|
Strana 2 z 2
I. PROČ CHTĚLA ČKS ZNIČIT ČÍNSKOU KULTURU?
DLOUHÁ TRADICE ČÍNSKÉ KULTURY JE ZALOŽENA NA VÍŘE A CTNOSTI
Kultura čínského národa se započala přibližně před 5 000 lety, v době vlády legendárního císaře Chuanga. Ten je považován za nejstaršího předchůdce čínské civilizace. Ve skutečnosti se císaři Chuangovi přisuzuje i založení taoismu, který se také nazývá škola myšlení mistra Chuang-Lao (Lao-c'). Hluboký vliv taoismu na konfucianismus je doložen v Konfuciových výrocích: "Usilujte o Tao, splyňte s ctností, následujte dobrotu a ponořte se do umění" nebo "Jestliže člověk ráno slyší Tao, večer může zemřít a nebude toho litovat"6. Jedno z nejdůležitějších klasických čínských děl, Kniha proměn (I-Čching), tvoří záznamy, týkající se nebe a země, jinu a jangu, kosmických změn, sociálního pokroku a úpadku a zákonů lidského života. Věštecká síla knihy daleko převyšuje to, co si současná věda dokáže představit. Kromě taoismu a konfucianismu měl na čínské intelektuály jemný, ale hluboký vliv buddhismus, obzvláště zen-buddhismus.
Konfucianismus je částí tradiční čínské kultury, která se zaměřuje na "světský život". Zdůrazňuje etiku založenou na rodinných hodnotách, ve které úcta ke starším hraje mimořádně důležitou úlohu. Číňané věří, že všechna dobrota začíná úctou k rodičům. Konfucius zastával "dobrotu, spravedlivost, slušnost, moudrost a pravdivost" a také pronesl: "Nejsou synovská úcta a bratrská láska kořenem dobroty?"
Etiku uplatňovanou v rodině lze také přirozeně rozšířit, aby vedla morálku celé společnosti. Synovská úcta může být rozšířena na oddanost moudrému králi. "Jen zřídka se stane, aby člověk, který má v úctě své rodiče a sourozence, měl sklon protivit se těm nad sebou."6 Bratrskou lásku lze dále rozšířit na spravedlnost a věrnost přátelům. Konfuciáni učí, že v rodině by měl být otec laskavý, syn uctivý, starší bratr přátelský a mladší bratr zdvořilý. Otcovskou dobrotu je zase možno vztáhnout na dobrotu císaře vůči svým poddaným. Podle Velkého učení, pokud se zachovají tradice rodiny, lze přirozeně udržovat morálku společnosti a zušlechťováním sebe samého zajistit prospěch rodiny a národa a v konečném důsledku také mír pod nebesy.
Buddhismus a taoismus jsou naproti tomu částí čínské kultury, která se zaměřuje na "opuštění světského života". Usilují o duchovní povznesení lidí. Vliv buddhismu a taoismu pronikl do všech stránek života obyčejných lidí. Praxe, které jsou hluboko zakořeněny v taoismu, zahrnují čínskou medicínu, čchi-kung, geomantii (Feng-šchuej) a věštění. Tyto praxe vytvořily spolu s buddhistickým pojetím nebeského království a pekla, karmické odměny za dobro a odplaty za zlo a s konfuciánskou etikou jádro tradiční čínské kultury.
Víra v konfucianismus, buddhismus a taoismus nabízela Číňanům stabilní morální systém, neměnný "dokud existuje nebe". Tento etický systém byl základem udržitelnosti, klidu a harmonie ve společnosti.
Morálka patří k oblasti duchovní, proto je často abstraktní. Důležitou úlohou kultury je vyjádřit abstraktní systém morálky v jazyce, který je všeobecně pochopitelný.
Vezměme si například čtyři nejznámější romány čínské kultury - Cesta na západ je mystickou pověstí. Sen červeného zámku začíná tak, že spolu hovoří oživlý kámen, Božský bezmezný prostor a Tao nekonečného času. Rozhovor se odehrává poblíž Útesu bez opory na Hoře velké pustoty v zemi duchovna a poskytuje nápovědu k vysvětlení lidského dramatu, které je v románu popsáno. Kniha Hrdinové Vodních krajů začíná příběhem Chung Tchaj-weje, který omylem přišel do země zla, a je legendou, která vysvětluje původ "108 hrdinů". Tři království začínají nebeským varováním před neštěstím a končí nevyhnutelným naplněním Boží vůle: "Záležitosti na zemi běží jako nekonečná řeka; osud, předpovězený nebem, sahá do nekonečna a všechno je jím odsouzeno k zániku." Jiné známé příběhy, jako např. Román o východním Čou a Úplný příběh Jue Feie, všechny začínají podobnými legendami.
Romanopisci nepoužívají v těchto dílech mýty náhodou. Naopak, mýty jsou odrazem základní filosofie čínských intelektuálů o přírodě a lidech; rozjímání nad nebeským původem lidského života.
Tyto romány měly tak hluboký vliv na čínské myšlení, že se postavy z těchto románů používaly k pojmenování určitých morálních hodnot. Když je řeč o spravedlnosti, lidé si spíš vzpomenou na Kuan Jü (160-219 n. l.) ze Tří království, než na samotný význam slova. Připomenou si Jüův smysl pro spravedlnost ve vztahu k přátelům, který přesahoval oblohu a dosáhl až do nebes; jeho neochvějnou věrnost svému nadřízenému Liou Pchejovi, díky které získal respekt i u svých nepřátel; jeho statečnost, která vítězila v nejtěžších bitevních situacích, i jeho poslední porážku v bitvě u města Mai. Zejména si pak připomenou rozhovor, který Kuan Jü již v roli božstva vede se svým synem. Když mluvíme o věrnosti, lidé přirozeně pomyslí na Jüe Feie (1103-1141 n. l.), vojenského velitele z dynastie Sung, který sloužil své zemi s bezvýhradnou poctivostí a loajalitou. A také samozřejmě na Ču-ke Lianga (181-234 n. l.), nejvyššího úředníka státu Šu z období Tří království, který zosobňoval úplnou oddanost vlastní zemi.
Čínské tradiční chvalozpěvy o věrnosti a spravedlivosti byly v těchto pozoruhodných příbězích z per spisovatelů detailně propracovány. Abstraktní morální hodnoty se tak staly konkrétním vyjádřením kultury.
Taoismus zdůrazňuje pravdivost, buddhismus soucit a konfucianismus si váží dobroty a spravedlivosti. "Přestože se jejich formy odlišují, jejich cíl je stejný... Všechny tyto školy povzbuzují lidi k tomu, aby se navrátili k dobrotě."
Čínská tradiční kultura naučila lidi důležitým konceptům a principům, jako jsou nebe, Tao, Bůh, Buddha, osud, předurčenost, dobrota, spravedlivost, slušnost, moudrost, věrnost, upřímnost, stud, oddanost, úcta k rodičům, důstojnost a tak dále. Mnoho Číňanů je možná negramotných, přesto však znají tradiční divadelní hry a opery. Prostřednictvím těchto uměleckých forem se dozvěděli o tradičních morálních hodnotách. Tyto formy kultury byly při odevzdávání čínské tradice mimořádně důležité. Zničení tradičních čínských hodnot ČKS je přímým útokem na čínskou morálku a podkopává základy pro klid a harmonii ve společnosti.
ZLÁ KOMUNISTICKÁ TEORIE SE STAVÍ PROTI TRADIČNÍ KULTUŘE
"Filosofie" komunistické strany je opakem původní tradiční čínské kultury. Tradiční kultura uznává nebeské principy a jejich nadvládu; jak jednou řekl Konfucius: "Život a smrt jsou předurčeny a bohatství a postavení jsou dány nebem."6 Buddhismus i taoismus věří v božské principy, cyklus života a smrti (reinkarnaci) a karmickou příčinnost dobra a zla. Na druhé straně komunistická strana nejenže vychází z ateismu, navíc se ještě divoce vzpírá Tao a útočí na nebeské principy. Konfucianismus si váží rodiny, ale Komunistický manifest jednoznačně požaduje její zrušení. Tradiční kultura odlišuje čínské od cizího, Komunistický manifest se zasazuje za zrušení národností. Kultura konfucianismu zdůrazňuje laskavost vůči ostatním, komunistická strana vyzývá k třídnímu boji. Konfucianismus staví na věrnosti panovníkovi a lásce k národu, Komunistický manifest mluví o odstranění fenoménu národů a národností.
