Strana-2 | Devět komentářů ke komunistické straně: Část I, Co je komunistická strana

Štvrtok, 17. máj 2012, meniny má Gizela

Devět komentářů ke komunistické straně: Část I, Co je komunistická strana
Velká Epocha \| 12.03.06

Strana 2 z 2

I. NÁSILÍ A TEROR JAKO PROSTŘEDEK K ZÍSKÁNÍ A UDRŽENÍ MOCI

"Komunisté neskrývají své názory a záměry. Otevřeně prohlašují, že jejich cílů může být dosaženo pouze násilným svržením všech nynějších společenských poměrů."

Tato citace pochází ze závěrečného odstavce Komunistického manifestu, což je základní a nejdůležitější dokument komunistického hnutí. Násilí je hlavním a jediným prostředkem, jakým komunistická strana získává moc. Tento charakteristický rys byl a je součástí všech forem Strany od jejích prvopočátků.

První komunistická strana na světě byla ve skutečnosti založena až mnoho let po smrti Karla Marxe. Z Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917 se zrodila Všeruská komunistická strana (bolševici), později známá jako Komunistická strana Sovětského svazu (KSSS). Tato strana se rozvinula za použití násilí proti "třídnímu nepříteli" a byla udržována prostřednictvím násilí vůči členům Strany a běžným občanům, z nichž mnozí byli obviněni ze zrady. Během stalinských čistek ve 30. letech 20. století zmasakrovala KSSS více než 20 milionů takzvaných špionů, zrádců a osob podezřelých z odlišných názorů.

Čínská komunistická strana (dále ČKS nebo Strana) zahájila svou existenci jako odnož Komunistické strany Sovětského svazu v rámci Třetí komunistické internacionály. Proto přirozeně zdědila sklon k zabíjení. Během první občanské války, kdy komunisté v letech 1927 - 1936 bojovali s Národní stranou (Kuomintang), klesl počet obyvatel v provincii Ťiang-si z více než 20 milionů na přibližně 10 milionů. Jen z toho je patrné, jakou škodu působí násilí páchané čínskou komunistickou stranou.

Násilí se může stát nevyhnutelným při pokusech o získání politické moci, ale doposud se nikdy nevyskytl režim tolik dychtící po krvi jako čínská komunistická strana - zvláště v jinak klidných obdobích míru. Od roku 1949 překonal počet jejích obětí celkový počet mrtvých během všech válek mezi lety 1921 a 1949.

Názorným příkladem vztahu Strany k násilí je její podpora Rudých Khmerů v Kambodži. Rudí Khmerové vyvraždili čtvrtinu kambodžské populace včetně téměř celé čínské menšiny v zemi. Čína dodnes brání snahám mezinárodního společenství postavit Rudé Khmery před soud, stejně jako odhalení podílu čínské komunistické strany na této genocidě.

Strana má úzké vztahy s některými z nejbrutálnějších politických hnutí a režimů. Kromě Rudých Khmerů spolupracuje s komunistickými stranami v Indonésii, na Filipínách, v Malajsii, ve Vietnamu, v Barmě, Laosu a Nepálu. Všechny komunistické strany těchto zemí byly a jsou podporovány ČKS. Mnozí vůdčí představitelé těchto komunistických stran jsou Číňané a někteří se dodnes skrývají v samotné Číně.

Zvěrstva dalších komunistických stran, postavených na maoistickém základě, jihoamerické Světlé stezky a japonské Rudé armády, byly odsouzeny světovým společenstvím.

Jednou z teorií, ke které se komunisté obracejí, je sociální darwinismus. Komunistická strana aplikuje Darwinovu soutěživost mezi živočišnými druhy na lidské vztahy a lidské dějiny. Tvrdí, že třídní boj je jediná hnací síla společenského pokroku. Boj se proto stal prvotní "vírou" komunistické strany, nástrojem k získání a udržení politické kontroly. Známá Maova slova jasně prozrazují logiku, podle níž přežijí jen ti nejsilnější: "Když je v Číně 800 milionů lidí, jak by to mohlo fungovat bez boje?"

