Veľká Epocha - SÉRIE: 15 omylů o atomové energii – část 2

Image

(foto: SXC)

Každý jednotlivý krok existence nukleárního palivového článku je z hlediska nehodovosti plný vysokých rizik, vytváří množství jaderného odpadu a radioaktivní kontaminaci. Pohádka o čisté jaderné síle získává při důkladné prohlídce špinavé skvrny. Zdraví škodlivé následky atomového zamoření jsou všeobecně známy, avšak o masivním znečišťování životního prostředí při těžbě uranu se mlčí…  

„Globální“ ekologické a zdravotní následky  

Příklad Nigerie

Evropa je dovozcem uranu. Ekologické a zdravotní následky těžby uranu nesou země původu. Mezi nimi jsou i země hospodářsky méně vyvinuté, jako Nigérie, v současnosti jedna z nejdůležitějších zemí exportujících uran podle Indexu lidského rozvoje (Human Development Index -HDI) a podle rozvojového programu Spojených národů (UNDP) jednou z nejchudších zemí na světě. Produkce hospodářství se pohybuje kolem 150 euro na hlavu. Nejdůležitějším vývozním artiklem je uran.

Nezávislému Institutu CRIIRAD (Commission de Recherche et d'Information Indépendantes sur la Radioactivité) se, i přes zjevné sabotážní pokusy v podobě zabavení různých měřících přístrojů na letišti, podařilo provést mezi roky 2003 a 2005 sledování ekologických následků způsobených těžbou uranu v Nigeru. CRIIRAD přitom zjistil zvýšenou radiační zátěž (podle standardu WHO (Světové zdravotnické organizace)) ve vzorcích pitné vody, vysoké zatížení důlních pracovníků a obyvatelstva v regionu následkem uvolňování radonu z dolu, jakož i z hlušiny při nedostatečném managementu  s odpadem a hlušinou: žádné označení skladišť, žádný plot kolem skladišť, žádné stínění proti vzduchu, nedostatečné odstraňování následků havárie (2004) při transportu obohaceného uranu, kdy byla ještě po měsíci měřitelná značně zvýšená radiační zátěž radioaktivně zatíženého kovového odpadu, který není přiměřeně likvidován a  nachází se, jak potvrzují také jiné studie, pravidelně na trzích a v okolí na prodej.    

Těžba uranu: Ozářená spodní voda a zamořené řeky
 
Protože koncentrace uranové rudy je většinou velice nízká, musí být pro získávání uranu vytěženo velké množství horniny. Při  průměrném obsahu 0,1 % uranu v hornině je 99,9 % horniny odpad. Následky jsou katastrofální pro životní prostředí i lidi. Velké množství radioaktivně a chemicky zamořené důlní odpadní vody je pumpováno do nejbližších řek a jezer. Při odstavení uranových dolů jsou jednoduše zatopeny a radioaktivitou a těžkými kovy zamořená odpadní voda se dostává do spodních vod.  

Úprava rud: uvolňuje se radon

Většinou se v těsné blízkosti uranového dolu nachází další přípravna uranu, „tailings“. Uranová ruda je rozemílána na žlutý prášek tzv. "yellowcake". Zatímco polovina zdraví ohrožujícího radonu, uzavřeného v hornině, je uvolňována již při těžbě, zbytek se uvolňuje při procesu mletí.  

Vzácný plyn radon je produkt přirozené rozpadové řady uranu a thoria. Za radonové zatížení je v prvé řadě zodpovědný radon-222. Koncentrace radonu v Německu se pohybují v průměru kolem 50 Bq/m³ (Bq = Becquerel = jednotky charakterizující zdroje ionizujícího záření) v obytných místnostech. V místech těžby uranové rudy se však vyskytují vrcholné hodnoty od  2.000 - 3.000 Bq/m³, ojediněle i alarmující hodnoty ve výši 100.000 Bq/m³. Důsledkem je značně zvýšený výskyt rakoviny plic. Mezi lety  1946 a 1990 zemřelo v bývalé NDR 7.163 horníků na rakovinu plic vyvolanou únikem radonu. Pracovali v uranových dolech společnosti Wismut AG. Wismut AG byla významným producentem uranu, avšak doly byly po znovusjednocení Německa z ekonomických a ekologických důvodů uzavřeny. V 5.237 případech byla jako příčina smrti oficiálně uvedena radioaktivita. Pro produkci 220.000 tun uranu bylo od roku 1945 do roku 1990 vyprodukováno celých 500 milionů tun radioaktivního odpadu, uskladněného na skrývkových haldách, které pokrývají ploch
u o rozloze 32 km2. Celkem je zamořena plocha o rozloze 168 km2, dalších 1000 km2 musí být teprve přesně prozkoumáno.  
Tailings: radioaktivní prach  

Kamenná moučka se posléze chemicky upravuje, přičemž zůstává jako odpad jemná usazenina, která je sváděna do sedimentační nádrže. Tyto takzvané „tailings“ obsahují až 85 % radioaktivity, skládají se z izotopů s dlouhým poločasem rozpadu a představují mnohaleté nebezpečí. Často tím byla a jsou naplňována celá údolí. Celosvětově je uložena již více než 1 miliarda tun „tailings“, ročně k tomu přibývá dalších 20 milionů tun. Vedle unikajícího plynu radonu jsou „tailings“ náchylné na zimní erozi, takže tento nebezpečný prach může být rozfoukán také do větších vzdáleností. Protože nejsou informace o„tailings“ příliš rozšířeny, byly v USA opakovaně používány písky ze suchých „tailings“ na stavbu domů. Zas a zas dochází k protržení náspů z „tailings“, takže uniká radioaktivní materiál. Nadto neobsahují „tailings“ jen radioaktivní látky, ale i těžké kovy jako je arsen.  

Konverze: přeměna na vysoce jedovatou substanci  

Žlutý prášek je přeměněn na uranhexafluorid (UF6), velice jedovatou, chemicky agresivní substanci. Protože existuje jen málo konverzních zařízení, je UF6 transportován do velkých vzdáleností. Také během přeměny vzniká přibližně tolik jaderného odpadu jako uranhexafluoridu.  

Obohacení a produkce palivových článků: zbytky pro munici

Přírodní  uran má poměr izotopů  0,71% štěpitelného U-235. Většina typů reaktorů však potřebuje palivo s obsahem U-235 ve výši 3 až 3,5 %. Obohacením vzniká mnoho „chudého“ uranu. Tento atomový odpad se dnes používá k pancéřování a na protipancéřovou munici, která byla například nasazena ve válce v Perském zálivu a v Kosovu. Uranhexafluorid se přeměňuje na urandioxid (UO2), je lisován do tabletové formy („pelety“) a zpracováván na palivové články.  

10.000 tun „starých“ palivových článků za rok  

Podle typu reaktoru je třeba pro výrobu proudu 30 až 100 tun paliva. Většinou je za rok vyměněna třetina náplně paliva, což činí celosvětově ročně cca 10.000 tun vyhořelých palivových článků.  

Silva Herrmann, referentka pro energetiku GLOBAL 2000