Aby si komunistická strana v Číně získala a udržela moc, musela nejprve zasadit své nemorální myšlenky do čínské půdy. Mao Ce-tung vyhlásil: "Jestliže chceme převzít moc, musíme nejprve vytvořit propagandu a pracovat v oblasti ideologie." ČKS si uvědomila, že drsná komunistická teorie, která je udržována zbraněmi, je ideologickým odpadem Západu a nemůže se postavit čínské historii staré 5 000 let. ČKS tedy musela úplně zničit tradiční kulturu, aby mohly na politické jeviště Číny nastoupit marxismus a leninismus.
TRADIČNÍ KULTURA JE PŘEKÁŽKOU V DIKTÁTORSTVÍ ČKS
Mao Ce-tung jednou výstižně řekl, že nenásleduje ani Tao, ani nebe. Tradiční čínská kultura byla pro ČKS, která chtěla vzdorovat Tao a zápasit s nebem, bezpochyby velikou překážkou.
Koncept věrnosti v tradiční čínské kultuře neznamenal "slepou oddanost". V očích lidí je císař "synem nebe", které je nad ním. Císař nemůže mít vždy a ve všem pravdu. Proto bylo potřebné, aby ti, již mají vůči němu námitky, mohli na jeho nedostatky kdykoli poukázat. V čínských kronikách také historikové zaznamenávali všechna císařova slova a činy. Učení úředníci se mohli stát učiteli moudrých králů a chování císaře se posuzovalo konfucijskými principy. Jestliže byl císař nemorální - neosvícený k Tao, lidé mohli povstat, aby ho svrhli; z toho vycházel útok Čcheng-tchanga proti vládci Ťie nebo odstranění císaře Čou králem Wu. Tato povstání se nepovažovala za porušení věrnosti vůči Tao; namísto toho byla viděna jako nastolení Tao v zájmu nebe. Vezměme si například známého vojenského vůdce dynastie Sung Wen Tchien-sianga (1236-1283 n. l.) Když byl Wen zajat, odmítl se vzdát mongolským nájezdníkům, i přesto, že jej císař žádal, aby to udělal. Zachoval se tak proto, že jako následovník Konfuciova učení věřil, že: "Lidé mají nejvyšší důležitost; národ přichází jako druhý; jako poslední je panovník."
ČKS tyto tradiční hodnoty nemohla v žádném případě přijmout. Chtěla kanonizovat své vlastní vůdce a šířit kult osobnosti, a tak nemohla dovolit dlouho udržovaným konceptům, jako jsou nebe, Tao a Bůh, aby ji řídily shora. ČKS si byla vědoma toho, že její skutky jsou (nejen podle měřítek tradiční kultury) nejhoršími zločiny proti nebi a Tao, které lze spáchat. Pokud by existovala tradiční kultura, lidé by nikdy neuznali ČKS za "velkou, slavnou a správnou" a její žáci by pokračovali v tradici, riskovali své životy za udržení spravedlivosti, kritizovali špatné činy režimu a nadále kladli zájmy lidí nad zájmy vládce. Lidé by se nikdy nestali loutkami ČKS a ta by nemohla "sjednotit myšlení mas".
Úcta k nebi, zemi a přírodě, zakořeněná v tradiční kultuře, se stala překážkou pro boj ČKS s přírodou v její snaze o "přeměnu nebe a země". Tradiční kultura si váží lidských životů, učí, že s jakoukoli záležitostí týkající se lidského života musí být zacházeno s největší opatrností. Takové vnímání tvořilo samozřejmou překážku masové genocidě organizované ČKS i její vládě teroru. Tradiční morální standardy "nebeského Tao" zasahovaly do manipulace, kterou s lidmi prováděla ČKS. Aby Strana mohla položit základy své vlády, učinila z tradiční kultury svého úhlavního nepřítele.
TRADIČNÍ KULTURA POPÍRÁ OPRÁVNĚNOST VLÁDY ČKS
Tradiční čínská kultura věří v Boha a v jeho vůli. Přijetí principu Boží vůle znamená, že vládcové musejí být moudří, následovat Tao a být v harmonii s osudem. Přijetí víry v Boha znamená přijetí skutečnosti, že v nebi přebývá ten, kdo má úplnou moc nad lidstvem.
Vládní principy ČKS Boha odmítají a celou vládu dávají lidem: "Nikdy nás už nebudou svazovat řetězy tradice, povstaňme dělníci, už žádné otroctví. Země vstane na nových základech. Jsme úplně nazí; budeme vším."
ČKS podporuje historický materialismus, s tím, že komunismus je ráj na zemi a cestu k němu dláždí pionýři proletariátu nebo členové komunistické strany. Víra v Boha tedy přímo popírala legitimitu vlády ČKS.
II. JAK KOMUNISTICKÁ STRANA NIČÍ TRADIČNÍ KULTURU
Všechno, co ČKS dělá, má politický cíl. Aby si získala, udržela a upevnila svou tyranii, ČKS musí nahradit lidskou povahu svými stranickými principy a tradiční kulturu nahradit kulturou "podvodu, zla a bojů". Ničení starého a jeho nahrazování novým se týkalo věcí hmotných, jako byly historické památky a lokality či starodávné knihy, ale i věcí nehmotných - tradičních náhledů na morálku, život a svět. Dotklo se všech aspektů života lidí, včetně jejich činů, myšlenek a způsobu života. ČKS považuje povrchní a vyumělkované projevy kultury za její podstatu. Tu zachovává, zatímco pravou podstatu kultury a umění vydává za její povrchní fasádu. Strana udržuje vnější podobu tradic, přičemž však nahrazuje opravdovou tradici kulturou Strany. Takto podvádí lidi i mezinárodní společenství iluzí, že "dále rozvíjí a následuje tradiční čínskou kulturu".
SOUČASNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ TŘÍ NÁBOŽENSTVÍ
Tradiční kultura je zakořeněna v konfucianismu, buddhismu a taoismu, a tak prvním krokem ČKS pro zničení tradiční kultury bylo odstranění projevů božských a vznešených principů v lidském světě, což znamenalo vymýcení tří náboženství, která jim odpovídají.
Všechna hlavní náboženství, konfucianismus, buddhismus a taoismus, byla v různých historických obdobích utlačována. Například buddhismus zažil v minulosti čtyři velká pronásledování, která jsou známa z historie jako pronásledování "Tří Wuů a jednoho Cunga" (pronásledování následovníků buddhismu čtyřmi čínskými císaři). Císař Tchaj-wu z dynastie Severní Wej (386-534 n. l.) a císař Wu-cung z dynastie Tchang (618-907 n. l.) se oba pokoušeli vykořenit buddhismus, aby taoismus získal převahu; císař Wu ze severní dynastie Čou (557-581 n. l.) se pokusil vymýtit buddhismus a taoismus, ale uctíval konfucianismus; císař Š'-cung z pozdější dynastie Čou (951-960 n. l.) se pokusil zničit buddhismus, aby použil sochy buddhů na ražení mincí, ale taoismu ani konfucianismu se nedotkl.
ČKS je jediným režimem v historii, který ničí všechna tři náboženství najednou. Brzy poté, co se Strana chopila vlády, začala ničit chrámy, pálit svatá písma a nutit buddhistické mnichy a mnišky, aby se vrátili k světskému životu. Nebyla o nic jemnější při ničení všech lokalit spjatých s náboženstvím. Koncem 60. let v Číně nezůstala takřka žádná náboženská místa. Velká kulturní revoluce přinesla ještě větší náboženskou a kulturní katastrofu při kampani "zahazování čtyř starých věcí" - tj. starých myšlenek, staré kultury, starých obyčejů a starých zvyklostí.
Například první buddhistický chrám v Číně byl chrám Bílého koně (chrám Paj Ma) postavený v rané dynastii Chan (25-220 n. l.) při městě Luo-jang. Byl uznáván jako "kolébka buddhismu v Číně" a "Zakladatelův dům". Během "zahazování čtyř starých věcí" nemohl ani on uniknout drancování.
"Nedaleko chrámu pracovala výrobní brigáda úderníků chrámu Bílého koně. Tajemník výboru Strany vedl sedláky, aby ve jménu revoluce vyplenili chrám." Více než 1 000 let staré hliněné sochy Osmnácti arhatů, které byly stvořeny v období dynastie Liao, byly zničeny; písmo Pej-jie , které do Číny přinesl významný indický mnich před 2 000 lety, bylo spáleno. Vzácný poklad, Jadeitový kůň, byl rozbit na kusy. O několik let později chtěl kambodžský exilový král Norodom Sihanouk vzdát úctu chrámu Bílého koně. Čou Enlaj, tehdejší čínský předseda vlády, v rychlosti nařídil, aby byla do Luo-jangu přepravena písma (Pej-jie) z císařského paláce v Pekingu a sochy Osmnácti arhatů vyrobené v období dynastie Čching z chrámu Azurových oblaků (chrám Pi-jün), který se nachází v parku Siang-šan v Pekingu. Touto falešnou náhradou ČKS ‚vyřešila' diplomatický problém.