Podobně se proslavila i jiná Maova prohlášení, například: "Kulturní revoluce by se měla opakovat každých 7 až 8 let." Násilím si čínská komunistická strana lidi opakovaně podrobovala a děsila je. Každý boj, který započala, a každé politické hnutí, které zorganizovala - vše ji sloužilo k tomu, aby se zdokonalovala v teroru, a proto byla srdce Číňanů rozechvělá strachem. Lidé se nakonec té hrůze poddali, a tak byl celý národ zotročen.

"Běžný" terorismus je dnes úhlavním nepřítelem civilizovaného svobodného světa. Ale terorismus ČKS se díky státnímu aparátu odehrává ve velkém měřítku, trvá již mnoho let a jeho důsledky jsou mnohem ničivější. Ani v těchto dnech, ve 21. století, bychom neměli zapomínat na tuto vrozenou povahu komunistické strany, neboť to, čím Strana byla, určuje její budoucnost.

II. LŽI OSPRAVEDLŇUJÍCÍ NÁSILÍ

Úroveň civilizace se může měřit tím, jakou míru násilí společenské zřízení používá. To, že se komunistické režimy uchýlily k násilí, znamenalo ohromný krok zpět pro celou lidskou civilizaci. Někteří lidé bohužel věří, že násilí je prostředek společenského vývoje a komunistickou stranu dokonce považují za pokrokovou.

Toto přijetí násilí musí být chápáno jako druhá průvodní vlastnost komunistické strany: vychází z promyšlených podvodů a šikovně použitých lží.

"Od mládí jsme považovali USA za obdivuhodnou zemi. Věříme, že je to zčásti díky skutečnosti, že USA nikdy neokupovaly jinou zemi ani nezahájily žádný útok vůči Číně. A co je ještě podstatnější, Číňané si uchovávají o USA dobrý dojem, který je založen na demokratické a nepředpojaté, otevřené povaze USA."

Tento výňatek pochází z článku otištěného 4. července 1947 v oficiálních novinách Strany Sinchua Ž'-pao. Pouhé tři roky poté vyslala čínská komunistická strana své vojáky, aby bojovali proti americkým vojskům v Severní Koreji. Zároveň komunisté vylíčili Američany jako nejhorší imperialisty na světě. Každý obyvatel Číny by dnes užasl, kdyby si tento padesát let starý článek přečetl. Čínská komunistická strana ale zakázala všechny publikace, které citovaly podobné "rané" pasáže, a publikovala jejich "opravy".

Čínská komunistická strana podváděla v každém politickém hnutí od svého nástupu k moci. Ať už šlo o odstranění kontrarevolucionářů (1950-53), "spolupráci" veřejných a soukromých podniků (1954-57), protipravicové hnutí (1957), Velkou kulturní revoluci (1966-1976), Masakr na náměstí Tchien-an-men (1989) či nejnověji pronásledování Falun Gongu (1999). Nejznámějším neblaze proslulým případem bylo pronásledování intelektuálů v roce 1957. Čínská komunistická strana vyzvala intelektuály, aby vyjádřili své názory, ale potom je perzekvovala coby "pravičáky". Přitom využila jejich vlastních projevů jako důkazů jejich "zločinů". A když někteří perzekuce kritizovali a označili je za spiknutí či temný komplot, Mao k tomu veřejně prohlásil: "Nejde o temný komplot, je to otevřená lest."

