Veľká Epocha - Devět komentářů ke komunistické straně: Část II, Počátky Čínské Komunistické Strany

(Velká Epocha)

Podle knihy Vysvětlení jednoduchých a analyzování složitých znaků (Šuo-wen Ťie-c') autora Sü Šena (zemřel r. 147 n. l.) tvoří tradiční čínský znak označující "stranu" nebo "gang" ("bandu/tlupu") dva kořeny, které obsahově odpovídají významům slov "podporovat" nebo "obhajovat" a "temný" nebo "černý". Spojíme-li tyto dva kořeny, tento znak znamená "podporovat temnotu (zlo)". Pojem "Strana" nebo "člen strany" (což se dá vyložit také jako "banda" nebo "člen bandy") nese hanlivý význam. Konfucius řekl: "Ušlechtilý člověk je hrdý, ale neuchyluje se k násilí, je společenský, ale není na ničí straně." Výklad tohoto znaku v Konfuciových Analektech praví, že stranu utvářejí lidé, kteří si navzájem pomáhají utajit své zločiny a dělat špatné věci. Je to synonymum pro "bandu lotrů" a toto označení je v čínštině spjato s "loupením pro sobecké účely".

Proč se komunistická strana objevila a chopila moci právě v současné Číně? Čínská komunistická strana neustále lidem vštěpuje přesvědčení, že jí byl svěřen historický úkol, že si ji zvolili lidé a že "bez ČKS by neexistovala nová Čína".

Vybrali si lidé čínskou komunistickou stranu ze své vlastní iniciativy? Nebo se snad komunistická strana zformovala sama od sebe a přinutila čínský lid přijmout její vládu? Odpovědi musíme hledat v historii.

V období od pozdní vlády dynastie Čching do raných let období republiky (1911 - 1949) zažila Čína velké otřesy a rozsáhlé pokusy o vnitřní reformu. Čínská společnost prožívala zmatečné a bolestné období. Mnoho intelektuálů a lidí se vznešenými ideály chtělo zemi a její lid zachránit, ale uprostřed národní krize a chaosu jejich úzkost rostla, vedla zprvu ke zklamání a pak k úplnému zoufalství. Stejně jako lidé, kteří se v době nemoci obrátí na jakéhokoli dostupného lékaře, hledali řešení mimo Čínu. Když selhal britský i francouzský způsob uspořádání společnosti, obrátili se na cestu, kterou po roce 1917 zvolilo Rusko. Dychtiví úspěchu neváhali předepsat společnosti ten nejkrajnější lék v naději, že se Čína brzy vzchopí a zesílí.

Hnutí 4. května roku 1919 bylo dokonalým odrazem tohoto zoufalství. Někteří lidé obhajovali anarchismus, jiní navrhovali svrhnout Konfuciovy doktríny a ještě další chtěli rozvinout v Číně cizí kulturu. Stručně řečeno - odmítali tradiční čínskou kulturu a stavěli se proti konfuciánskému učení střední cesty. Toužili si zkrátit cestu k prosperitě a zastávali se ničení všeho tradičního. Na jednu stranu neměli radikální členové hnutí způsob, jak sloužit zemi, a na stranu druhou pevně věřili ve své vlastní ideály. Měli pocit, že svět, ve kterém žijí, jim neposkytuje naději, a věřili, že pouze oni sami mohou najít správný klíč k budoucímu rozvoji Číny. To vedlo k vášnivému přesvědčení o nezbytnosti násilné revoluce.

Různé zkušenosti těch či oněch skupin vedly k rozmanitým teoriím, principům a cestám. Nakonec se jedna z těchto skupin setkala s představiteli Komunistické strany Sovětského svazu. Myšlenka "násilné revoluce k uchopení politické moci" vzešla z marxisticko-leninské teorie. Rezonovala ve znepokojených myslích těchto lidí a vyhovovala jejich požadavkům na záchranu země a jejího lidu. Tak se lidé tohoto přesvědčení navzájem spojili a představili Číně zcela cizí koncept - komunismus. Všichni zastánci komunistické vize (bylo jich celkem třináct) se zúčastnili prvního "kongresu" čínské komunistické strany. Později někteří z nich zemřeli, jiní odešli ze země, další pracovali pro okupační japonské síly, a stali se tak zrádci; někteří z komunistické strany vystoupili, aby se připojili ke Kuomintangu (Národní strana, později Kuomintang). Když v roce 1949 nastoupila čínská komunistická strana k moci, z původních třinácti členů zůstal jen Mao Ce-tung a Tung Pi-wu. Není jasné, jestli si zakladatelé Strany byli tehdy vědomi, že ono "božstvo" (marxismu-leninismu), které přivedli ze Sovětského svazu, bylo ve skutečnosti jen zlým přízrakem a že lék, který našli pro posílení národa, byl ve skutečnosti smrtelný jed.

Všeruská komunistická strana (bolševici, později známí jako Komunistická strana Sovětského svazu), která právě dotáhla do vítězného konce svou revoluci, byla posedlá touhou po Číně. V roce 1920 zřídil Sovětský svaz na Sibiři Úřad pro Dálný východ, pobočku Třetí komunistické internacionály (Kominternu). Úřad měl na starosti ustavení komunistické strany v Číně a v dalších zemích. Krátce po zřízení tohoto úřadu přijel do Pekingu jeho ředitel Grigorij Vojtinskij a kontaktoval člena komunistického předvoje Li Ta-čaa. Li zprostředkoval Vojtinskému v Šanghaji setkání s dalším komunistickým vůdcem, Čchen Tu-siouem. V srpnu 1920 začali Vojtinskij, Čchen Tu-siou a další připravovat založení čínské komunistické strany. V červnu roku 1921 předložili Úřadu pro Dálný východ návrh na zřízení ČKS jako pobočky Kominterny. Dvacátého třetího června 1921 byla čínská komunistická strana s pomocí dvou příslušníků Úřadu pro Dálný východ Nikolského a Maringa oficiálně zformována.

Komunistické hnutí bylo Číně představeno jako veliký experiment a už tehdy se Strana povýšila nad vše ostatní - na své cestě měla snahu podmaňovat si vše. To přineslo Číně nesmírnou katastrofu.

Pokračování na další straně

Související články:

O Devíti komentářích

Úvod k Devíti komentářům

Část I, Co je komunistická strana

Část III, Tyranie čínské komunistické strany

Část IV, Čínská komunistická strana se staví proti přírodě

Část V, Tajná dohoda Ťiang Ce-mina s ČKS o pronasledovaní Falun Gongu

Část VI, Čínská komunistická strana zničila tradiční kulturu

Část VII, Historie zabíjení Čínské Komunistické strany

Část VIII, Proč je čínská komunistická strana zlý kult

Část IX, O bezohledné povaze čínské komunistické strany