Velká kulturní revoluce začala v květnu 1966. Tato revoluce spočívala ve "zrevolucionizování" čínské kultury velmi ničivým způsobem. Od srpna 1966 zachvátil zuřivý oheň "zahazování čtyř starých věcí" celou Čínu. Buddhistické a taoistické chrámy, sochy buddhů, historicky významná místa, místa oplývající přírodními krásami, kaligrafie, obrazy a starožitnosti, všechny byly prohlášeny za pozůstatky "feudalismu, kapitalismu a revisionismu" a staly se hlavními cíly ničení Rudých gard . Vezměme za příklad sochy buddhů; existuje přibližně 1 000 barevně glazovaných soch buddhů v reliéfu na vrcholu kopce Dlouhověkosti v Letním paláci v Pekingu. Při kampani "zahazování čtyř starých věcí" byly všechny poškozeny. Žádná z nich už nemá všech pět smyslových orgánů.
Hlavní město dopadlo takto a podobně na tom byl i zbytek země. Neunikla tomu dokonce ani sídla vzdálená od osídlených oblastí. V oblasti Taj, provincie Šan-si, se nachází chrám Tchien-tchaj. Byl postaven v období Tchaj-jen během dynastie Severní Wej před šestnácti sty lety a byly v něm vzácné sochy a fresky. Přestože se nacházel na úbočí dost vzdáleném od sídla provincie, lidé, kteří se zúčastnili "zahazování čtyř starých věcí", nedbali na překážky a úplně odtud odstranili všechny sochy a fresky. Chrám Lou-kuan , kde jednou vyučoval Lao-c' a kde před dvěma a půl tisíci lety zanechal svůj slavný Tao-te-ťing5, se nachází v oblasti Čou-č', provincie Ša-an-si. V okolí 10 li od pódia, kde vyučoval Lao-c', je přes 50 historických míst, včetně chrámu Úcty mudrcovi (Cung-šeng Kung), který postavil Tchang Kao-cu Li Jüan , aby před více než třinácti stoletími prokázal Lao-c'emu svou úctu. Chrám Lou-kuan i jiná historická místa byla zničena a všichni taoističtí knězi byli přinucení odejít. Podle Taoistického kánonu, jakmile se člověk stane taoistickým knězem, nemůže si už nikdy holit vousy ani stříhat vlasy. Taoističtí kněží byli přinuceni, aby si dali ostříhat vlasy, svlékli taoistické roucho a stali se členy Lidových komun . Někteří si vzali za ženy dcery místních rolníků a stali se jejich zeťi. Na posvátných taoistických místech na hoře Lao-šan v provincii Šan-tung, byly zničeny a spáleny chrám Nejvyššího klidu, chrám Nejvyšší jasnosti, chrám Nejpřednější jasnosti, chrám Doumu, ženský klášter Chua-jen, chrám Ning-čen, chrám Kuan Jü, božské sošky, posvátné nádoby, svitky buddhistických súter, kulturní relikvie a památné tabule v chrámech. Chrám literatury v provincii Ťilin je jedním ze čtyř známých Konfuciových chrámů v Číně. Během "zahazování čtyř starých věcí" byl vážné poškozen22.
NEOBVYKLÉ ZPŮSOBY NIČENÍ NÁBOŽENSTVÍ
Lenin jednou řekl: "Nejjednodušší způsob, jak se zmocnit pevnosti, je zevnitř." Jako dědicové marxismu-leninismu tomu funkcionáři ČKS přirozeně a bez pochybností porozuměli.
V mahájánové "Maháparinirvána sútře" Buddha Šákjamuni předpověděl, že po jeho nirváně se démoni reinkarnují jako mniši, mnišky a laičtí buddhisté, aby rozvraceli jeho Dharmu. Samozřejmě, nemůžeme přesně ověřit to, o čem Buddha Šákjamuni mluvil; ČKS ale skutečně začala buddhismus rozvracet vytvořením "spojených sil" s některými buddhisty. Dokonce vyslali několik tajných členů komunistické strany, aby přímo pronikali do náboženství a rozvraceli je zevnitř. Na setkání během Velké kulturní revoluce se někdo ptal Čao Pchu-čchu, tehdejšího viceprezidenta Čínské buddhistické asociace: "Jste členem komunistické strany, proč věříte v buddhismus?"
Buddha Šákjamuni dosáhl úplného osvícení skrze "přikázání, vytržení a moudrost". Předtím, než dosáhl nirvány, učil své učedníky: "Udržujte přikázání a dohlížejte na ně. Neopusťte je, ani je neporušujte." Varoval také: "Lidé, kteří porušují přikázání, se protiví nebi, drakům, duchům a božstvům. Jejich špatná pověst se šíří široko daleko… Když jejich životy skončí, budou za svoji karmu trpět v pekle a postihne je neúprosný zánik. Nikdy se nedostanou ven, budou mít neustále těla hladových duchů a zvířat. Budou v tomto kruhu trpět nekonečně a není pro ně úniku."
Političtí buddhističtí mniši tato Buddhova varování neposlouchali. V roce 1952 ČKS poslala své zástupce, aby se zúčastnili inauguračního zasedání Čínské buddhistické asociace. Na zasedání mnoho buddhistů z asociace navrhlo opustit Buddhova přikázání. Vyhlašovali, že buddhistická kázeň způsobila smrt mnoha mladých mužů a žen. Někteří lidé dokonce zastávali takzvanou "svobodu náboženství - mniši a mnišky by se měli ženit a vdávat, svobodně pít alkohol a jíst maso a do této svobody by nikdo neměl zasahovat". V této době byl na zasedání také mistr Sü-jün a viděl, že buddhismu v Číně hrozí zánik. Vystoupil, aby odporoval návrhům a apeloval za zachování buddhistických přikázaní a náležitého ošacení. Mistr Sü-jün byl poté označen za "kontrarevolucionáře", uvězněn v opatské místnosti a byla mu odepřena potrava a pití. Nesměl z místnosti vyjít ani na toaletu. Bylo mu řečeno, aby odevzdal své zlato, stříbro a střelné zbraně. Když Sü-jün odpověděl, že nic z toho nemá, krutě ho zbili. Při bití mu prorazili lebku, která silně krvácela, a zlámali mu žebra. Vojenská policie ho shodila z postele na zem. V té době měl Sü-jün už 112 let. Když policisté další den přišli a viděli, že Sü-jün nezemřel, začali jej znovu krutě bít.
Čínská buddhistická asociace, která byla založena v roce 1952, a Čínská taoistická asociace založená v roce 1957, obě jasně deklarovaly ve svých stanovách, že budou "následovat vedení Lidové vlády". Ve skutečnosti byly pod vedením ateistické ČKS. Obě asociace se zavázaly, že se budou aktivně zúčastňovat výroby a budování a naplňovat politiku vlády. Byly úplně přeměněny na světské organizace. Buddhisté a taoisté, kteří zůstali oddáni přikázáním, byli označeni za kontrarevolucionáře nebo za členy pověrčivých sekt a tajných společenstev. Pod revolučním sloganem "očištění buddhistů a taoistů" byli uvězněni a přinuceni se "reformovat pomocí těžké práce", nebo byli dokonce popraveni. Dokonce i náboženství, která se rozšířila ze Západu, jako křesťanství a katolicismus, nebyla ušetřena.
"Na základě statistiky uvedené v knize Jak Čínská komunistická strana pronásleduje křesťany, která byla publikována v roce 1958, jen dokumenty, které byly zveřejněny, odhalily, že z duchovních, označených za ‚statkáře' nebo ‚místní tyrany', bylo 8 840 zabito a 39 200 bylo posláno do pracovních táborů; z těch, kteří byli obviněni jako ‚kontrarevolucionáři', bylo 2 450 zabito a 24 800 bylo posláno do pracovních táborů."
Náboženství jsou bezpochyby pro lidstvo cestou, jak se odpoutat od světského života a zušlechťovat se. Zdůrazňují existenci "druhého břehu" (břehu dokonalého osvícení) a "nebe". Šákjamuni se narodil jako indický princ. Aby našel mukti , stav, ve kterém může člověk získat klid mysli, vyšší moudrost, úplné osvícení a nirvánu , vzdal se svého trůnu a šel do zalesněných hor, aby se usilovně kultivoval. Předtím, než se Ježíš stal osvíceným, ďábel ho přenesl na vrchol hory a ukázal mu všechna království na světě v jejich nádheře. Potom ďábel řekl: "Jestliže se mi pokloníš a budeš mě uctívat, dám ti všechny tyto věci." Ježíše to nezlákalo. Avšak političtí mniši a pastoři, kteří zformovali společnou frontu s ČKS, vytvořili řadu podvodů a lží, jako například "buddhismus lidského světa", "náboženství je pravda, stejně jako socialismus" a "není žádný rozpor mezi tímto a druhým břehem". Vyzývají buddhisty a taoisty, aby vyhledávali štěstí, slávu, nádheru, bohatství a pocty v tomto životě, aby měnili náboženské doktríny a jejich význam.