Podvod a lži hrály a hrají velmi důležitou roli při získávání a udržování nadvlády čínské komunistické strany. Čína se těší nejdelším a nejúplnějším dějinám na světě. Především čínští intelektuálové vkládali do historie svou nejvyšší důvěru a naději. Číňané se k ní obraceli při hodnocení současné situace, a také aby dosáhli osobního duševního zdokonalení. Strana ale zneužila historii, aby sloužila jejímu vlastnímu režimu. Praktikovala překrucování a zatajování historických pravd, ve své propagandě a režimních publikacích přepsala historii od doby tak dávné, jako je Jaro a Podzim (770-476 př. n. l.) či období Válčících států (475-221 př. n. l.), až po tak nedávnou, jako je období Velké kulturní revoluce. Falšování historie začalo v roce 1949 a pokračovalo dalších více než padesát let. Veškeré snahy o uvedení historických pravd na pravou míru byly Stranou zničeny již v zárodku.

Když už násilí nestačilo na udržení stranické moci, ČKS ho alespoň ospravedlňovala a maskovala pomocí podvodů a lží.

Pravdou je, že komunistická strana podvody a lži nevynalezla. Jsou to starodávné nectnosti, které komunisté jen beze studu využili. Strana slíbila půdu rolníkům, továrny dělníkům, svobodu a demokracii intelektuálům a mír všem. Žádný z těchto slibů ale nesplnila. Jedna generace Číňanů zemřela podvedená, druhá je nadále podváděna. To je největší bolest čínského lidu, nejnešťastnější stránka čínského národa.

III. STÁLE SE MĚNÍCÍ ZÁSADY

Pro komunistickou stranu je typické, že často mění své principy. Od svého založení měla Strana šestnáct národních reprezentativních členských sjezdů a přitom šestnáctkrát změnila své stanovy. Za více než pět desetiletí své vlády provedla ČKS pět zásadních změn ústavy země.

Ideálem ČKS je sociální rovnost vedoucí ke komunistické společnosti. Nicméně Čína pod komunistickou vládou zakusila rychle rostoucí ekonomickou nerovnost. Mnozí členové komunistické strany zbohatli, zatímco 800 milionů Číňanů zabředlo v chudobě.

Vůdčí teorie Čínské komunistické strany, vyvíjející se od marxismu k maoismu, dnes obsahují i Tengovy myšlenky a Ťiangovy "Tři reprezentanty". Marxismus a maoismus jsou naprosto neslučitelné s Tengovými a Ťiangovými ideologiemi - jsou opačné. Tento mišmaš komunistických teorií, který Strana používá, je v lidských dějinách vskutku raritou.

Měnící se principy komunistické strany si do značné míry odporují. Od myšlenky celosvětového spojení, přes stát - národ, k dnešnímu krajnímu nacionalismu. Od zrušení veškerého soukromého vlastnictví a všech vykořisťujících tříd k dnešní představě kapitalistů, "povolaných" vstoupit do Strany. Včerejší zásady jsou v dnešní politice zpátečnické a další změny se dají očekávat zítra. Bez ohledu na to, jak často ČKS mění své zásady, její cíl zůstává jasný: získat a udržet si moc a neomezenou vládu nad celou společností.

V dějinách Strany se vyskytlo více než tucet revolučních "bojů na život a na smrt". Ve skutečnosti se všechny tyto boje odehrály vždy současně s předáním moci, která následovala po změnách základních principů Strany.

Každá změna stranických zásad vzešla z nevyhnutelné krize, které Strana čelila a která ohrožovala její legitimitu a přežití. Ať už šlo o spolupráci se stranou Kuomintang, proamerickou zahraniční politiku, ekonomickou reformu a rozmach trhu, nebo podporu a prosazování nacionalismu - každé z těchto rozhodnutí se objevilo ve chvíli krize a mělo co do činění s upevňováním moci. Každý cyklus, během kterého určitá skupina trpěla pronásledováním, následovalo opuštění této perzekuce, spojené se změnami v základních principech ČKS.

Na Západě se užívá rčení: "Pravdy jsou trvalé, lži nestálé." Toto přísloví je velice moudré.