Buddhismus zakazuje zabíjení. ČKS během "potlačení kontrarevolucionářů" zabíjela lidi jako mouchy. Političtí mniši si potom vymysleli omluvu, že "zabíjení kontrarevolucionářů je projevem velkého soucitu". Během války s USA byli mniši posíláni přímo do prvních linií, aby zabíjeli nepřátelské vojáky.
Vezměme si křesťanství jako druhý příklad. V roce 1950 Wu Jao-cung vytvořil církev "Trojí soběstačnosti", která následovala principy samosprávy, sebe-podpory a sebe-šíření. Vyhlašoval, že se tato církev odtrhne od imperialismu a aktivně se připojí k "válce proti agresi USA a na pomoc Koreji". Jeho dobrý přítel byl uvězněn na víc než 20 let za to, že se nechtěl připojit ke "Trojí soběstačnosti". Ve vazbě trpěl všemožným mučením a ponižováním. Když se zeptal Wu Jao-cunga: "Jak se díváš na zázraky, které vykonal Ježíš?" Wu odpověděl: "Všechny jsem je zavrhl."
Neuznávání zázraků, které vykonal Ježíš, je stejné jak neuznávání Ježíšova nebe. Může být člověk pokládán za křesťana, jestliže neuznává nebe, do kterého vystoupil Ježíš? Avšak zakladatel církve "Trojí soběstačnosti" Wu Jao-cung se stal členem stálého výboru politické rady. Když vstoupil do Paláce lidu, musel úplně zapomenout na Ježíšova slova: "Budeš milovat svého pána, svého Boha celým svým srdcem, celou duší svojí a celou myslí svojí. Toto je první a nejvyšší přikázání" (Matouš, 22:21).
Čínská komunistická strana zkonfiskovala chrámový majetek, přinutila mnichy a mnišky studovat marxismus-leninismus a dokonce je nutila pracovat. Například v provincii Če-ťiang, ve městě Ning-po, byla zřízena "buddhistická dílna", kde bylo donuceno pracovat více než 25 000 mnichů a mnišek. Nejabsurdnější je, že ČKS povzbuzovala mnichy a mnišky k tomu, aby se ženili a vdávaly, čímž rozkládala buddhismus. Uveďme další příklad. Těsně před průvodem, který se konal na Mezinárodní den žen 8. března 1951, nařídil Svaz žen města Čchang-ša v provincii Chu-nan všem mniškám v provincii, aby se během několika dnů vdaly. Mladí a silní mniši byli donuceni, aby se připojili k armádě, a byli posláni na bojiště, kde sloužili jako nabíječi děl31.
Mnoho náboženských skupin v Číně se rozpadlo během brutálního útlaku, který na ně ČKS vyvinula. Skutečná elita buddhismu a taoismu byla potlačena. Mezi těmi, kteří zbyli, se mnozí vrátili ke světskému životu a mnozí další byli tajnými členy komunistické strany, kteří si oblékali roucho, taoistický šat nebo pastorský dlouhý talár, aby narušili buddhistická přikázání, Taoistický kánon a Svatou bibli a aby v těchto učeních hledali ospravedlnění pro hnutí ČKS.
NIČENÍ KULTURNÍCH POZŮSTATKŮ
Ničení kulturních pozůstatků je důležitou součástí vykořenění tradiční kultury, o které ČKS usilovala. Při "zahazování čtyř starých věcí" bylo velmi mnoho starých knih, kaligrafií a obrazů, které byly ve sbírkách vzdělaných lidí (a mnohé existovaly jen v jednom exempláři), jednoduše spáleno nebo rozdrceno do papírového odpadu. Čang Po-ťün měl rodinnou sbírku více než 10 000 knih. Vůdcové Rudé gardy je použili na oheň, který rozdělali, aby se zahřáli. To, co zůstalo, bylo posláno do papíren a rozdrceno na papírový odpad. Odborník na kaligrafii a adjustování obrazů Chung Čchiou-šeng byl znám jako "zázračný doktor dávné kaligrafie a obrazů". Adjustoval velmi mnoho mistrovských děl světového formátu, například scenérii nakreslenou Chuej-cungem, císařem dynastie Sung , Su Tung-pchuův obraz bambusu nebo obrazy Wen Čeng-minga a Tchang Po-chu . Během několika desítek let vytvořily stovky dávných kaligrafií a obrazů, které zachránil, prvotřídní národní sbírku. Kaligrafie a obrazy, které s velkými těžkostmi sesbíral, byly označeny jako "čtyři staré věci" a vrženy do ohně. Když na tuto událost pan Chung později vzpomínal, v slzách řekl: "Více než 50 kilogramů kaligrafie a obrazů; trvalo velmi dlouhou dobu, než je spálili!"22
"Dokud světské záležitosti přicházejí a odcházejí,
Dávné, moderní, tam a zpět,
Řeky a hory jsou ve své slávě neměnné
A z této cestičky jsou stále vidět. ..."
Kdyby si dnešní lidé v Číně stále pamatovali vlastní historii, asi by se cítili jinak při recitaci básně Meng Chao-žana . Známé horské a říční historické památky byly zničeny a ztratily se v kampani "zahazování čtyř starých věcí". Byl zničen nejen Orchidejový pavilon, ve kterém Wang Si-č' napsal slavnou "Předmluvu ke sbírce básní zveršovaných v Orchidejovém pavilonu" , ale byl zničen i básníkův hrob. Zbourána byla Wu Čche-nenova rezidence v provincii Ťiang-su, Wu Ťing-c'ovo bývalé sídlo v provincii An-chuej byla zdemolováno, kamenná tabule, která nesla článek ručně napsaný Su Tung-pchoem "Pavilon starého opilého muže", byla "mladými revolucionáři" rozbita a znaky z ní byly seškrabány.
Základ čínské kultury byl děděn a shromažďován po několik tisíc let. Jakmile byl zničen, nedá se obnovit. ČKS ho agresivně ničila ve jménu "revoluce". Když Číňané vzdychali nad Starým letním palácem, známým jako "palác paláců", který vypálily spojené síly Velké Británie a Francie, nad monumentální prací Encyklopedie Jung-le , která byla zničena nájezdníky, mohli snad tušit, že destrukce způsobená Stranou bude širší, déletrvající a úplnější, než ničení způsobená jakýmikoli uzurpátory zvenčí?
NIČENÍ DUCHOVNÍ VÍRY
Kromě destrukce fyzických forem náboženství a kultury ČKS také maximálně využila svou kapacitu, aby zničila duchovní identitu lidí formovanou vírou a kulturou.
Toto se týkalo například zacházení ČKS s etnickými vírami. ČKS považovala tradice muslimské skupiny Chuj za jednu ze "čtyř starých věcí" - myšlenek, kultury, obyčejů a zvyklostí; proto přinutila etnickou skupinu Chuj jíst vepřové. Muslimští farmáři a mešity byli přinuceni chovat prasata a každá domácnost musela provincii každý rok dvě dodat. V mimořádně krutém incidentu přinutily Rudé gardy druhého nejvyššího tibetského žijícího Buddhu, Pančenlámu, aby jedl lidské výkaly, přičemž tři mnichy z buddhistického chrámu Požehnání v Cha-(r)-pinu, provincie Chej-lung-ťiang, přinutily držet plakát s nápisem "Do pekla se sútrami - jsou plné výkalů".
V roce 1971, po údajném neúspěšném pokusu o převrat namířeném proti Maovi, Lin Piao, zástupce předsedy centrálního výboru ČKS utekl z Číny. Zemřel při letecké havárii v Undurkhane v Mongolsku a později byly v jeho pekingském sídle v Mao-ťia-wan nalezeny některé konfuciánské citáty. ČKS potom začala zuřivý boj "kritizování Lin Piaoa a Konfucia". Autor s pseudonymem Liang Siao publikoval článek v Rudém praporu, čelním časopisu ČKS, nazvaný "Kdo je Konfucius?" Článek popisoval Konfucia jako "blázna, který chtěl převrátit historii naruby" a jako podvodného a vychytralého demagoga. Následovala celá série obrázků a písniček, které Konfucia očerňovaly.
Tímto způsobem byla důstojnost a posvátnost náboženství a kultury zničena.
NEKONEČNÁ DESTRUKCE
V dávné Číně si centrální vláda držela svoji moc pouze po úroveň krajů - pod jejich úrovní si udržovaly autonomní vládu patriarchální rody. Takže destrukce v čínské historii, jako pálení Konfuciových knih císařem Čchin Š' Chuangem v dynastii Čchin (221 - 207 př. n. l.) a čtyři "kampaně na odstranění buddhismu" mezi pátým a desátým stoletím šly jen jedním směrem, tj. shora dolů, a neodstranily náboženství úplně. Konfuciova a buddhistická klasická díla a myšlenky přežívaly nadále v převážné většině společnosti.
V porovnání s tímto bylo řízení společnosti ČKS o mnoho úplnější. Mladí studenti v pubertě podněcovaní ČKS ničili v rámci národního hnutí "čtyři staré věci" od kořene a se spontánním nadšením. Větve ČKS na vesnicích řídily společnost tak těsně, že hnutí ČKS na odstranění "čtyř starých věcí" se nakonec dotklo každého občana země.
Někteří císaři čínské historie trestali lidi fyzickými tresty, ČKS zašla o mnoho dál tím, že démonizovala a svými útoky ničila to, co lidé považovali za nejkrásnější a nejposvátnější. Destrukce ducha může být často o mnoho škodlivější (a její vliv může trvat ještě déle) než samotná fyzická destrukce.
REFORMOVÁNÍ INTELEKTUÁLŮ
Čínské písmo ztělesňuje podstatu 5 000 let staré civilizace. Vnější formy jeho znaků, jejich výslovnost, idiomy a narážky, které obsahují, mají hluboké kulturní významy. ČKS nejenže je zjednodušila, ale pokusila se je i nahradit latinkou psaným pin-jinem, který by odstranil celou kulturní tradici čínských znaků a nezměrně bohatého jazyka. Plán nahrazení ztroskotal, čímž čínský jazyk ušetřil dalšího poškozování. Čínští intelektuálové jako dědicové tradiční kultury však takové štěstí neměli a zničení neunikli.
Před rokem 1949 byly v Číně dva miliony intelektuálů. Přestože někteří studovali v západních zemích, i tak v sobě nesli některé Konfuciovy myšlenky. ČKS nikdy nepolevila ve tvrdé a sevřené kontrole intelektuálů, protože ti vzešli z tradičních aristokratických, učených kruhů a jejich myšlení hrálo důležitou roli při utváření názorů běžných lidí.
V září 1951 ČKS začala široké "hnutí reformy myšlenek", které bylo zahájeno mezi intelektuály Pekingské univerzity. Po všech intelektuálech se požadovalo, aby zakládali hnutí, ve kterých by se přiznali ke svým historickým "chybám" a očistili se od kontrarevolučních elementů.
Mao Ce-tung nikdy neměl rád intelektuály. Jednou řekl: "Oni (intelektuálové) by si měli být vědomi toho, že ve skutečnosti je mnoho takzvaných intelektuálů relativně řečeno dost nevzdělaných a dělníci a farmáři někdy vědí více než oni." "V porovnání s dělníky a sedláky jsou nereformovaní intelektuálové nečistí a podle poslední analýzy jsou nejčistějšími lidmi právě dělníci a rolníci, přestože jejich ruce byly špinavé a jejich nohy umazané od kravského hnoje..."
Pronásledování intelektuálů začalo různými formami obvinění, od kritiky Wu Süna v roce 1951 za "financování škol vyžebranými penězi", až po osobní útok Mao Ce-tunga v roce 1955 na spisovatele Chu Fenga jako na kontrarevolucionáře. Na začátku nebyli intelektuálové označeni za reakční třídu, ale v roce 1957, poté, co se několik náboženských skupin poddalo "sjednocené frontě", ČKS mohla zaměřit svoji pozornost na intelektuály. Tak byla spuštěna "anti-pravičácká" kampaň.
V únoru 1957 ČKS vyzvala intelektuály (pod heslem "Nechejme sto květů kvést a sto názorových škol zápasit"), aby vyjádřili svoje návrhy a kritizovali Stranu. Vláda slíbila, že za to nebudou potrestáni. Intelektuálové nesouhlasili s útlakem "kontrarevolucionářů" (v letech 1950-1953), čistkami na jejich odstranění (1955-1957) a totalitní formou vlády, která zahrnovala velké změny v oblastech, kterým ČKS nerozuměla, jako věda, filosofie, kultura a umění. Tentokrát si však mysleli, že ČKS se náhle otevřela a stala se více tolerantní. Neváhali a vyslovili své skutečné názory a jejich kritika byla čím dál intenzivnější.
O mnoho let později si lidé stále myslí, že Mao Ce-tung začal napadat intelektuály proto, že přestal mít trpělivost s jejich přílišnou kritikou. Pravda je však úplně jiná.
15. května 1957 napsal Mao Ce-tung článek nazvaný "Situace se mění" a nechal jej kolovat mezi staršími funkcionáři ČKS. Článek uváděl: "Nedávno se mnoho pravičáků chovalo divoce. Jsou to antikomunisté, kteří chtějí rozbouřit tajfun sedmého stupně a svrhnout ČKS." Potom se zničehonic probudili ti, kteří byli vůči kampani "nechejme sto květů kvést a sto názorových škol zápasit" doposavad lhostejní. Čang Po-ťün, zástupce vedoucího Demokratické ligy a vedoucí Ústředního organizačního oddělení ČKS se brzy stal jednou z obětí této kampaně. Čangova dcera vypráví ve svých pamětech Minulost nezmizí jako dým, jak se její otec stal pravičákem číslo jedna.
Li Wej-chan, vedoucí Oddělení jednotné fronty ČKS, zavolal osobně Čang Po-ťüna a pozval ho na setkání, kde diskutovali o tom, jak napravit ČKS. Čang seděl na pohovce v první řadě a protože nevěděl, že je to léčka, vyjádřil svou kritiku vůči ČKS. Čangova dcera říká: "Li Wej-chan vypadal uvolněně. Čang si myslel, že Li souhlasí s tím, co řekl. Nevěděl, že Li se ve skutečnosti raduje, že jeho kořist padla do pasti." Po tomto setkání byl Čang označen za pravičáka číslo jedna.
Můžeme citovat názvy některých vystoupení a projevů intelektuálů v roce 1957. Všechny předkládaly kritiku a návrhy na zlepšení společenského řádu: Čang Po-ťünův "Institut politického plánování", 21. května; Long Jünovy "Absurdní anti-sovětské názory", 22. května; Luo Long-ťiho "Nápravný výbor", 22. května; Lin Si-lingův projev o "Kritice feudalistického socialismu ČKS na Pekingské univerzitě", 30. května; Wu Cu-kuangovo "Strana by měla přestat vést umění", 31. května a Čchu An-pchingův "Strana dominuje světu", 1. července. Zúčastnění byli vyzváni, aby přednesli tyto návrhy a projevy, přičemž Mao Ce-tung si už brousil svůj řeznický nůž.
Všichni tito intelektuálové byli (jak se dalo očekávat) určeni k likvidaci. V Číně bylo více než 550 000 intelektuálů označeno za pravičáky a pronásledováno.
Čínská tradice říká, že "učence lze zabít, ale nemohou být ponižováni". ČKS byla schopna uvalit na intelektuály nejhorší ponížení tím, že jim vzala možnost živit se svou prací, a vznášela obvinění i proti jejich rodinám, jestliže toto ponížení nepřijali. Mnoho intelektuálů se vzdalo, někteří z nich svalili vinu na jiné, aby se zachránili. Ti, co se ponížení nepodvolili, byli odstraněni - posloužili jako odstrašující příklad pro ostatní.
Tradiční "třída učenců" - vyslanců a zástupců společenské morálky, byla vyhlazena.
Mao Ce-tung své úspěchy hrdě komentoval: "Čím se může pyšnit císař Čchin Š'-chuang? On zabil jen 460 konfucijských učenců, my pohřbili 46 000 intelektuálů. Při potlačování kontrarevoluce - neodstranili jsme snad i některé kontrarevoluční intelektuály? Mluvil jsem s některými pro-demokratickými aktivisty, kteří nás obvinili z toho, že se chováme jako císař Čchin Š'-chuang. Řekl jsem jim, že nemají pravdu. Převýšili jsme ho stokrát."
Mao se skutečně postaral o víc než o pouhé zabíjení intelektuálů. Zničil jejich mysli a srdce.
STRANA VYTVÁŘÍ DOJEM, ŽE TRADICE JSOU UDRŽOVÁNY, ZBYLA Z NICH ALE JEN PRÁZDNÁ SKOŘÁPKA
Poté, co ČKS začala s ekonomickou reformou a politikou otevřených dveří, renovovalo se mnoho kostelů, jakož i buddhistických a taoistických chrámů. Pořádaly se také chrámové festivaly v Číně i kulturní festivaly mimo ni. Toto byla poslední snaha ČKS využít a zničit pozůstatky tradiční kultury. Na jedné straně to Strana dělala, aby uspokojila vrozenou lidskou dobrotu, která stále v lidech existuje. Tato dobrota překáží "stranické kultuře" a nakonec povede k její destrukci. Na druhé straně ČKS nanáší tradiční kulturu jako kosmetickou fasádu na svou skutečnou tvář, zakrývá tak svou zlou povahu podvodů, násilí a zla.