IV. JAK PRINCIPY STRANY NAHRADILY A ZNIČILY LIDSKOU PŘIROZENOST

Čínská komunistická strana je panovačný režim leninského typu. Od svého vzniku ustanovila tři základní linie: politickou, intelektuální a organizační. Politická se vztahuje k vytyčování cílů, intelektuální odpovídá za filosofické opodstatnění komunistické strany a organizační se stará o to, jak dosáhnout cílů Strany. Členové Strany, stejně jako ti, kdo jsou jí ovládáni, musejí v první řadě plnit její příkazy. O to se stará organizační linie.

V Číně většina lidí ví o dvojí tváři členů komunistické strany. Doma jsou obyčejnými lidskými bytostmi s pocity štěstí, vzteku, lítosti či radosti. Mají ctnosti a nedostatky běžných lidí. Mohou být rodiči, manžely, manželkami nebo přáteli. Ale nad lidskou přirozenost a pocity si postavili principy Strany, které - podle požadavků komunistické strany - lidskost přesahují. Proto se lidskost stala relativní a proměnlivou, zatímco zásady Strany jsou absolutní, mimo jakoukoli pochybnost či námitku.

Během Velké kulturní revoluce se otcové a synové navzájem mučili, manželé spolu zápasili, matky a dcery se navzájem udávaly a učitelé a žáci spolu jednali jako nepřátelé. Povaha Strany rozněcovala spory a nenávist. V počátcích vlády čínské komunistické strany byli i někteří její nejvyšší představitelé bezmocní, když byli jejich příbuzní označeni za třídní nepřátele. To byl důsledek stranických ustanovení.

Moc stranických principů nad jednotlivci je výsledkem propagandy, která je lidem v Číně celý život vštěpována. Tato drezúra začíná v mateřské škole, kde jsou odměňovány výhradně Stranou schválené odpovědi na otázky - odpovědi, které se příčí běžnému lidskému rozumu a naivní dětské povaze. Od základní školy po univerzitu se studentům dostává politické výchovy dle zásad komunistické strany. Nepřizpůsobiví neprojdou - prostě nejsou připuštěni k maturitě.

Člen Strany musí na veřejnosti vystupovat důsledně v souladu se "stranickou linií", ať už si o ní v soukromí myslí cokoli. Organizační struktura Strany je gigantická pyramida - na jejím vrcholku je ústřední moc, která kontroluje celou hierarchii. Tato výjimečná struktura představuje jeden z nejdůležitějších rysů režimu komunistické strany, který tvoří záruku neomezené poslušnosti.

Dnes se ČKS zvrhla v politický subjekt bojující o udržení vlastních sobeckých zájmů. Neusiluje již o žádný z ušlechtilých cílů komunismu. Nicméně komunistické organizační struktury zůstávají a požadavek bezpodmínečné poslušnosti se nezměnil. Strana postavila sebe samu nad lidskost a lidskou přirozenost a odstraňuje jakoukoli organizaci či jednotlivce, které považuje za škodlivé pro její vlastní moc, ať jde o obyčejné občany nebo o vysoké stranické hodnostáře.

V. DUCH ZLA ODPORUJE PŘÍRODĚ A LIDSKÉ PŘIROZENOSTI

Všechny věci pod nebesy procházejí životním cyklem narození, dozrávání, úpadku a smrti.

Na rozdíl od komunistického režimu povolují nekomunistické společnosti (a to i ty, které trpí v područí zkostnatělých totalitních vlád a diktatur) alespoň jistý stupeň sebezačlenění a sebeurčení. Starobylá čínská společnost byla v podstatě ovládána prostřednictvím dvojí struktury; venkovské oblasti měly ve svém středu rodinné klany, tedy jakési nezávislé sociální organizace, zatímco městské se seskupovaly kolem cechů. Vládní pravomoci nepřekračovaly úroveň krajů.

Ani nacistický režim, který se krutostí téměř vyrovnal komunistické straně, neupíral lidem právo na osobní vlastnictví. Komunistické režimy vykořenily jakoukoli formu sociálního uspořádání nezávislou na Straně. Nahradily je vysoce centralizovanými donucovacími strukturami.