Základem kultury je její vnitřní morální význam, její povrchové formy mají jen zábavní hodnotu. ČKS obnovila povrchní formy kultury, které poskytují lidem zábavu, aby zakryla svůj cíl - zničit morálku. Bez ohledu na to, kolik výstav umění a kaligrafie ČKS zorganizovala, kolik kulturních festivalů s tanci draka a lva uspořádala, kolik festivalů hojnosti na svém území přivítala, kolik klasické architektury zrenovovala, Strana jednoduše obnovuje povrchní formy, ale ne vnitřní význam kultury. ČKS podporuje kulturní výstavy uvnitř Číny i mimo ni v podstatě jen za účelem udržení své politické moci.
Vezměme si například chrámy. Mají být místy, kde se lidé zušlechťují. Ráno zde naslouchají zvonkům a při západu slunce zvuku bubínků, ve světle olejových lamp tu vzdávají Buddhovi svou úctu. Lidé v běžné lidské společnosti se sem mohou přijít zpovídat a přinášet oběť. Při zušlechťování je mimořádně zdůrazňováno čisté srdce, které o nic neusiluje. Zpověď a uctívání bohů vyžaduje vážné a slavnostní prostředí. Tato místa však byla kvůli ekonomickému zisku přeměněna na známá turistická místa. Mezi lidmi, kteří navštěvují chrámy, kolik z nich do chrámů vstupuje poté, co se vykoupalo a převléklo, aby se očistilo? Kolik z nich tam skutečně přichází s upřímným a uctivým srdcem vůči Buddhovi, aby rozjímalo nad svými chybami?
Obnovení vnějšího vzhledu, ale zničení vnitřního významu tradiční kultury je taktika, kterou ČKS přijala, aby popletla lidi. Ať už jde o buddhismus, jiná náboženství nebo kulturní formy z nich odvozené, ČKS je svévolně degraduje, aby dosáhla svých cílů.
III. KULTURA STRANY
Zatímco ČKS ničila tradiční polobožskou kulturu, potichu vytvářela svou vlastní kulturu pomocí neustálých politických hnutí. Kultura Strany přeměnila starší generaci, otrávila tu mladší a měla také dopad na děti. Její vliv byl široký a šel do hloubky. I když se mnoho lidí pokusilo odhalit zlo ČKS, nemohli postupovat jinak, než soudit dobré a zlé způsobem analyzování a slovníkem vytvořeným ČKS, který nutně nesl otisk stranické kultury.
Kultura Strany nejenže zdědila a prohloubila zlo zahraniční marxisticko-leninské kultury, ale také šikovně zkombinovala všechny negativní elementy z tisíců let čínské kultury s násilnou revolucí a filosofií boje stranické propagandy. Tyto negativní prvky zahrnovaly vnitřní boje na dvoře panovníka a konspiraci, vytváření skupinek a vyhledávání sobeckých zájmů, různé druhy politických podvodů, které působily lidem utrpení, a přivlastnění si zdání kultury, přičemž nahradila její obsah. Během bojů ČKS o přežití byl v posledních dekádách obohacen, pěstován a rozvíjen její charakter podvodu, zkaženosti a násilí.
Skutečnou povahou kultury Strany jsou despotismus a diktatura. Kultura slouží Straně v politických a třídních bojích. Z následujících čtyř pohledů je snadné pochopit, jakým způsobem vytváří Strana "lidové" prostředí teroru a despotismu.
Z POHLEDU DOMINANCE A KONTROLY
A. Kultura izolace
Kultura komunismu je izolovaným monopolem bez svobody myšlenek, projevu, shromažďování nebo víry. Mechanismy stranické nadvlády jsou velmi podobné hydraulickému systému - spoléhá se na vysoký tlak a izolované prostředí, aby si udržela kontrolu. Dokonce i malý únik tlaku by mohl způsobit kolaps systému. Strana například odmítla rozhovory se studenty během incidentu 4. července z obavy, že jakmile by se tlak snížil, dělníci, rolníci, intelektuálové a armáda by také požadovali dialog. Následně by se celá Čína pohnula směrem k demokracii a diktatura jedné strany by byla ohrožena. Proto se raději rozhodli spáchat vraždu, než aby vyhověli požadavkům studentů. Současná blokáda internetu je shodnou taktikou, ČKS ji používá, aby zabránila lidem v přístupu k informacím.
B. Kultura strachu
Během uplynulých 55 let používala ČKS strach, aby potlačila myšlení svých lidí. Unifikovala tak jejich chování, ovládla je biči a řeznickými noži - lidé nikdy nevěděli, kdy na ně dopadnou neočekávané pohromy. Lidé žijící ve strachu se stanou poslušnými. Bojovníci za demokracii, nezávislí myslitelé, skeptici ve společnosti a členové rozličných duchovních skupin se stali cíli komunistického teroru a byli popravováni pro výstrahu veřejnosti. Strana potlačila všechnu opozici hned v zárodku.
C. Kultura centralizovaného řízení
Existují různé vládní organizace a administrativní systémy pro registraci domácností, výbory sousedského dozoru a různé úrovně výborů strany. Na úrovni podniků jsou ustanoveny místní stranické organizace. Svou stranickou organizaci má i každá vesnice, přičemž členové Strany a svazáci mají své pravidelné aktivity. Zde je několik ukázek sloganů, které strana uvedla do oběhu: "Střezte si svoje dveře a dávejte pozor na své lidi", "Nedovolte lidem apelovat", "Systém vám uložil povinnosti a dohlédne na jejich splnění - každý za ně ponese svou odpovědnost. Udržujte pevně vládu. Dbejte na disciplínu a nařízení a zabezpečte 24hodinový nepřetržitý, preventivní dozor", "Úřad 610 bude vytvářet dozorčí výbory a v náhodných intervalech kontrolovat a monitorovat aktivity každého regionu a všech pracovišť". Existuje také Výbor plánovaného rodičovství, který násilně kontroluje a "řídí" porodnost.
D. Kultura rozšiřování zodpovědnosti na rodinné příslušníky
ČKS zcela popírá principy zákonné vlády (jaké jsou uplatňovány v moderní společnosti) a propaguje politiku rozšiřování zodpovědnosti za činy "nekalých živlů" na jejich rodinné příslušníky. Strana použila absolutní moc, aby potrestala příbuzné těch, kteří byli označeni za "statkáře", "boháče", "reakcionáře", "zlé elementy" a "pravičáky". Po jejich dětech, pokud je vláda považovala za přístupné a vhodné pro převýchovu, vyžadovala "postavení spravedlnosti nad věrnost rodině". Ustanovila systém osobních a organizačních archivů, které monitorují a zaznamenávají politické aktivity každého člověka během celého života. Existuje také přemísťovací systém, který umožňuje dočasně přemístit kádry jinam. Lidé jsou povzbuzováni, aby donášeli na druhé, a ti, co Straně poslouží a druhé udají, jsou jí odměněni.
Aby brzdila apely praktikujících Falun Gongu, Strana vyhlašuje, že "vyšetří a určí zodpovědnost hlavních vůdců, kteří udělali chybu ve svých povinnostech, neprovedli adekvátní opatření a způsobili, že praktikující Falun Gongu chodí do Pekingu a podněcují problémy. Budou veřejně pokáráni a vyžaduje-li to situace, disciplinárně potrestáni".
ASPEKTY PROPAGANDY
A. Kultura jednoho hlasu
Během Velké kulturní revoluce byla Čína zaplněna slogany jako "Nejvyšší pokyny", "Jedna (Maova) věta má váhu desítky tisíc vět, každá je úplnou pravdou" apod. Všechna média byla vyburcována, aby pěla chválu a kolektivně mluvila ve prospěch Strany. Když bylo potřeba, byli vyzváni vedoucí funkcionáři, zástupci armády, dělníků, svazáků a ženských organizací, aby Straně vyjádřili svou podporu. Touto zkouškou musel projít každý.
B. Šíření kultury násilí
Šíření násilí je další charakteristikou kultury Strany. Mao Ce-tung jednou řekl: "Žije tu 800 milionů lidí, jak by to mohlo fungovat bez boje?" Při pronásledovaní Falun Gongu povzbuzoval Ťiang Ce-min policii vyhlášením, že "nikdo nebude potrestán, jestliže ubije k smrti praktikujícího Falun Gongu". ČKS slíbila "bojovat až za svoje hranice", prohlásila, že "atomová bomba je jen tygr z papíru... i kdyby zahynula polovina našeho obyvatelstva, zbývající polovina z ruin znovu vystaví naši rodnou zemi".
C. Podněcování kultury nenávisti
ČKS vyžadovala, aby lidé "nezapomněli na utrpení chudých tříd a slzami a krví si připomínali třídní nepřátelství..." Krutost vůči třídním nepřátelům byla ČKS chválena jako ctnost. Takováto nenávist byla jasně ukázána v jedné populární moderní opeře: "Zakousni se do svého hněvu, přežvýkej ho a spolkni. Hněv potom vstoupí do tvého srdce a vypučí."
D. Kultura podvodů a lží
Od vyhlášení, že "výnos z jednoho mu je více než deset tisíc ťin " během Velkého skoku vpřed (1958), "Na náměstí Tchien-an-men nebyl nikdo zabit" během masakru 4. července 1989, "Virus SARS máme pod kontrolou" v roce 2003, až k současným vyhlášením, že "v současnosti jsou na tom lidská práva v Číně nejlépe" - každé jedno z těchto tvrzení je lež.
E. Kultura vymývání mozků
ČKS vytvořila mnoho sloganů na vymývání mozků lidem: "Bez komunistické strany by nebyla nová Čína"; "Jádro síly, která nás žene vpřed, je ČKS, marxismus-leninismus je teoretický základ, který vede naše myšlení" , "Udržujme shodu s Ústředním výborem Strany" a "Vykonávejte nařízení strany, ať už jim rozumíte nebo ne. Jestliže jim nerozumíte, přesto je vykonejte, vaše pochopení se během jejich vykonávání prohloubí".
F. Kultura pochlebování
ČKS podporuje vyhlášení, která ji kladou na nejvyšší příčku: "Nebe a země jsou velké, ale laskavost Strany je největší", "Za všechny naše úspěchy vděčíme Straně", "Strana je naše matka", "Braňme svým životem Ústřední výbor Strany", "Strana je velká, slavná a správná", "Strana je neporazitelná" atd.
G. Kultura pompéznosti
Strana vytváří modely příkladného chování, zahájila kampaně "pokroku socialistické ideologie a chování" a "ideologické výchovy". Výsledky takové "výchovy" byly samozřejmě nulové a lidé po kampani pokračovali v dělání toho, co dělali před ní. Všechny veřejné politické přednášky, zasedání a výměny zkušeností měly být "ukázkou toho nejlepšího", morální standardy společnosti však nadále velmi rychle upadaly.
Z POHLEDU MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ
A. Kultura závisti
Strana šířila absolutní rovnost, takže se každý, kdo vyčníval, stal cílem útoku. Lidé se lehce stanou závistivými vůči těm, kteří mají větší schopnosti, i těm, kteří jsou bohatší - takové závisti se také říká "syndrom rudých očí" .
B. Kultura sobectví - "Člověk člověku vlkem"
ČKS propagovala "boje tváří v tvář a udávání za zády", vyzývala lidi, aby s ostatními bojovali a za jejich zády na ně podávali oznámení. Udávání kolegů, vytváření písemných materiálů, použitelných pro další falešná obvinění, výroba podvržených důkazů a zveličování chyb, které udělali druzí - takové zvrácené formy chování byly měřítkem spřízněnosti se Stranou a způsobem, jak udělat kariéru.
NENÁPADNÉ VLIVY NA DUŠI ČLOVĚKA A JEHO CHOVÁNÍ
A. Kultura, která lidské bytosti mění ve stroje
Strana chce, aby se lidé stali "nikdy nerezavějícími šrouby v revolučním stroji", aby byli "pokorným nástrojem Strany" nebo aby "pochodovali do boje tam, kam ukáže Strana". "Vojáci vůdce Maa poslouchají Stranu na slovo; jdou tam, kde jsou potřeba, a usadí se tam, kde jsou problémy."
B. Kultura, která si plete dobré se špatným
Během Velké kulturní revoluce by ČKS měla "raději socialistický plevel než kapitalistické ovoce"; o dvě desetiletí později dala armádě příkaz střílet a zabíjet studenty, aby mohlo nastat "dalších 20 let stability". "Dělejte jiným to, co nechcete, aby se stalo vám" - toto charakterizuje morální postoj ČKS.
C. Kultura vymývání mozků a bezvýhradné poslušnosti
"Nižší úrovně poslouchají příkazy vyšších úrovní, Strana jako celek následuje Ústřední výbor." "Nemilosrdně bojujme, abychom odstranili všechny sobecké myšlenky, které se objeví v mysli." "Spusťte revoluci v hloubi své duše." "Následujte co nejlépe Ústřední výbor strany." "Spojte mysli, kroky, pokyny, příkazy."
D. Kultura přeměny lidí na poslušné otroky
"Bez komunistické strany by se Čína zmítala ve zmatku." "Čína je tak velká. Kdo jiný by ji mohl vést než ČKS?" "Pád Číny by způsobil celosvětovou katastrofu, pracujme na tom, aby se ČKS udržela u moci."
Toto je několik z mnoha sloganů, které používala ČKS. Je jich mnohem víc. Lidé, kteří zažili Velkou kulturní revoluci, si stále živě pamatují moderní opery, písně s Maovými texty či "tanec loajality". Mnozí si také vzpomínají na dialogy v "Bělovlasém dívce" či ve filmech "Válečné tunely" a "Válka min" . Těmito dokumentárními filmy a literárními díly ČKS vymývala lidem mozky, naplnila jejich mysli odkazy typu, jak "zářivá a výborná je Strana", jak "těžce bojovala vůči nepřátelům", jak jí vojáci prokazovali "nejvyšší věrnost" a obětovali se za ni a jak hloupí a zlí byli a jsou její nepřátelé. Den po dni násilně vštěpovala propagandistická mašinerie ČKS každému jednotlivci názory, které vyhovovaly jejím potřebám. Kdyby se někdo dnes zpětně podíval na epický melodram "Východ je rudý", uviděl by, že forma i obsah tohoto díla se cele věnují "zabíjení, zabíjení a zase zabíjení".
Současně ČKS vytvořila svůj vlastní systém projevu a řeči. Jde o hanlivý jazyk, používaný při "kritizování mas", pochlebovačná slova, která mají opěvovat Stranu, a banální oficiální fráze podobné "osmidílné eseji" . Strana lidi přinutila, aby se vyjadřovali bez ohledu na rozum - v rámci vzorců uvažování, které podporují koncept "třídního boje" a "chvály Strany". Klidné a racionální uvažování bylo nahrazeno pánovitým, svrchovaným vyjadřováním. ČKS také zneužila slovník náboženství a zdeformovala obsah jeho výrazů.
Vzdálíme-li se pravdě byť o jediný krok, vznikne podvod. Kultura ČKS zneužívá do jisté míry tradiční morálku. Tradiční kultura si váží "víry" a podobně i komunistická strana podporuje "věrnost a upřímnost vůči Straně". Tradiční kultura zdůrazňuje "synovskou úctu", ČKS může uvěznit lidi, kteří se nestarají o své rodiče, ale skutečným důvodem je, že tito staří lidé by se jinak stali pro vládu "břemenem". Když se to Straně hodí, žádá od dětí, aby se od svých rodičů jasně distancovali. Tradiční kultura také zdůrazňuje "věrnost", na první místo staví lidi, na druhé národ a na poslední panovníka státu. "Věrnost", kterou vyžaduje ČKS, je "slepá oddanost" - lidé mají v ČKS bezpodmínečně věřit a bez ptaní ji následovat.
Slova, která ČKS často používá, jsou velmi klamná. Nazvala občanskou válku mezi Kuomintangem a komunisty "Válkou za osvobození", jako by lidé byli osvobozeni od útlaku. Období po roce 1949 nazývá obdobím "po založení národa", přičemž ve skutečnosti Čína existovala dlouho předtím, než ČKS ustanovila nový politický režim. Tříletý hladomor byl přejmenován na "tři roky přírodních pohrom", přičemž ve skutečnosti vůbec nešlo o přírodní pohromu, ale o neštěstí, které způsobil člověk. Když tato slova lidé slyší v každodenním životě, podvědomě je přijmou - a s nimi i ideologii v nich obsaženou, přesně jak si ČKS přeje.