V běžné sociální struktuře smí člověk nebo skupina lidí přirozeně existovat a dojít vlastního sebeurčení; komunistický režim je toho přesným opakem.

Komunistická strana nerespektuje všeobecné standardy lidské povahy. Svévolně manipuluje pojmy dobra a zla, stejně jako všemi zákony i lidskými pravidly. Komunisté nestrpí vraždy, vyjma zabíjení nepřátel Strany. Úcta k rodičům je vítána, pokud ale rodiče nebyli označeni za třídní nepřátele. Laskavost, slušnost, zdvořilost, moudrost a věrnost jsou vesměs dobré vlastnosti. Když si to ale Strana nepřeje nebo si zrovna těchto tradičních ctností nechce vážit, potom již pro ně není místo. Komunistická strana je prostě vybudována na principech odporujících lidské povaze.

Nekomunistické společnosti obecně uznávají oboustrannost lidské povahy, ve které je přítomno dobro i zlo; k udržení rovnováhy ve společnosti spoléhají na tradiční sociální smlouvy. V komunistických společenstvích je samotný pojem lidskosti popírán, ani dobro ani zlo nejsou brány v úvahu. Opomíjení pojmů dobra a zla slouží podle Marxe k úplnému svržení filosofické nadstavby staré společnosti.

Komunistická strana nevěří v boha, dokonce ani nerespektuje fyzickou podstatu bytí: "Bitva s nebesy, boj se zemí, zápas proti lidským bytostem - v tom leží kořeny nekonečné radosti." To bylo heslem čínské komunistické strany během Velké kulturní revoluce, kdy na vlastní lidi i na celou svou zemi uvalila veliké utrpení.

Číňané tradičně věří v jednotu nebes a lidských bytostí. Lao-c' řekl v Tao-te-ťing (Knize o cestě a ctnosti): "Lidé následují zemi, země následuje nebesa, nebesa následují Tao a Tao následuje to, co je přirozené." Lidské bytosti a příroda existují v harmonickém vztahu uvnitř nekonečného vesmíru.

V Komunistickém manifestu Marx prohlásil: "V roce 1848 obchází Evropou přízrak - přízrak komunismu." O století později se komunistická strana ukázala být vskutku zlým zjevením - staví se proti nebi, zemi a lidským bytostem a odporuje povaze vesmíru.

VI. NĚKTERÉ RYSY POSEDLOSTI ZLEM

Samotné orgány komunistické strany se nikdy nepodílejí na výrobních či tvůrčích činnostech. Jakmile se jednou chopí moci, připojí se k lidem, kontrolují je a manipulují jimi. Rozšíří svou moc až k nejzákladnější jednotce společnosti, protože se strachují, že ztratí kontrolu. Zmonopolizují zdroje výroby a ze společnosti pro sebe "vysávají" prostředky, které by jinak mohly lidem přinést blahobyt.

V Číně se komunistická strana rozšířila všude a ovládá vše, ale nikdo nikdy neviděl výpisy z jejích účtů, jen výpisy státu, místních vlád a podniků. Od ústřední vlády po výbory venkovských oblastí je komunálním úředníkům vždy udělena nižší hodnost než komunistickým kádrům, takže komunální úřady musejí následovat příkazy úřadů komunistické strany, které jsou na stejné úrovni. Orgánům místní samosprávy jsou účtovány všechny výlohy místních stranických organizací.

Organizace ČKS je jako obrovský duch posedlý zlem, který je napojen na každou společenskou jednotku a hluboce proniká do každé buňky čínské společnosti. Tak Strana ovládá celý národ, přivlastňuje si jeho zdroje a vysává jeho energii.

Taková charakteristická struktura ovládaná zlem již v lidské historii existovala - nikdy však neměla tak dlouhé trvání a nekontrolovala společnost tak úplně jako za vlády čínské komunistické strany.

Proto žijí čínští rolníci v chudobě a otroctví. Musejí podporovat tradiční komunální úředníky stejně jako mnohé komunistické kádry.