V tradiční kultuře se hudba považuje za způsob, jakým lze umírnit lidské vášně. Ve dvacátém čtvrtém svazku Zápisů dějepiscových (Š' Ťi) říká S'-ma Čchien v Knize písní (Jüe Šu), (145-85 př. n. l.), že povaha člověka je klidná, ale jeho city jsou ovlivňovány vnějšími vjemy. Jestliže jsou city nenávisti a lásky podníceny, ale nejsou omezovány, člověk bude sváděn nekonečnými vnějšími pokušeními a bude páchat mnohé zlé činy. Proto (říká S'-ma Čchien) používali císaři v minulosti rituály a hudbu, aby lidi umírnili. Písně by měly být "veselé, ale ne oplzlé, smutné, ale ne příliš deprimující". Měly vyjadřovat pocity a touhy, ale současně i kontrolu nad těmito city. Konfucius řekl ve své Sbírce: "Tři sta veršů Ód (jedno ze čtyř klasických děl, které Konfucius sesbíral a upravil) lze shrnout do jediné věty: Nemyslete na nic zlého."
I tak vznešená věc jako hudba byla ČKS použita jako metoda na vymývání mozků lidí. Písně jako "Socialismus je dobrý", "Nebyla by nová Čína bez komunistické strany" a další se zpívaly od školky až po univerzitu. Jak lidé tyto písně zpívali, postupně podvědomě přijali významy jejich textů. Navíc ČKS vykradla melodie nejpopulárnějších lidových písní a nahradila jejich texty slovy, které chválí Stranu. Toto posloužilo účelu zničení tradiční kultury a podpořilo Stranu.
Jeden z klasických dokumentů ČKS, Maův "Projev na Jen-anském fóru o literatuře a umění" , označil kulturu a armádu za "dvě válečné fronty". Proklamoval, že nestačí mít jen ozbrojenou armádu; jsou nutné také "zbraně literárních dovedností". "Literární umění by mělo sloužit jako politika" a "literární díla dělnické třídy jsou jako šrouby a soukolí ve stroji revoluce". Z tohoto systému uvažování vyšel ateismus a "třídní boj" jako jádro stranické kultury. Ta se vydala přesně opačným směrem než kultura tradiční.
"Stranická kultura" plnila významnou službu, když ČKS získávala moc a nadvládu nad společností. Spolu s armádou, vězeňským systémem a policií tvoří kultura Strany stejnou politickou mašinerii, přestože nastoluje odlišný způsob brutality a útlaku. Tato kulturní brutalita ničí 5 000 let starou tradiční kulturu, podkopává morálku společnosti, umenšuje vůli lidí něco změnit a poškozuje soudržnost čínského národa.
Dnes má mnoho Číňanů velmi málo vědomostí o základech tradiční kultury. Někteří si dokonce myslí, že se 50 let "stranické kultury" vyrovná 5 000 letům původní domácí kultury. Taková je smutná skutečnost, která se týká každého Číňana. Mnoho z nich dokonce zaměňuje takzvanou tradiční kulturu (ve skutečnosti zavedenou ČKS) za původní čínskou kulturu s její pětitisíciletou tradicí.
Někteří lidé doufají, že současný čínský systém bude nahrazen západním demokratickým systémem. Ve skutečnosti západní demokracie byla také vytvořena na kulturních základech, zejména na křesťanství, které se drží zásady, že "všichni jsou si v očích Boha rovni", a proto respektuje lidskou povahu a možnost volby. Jak by despotická a nelidská "kultura Strany" mohla být použita za základ demokratického systému v západním stylu?
ZÁVĚR
Tradiční kultura zažívala útoky od dynastie Sung (960-1279), v pozdějších obdobích se začala odchylovat od tradice. Po Hnutí 4. května v roce 1919 se horliví intelektuálové (hledající osobní prospěch) spěchali obrátit proti tradici. Pokoušeli se pro Čínu najít cestu tím, že se od tradiční kultury odklonili směrem k západní civilizaci. Konflikty a změny v oblasti národní kultury zůstaly předmětem akademických sporů, bez skutečné účasti vládnoucích sil. Když ale vznikla ČKS, vyhlásila tyto konflikty za věc života a smrti. Začala vyvíjet přímý útok na tradiční kulturu, který sestával z jejího ničení i z nepřímého zneužívání ve formě přijetí povrchních rysů, ale odmítnutí podstaty.
Destrukce národní kultury byla také procesem vytváření nové stranické kultury. ČKS rozvracela lidské svědomí a morální úsudek, čímž lidi vedla k tomu, aby se k tradici otáčeli zády. Jestliže národní kultura zcela zanikne, podstata národa zmizí spolu s ní, a národu zbyde jen jeho prázdné jméno - toto není přehnané varování.
Destrukce tradiční kultury současně přinesla společnosti nepředstavitelnou hmotnou škodu.
Tradiční kultura si váží jednoty nebe a lidí a harmonického soužití lidí s přírodou. ČKS vyhlásila bezmeznou radost z "boje s nebem a zemí". To přímo vedlo k vážnému poškození životního prostředí, které následně ničí Čínu. Vezměme si jako příklad vodní zdroje. Číňané opustili tradiční princip, že "šlechtici mají rádi bohatství, ale když si ho opatřují, hledí na principy zdrženlivosti", a tak zpustošili prostředí a zničili říční systém. V současnosti 75 % z 50 000 km čínských řek není vhodných pro život ryb; 33 % podzemní vody je oproti situaci před 10 lety znečištěno a situace se dále zhoršuje. Zvláštní "úkaz" se přihodil na řece Chuaj-che: malé dítě hrající si v řece plné oleje vykřesalo jiskru, která po dopadu na povrch vody zapálila plamen vysoký pět metrů. Jak plamen plápolal, spálil na troud více než deset vrb, stojících na břehu. Každý chápe, že je nemožné, aby lidé, kteří pijí takovouto vodu, neonemocněli rakovinou nebo jinou nemocí. Další problémy s životním prostředím, jako je rozšiřování pouští, zasolování v severozápadní Číně a průmyslové znečištění v rozvinutých oblastech - všechny mají jedinou příčinu - společnost, která ztratila úctu k přírodě.
Tradiční kultura si váží života. ČKS vyhlašuje, že "vzpoura je oprávněná" a "boj proti lidským bytostem je radostný". Ve jménu revoluce může Strana zavraždit nebo nechat vyhladovět desítky milionů lidí. Lidé si proto přestali vážit života, což přímo souvisí s množstvím podvodných a jedovatých výrobků na trhu. Například ve městě Fu-jang, provincii An-chuej, se u mnoha zdravých dětí objevilo zkrácení končetin, oslabení tělesné konstituce a zvětšení hlavy. Osm dětí kvůli této zvláštní nemoci umřelo. Vyšetřování zjistilo, že tato nemoc byla způsobena jedovatým mlékem v prášku, které vyrobil nenasytný a nesvědomitý výrobce. Někteří lidé krmí kraby, hady a želvy hormony a antibiotiky, mísí stolní víno s průmyslovým alkoholem, zpracovávají rýži použitím průmyslových olejů a bělí chleba průmyslovými bělidly. Například výrobce v provincii Che-nan osm let používal recyklovaný olej, olej ze surové nafty i jiné karcinogenní látky na výrobu desítek tun jedovatého "jedlého oleje". Výroba jedovatých potravin není místním nebo ojedinělým jevem - je v celé Číně dost běžná. Destrukce kultury a morální úpadek přispěly k sobeckým touhám po hmotném zisku.
Narozdíl od absolutního monopolu a výlučnosti kultury Strany nese tradiční kultura ve své celistvosti obrovskou sílu. Během vrcholného období dynastie Tchang existovala vedle sebe buddhistická učení, křesťanství a jiná západní náboženství v souladu s taoistickými a Konfuciovými idejemi. Čínská tradiční kultura si tak udržela otevřený postoj vůči moderní západní civilizaci. Čtyři asijští "tygři" (Singapur, Tchaj-wan, Jižní Korea a Hongkong) vytvořili kulturní identitu "novokonfucianismu". Jejich vývoj dokázal, že tradiční kultura netvoří překážku vědě ani sociálnímu rozvoji.
Autentická tradiční kultura měří kvalitu lidského života na základě štěstí v nitru, a ne vnějšího materiálního pohodlí. Tao Jüanming (365-427 n. l.) řekl: "Raději než slova chvály si přeji ticho bez výčitek. Raději než plné břicho si přeji klid a mír v mysli." Žil v chudobě, ale udržoval si veselého ducha a užíval si "sbírání aster pod východní hradbou, vzhlížeje k vzdálené Jižní hoře".
Kultura nenabízí odpovědi na otázky, jak rozšířit průmyslovou výrobu nebo jaké sociální systémy přijmout. Hraje však důležitou úlohu při poskytování morálních vodítek a omezení. Její obnova je nápravou lidstva ve vztahu k nebesům, zemi a přírodě, úctě k životu a bázni před Bohem. Dovoluje lidstvu žít v harmonii s nebem a zemí a užívat si dlouhý život.
<< Začiatok < Predošlá 1 2 Nasledujúca > Koniec >>
|