Proto jsou čínští dělníci ohroženi nezaměstnaností. Čínská komunistická strana odčerpává již mnoho let finanční zdroje jejich továren

Proto je pro čínské intelektuály tak obtížné dosáhnout svobody myšlení. Kromě svých správců má Strana také své agenty a slídily, kteří se všude roztahují a špehují lidi.

Podle moderní politické vědy se moc opírá o tři základní body: sílu režimu, bohatství a vědomosti národa. Komunistická strana se nikdy nerozpakovala použít násilí k okrádání lidí o majetek. Co je ještě důležitější: připravila lidi o svobodu projevu a tisku. Strana kontroluje společnost tak neprodyšně, že to může být stěží srovnáváno s jiným režimem na světě.

VII. ZBAVME SE NADVLÁDY ČÍNSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY

Od chvíle, kdy Marx před více než stoletím zveřejnil svůj výrok o "přízraku komunismu, který obchází Evropou", nabral tento přízrak podobu hmotného těla. Komunistické hnutí a komunistické strany se rozšířily jako smrtící epidemie po celém světě - zabily desítky milionů lidí a stovkám milionů sebraly majetek a svobodu.

Základní doktrínou komunismu je zabavení veškerého soukromého majetku stejně jako odstranění vykořisťující třídy. Soukromé vlastnictví tvoří základ všech lidských práv a často udržuje národní kulturu. Lidé, okradení o soukromé vlastnictví, ztrácejí také svobodu mysli a ducha. Přicházejí i o svá společenská a politická práva.

Aby přežila krizi, byla čínská komunistická strana v 80. letech 20. století donucena k ekonomickým reformám a navrátila lidem některá práva na soukromý majetek. Tím vznikla skulina v mohutné mašinérii úplné nadvlády ČKS. Tato skulina se začala zvětšovat, jak členové Strany začali hromadit své osobní majetky.

Čínská komunistická strana, přízrak posedlý zlem, podporovaný násilím, podvody a častým "převlékáním kabátů", projevuje známky rozkladu a je zneklidněn při každém náznaku vyrušení. Pokouší se přežít hromaděním většího bohatství a zpřísněním kontroly lidí, tím ale jen přispívá k prohloubení krize.

Zdá se, že dnešní Čína prosperuje, ale sociální rozpory ve skutečnosti dosáhly dříve nevídané úrovně. Za pomoci politických intrik minulosti se čínská komunistická strana pokouší o jakýsi ústup. Popírá předešlé pronásledování demokratického hnutí na náměstí Tchien-an-men nebo Falun Gongu a hledá další společenskou skupinu, na které by si procvičila svou sílu teroru.

Na výzvy a úkoly posledních sta let odpovídal čínský národ dovozem zbraní, reformou systému a uskutečněním extrémních násilných revolucí. Bylo zabito nespočet životů a tradiční čínská kultura byla téměř vymýcena. Zdálo se, že velké úkoly a výzvy nelze naplnit. V okamžiku, kdy mysl Číňanů ovládly rozčilení a úzkost, komunistická strana využila této příležitosti a vystoupila na scénu. Tehdy ovládla starodávnou čínskou civilizaci - obrovskou čínskou společnost řídí dodnes.

Až přijdou další výzvy, budou si čínští občané muset nevyhnutelně zvolit znovu. Bez ohledu na to, jak to dopadne, musí každý Číňan pochopit, že jakékoli naděje, nadále vkládané v čínskou komunistickou stranu, jen zvětší škody způsobené čínskému národu a dodají Straně novou energii.

Musíme proto opustit všechny iluze a bez nenávisti, chamtivosti a nezdravých tužeb zpytovat sami sebe. Jen tak lze učinit správná rozhodnutí, jedině tak se lze zbavit noční můry nadvlády čínské komunistické strany, která trvá již přes padesát let. Ve jménu svobodného národa můžeme obnovit čínskou civilizaci, která je založena na úctě k lidské přirozenosti a soucitu se všemi.