Veľká Epocha - Křišťálová lebka: Tajemství Májů

V britském muzeu vystavená londýnská křišťálová lebka je velmi podobná lebce Mitchell-Hedgese, nemá však snímatelnou dolní čelist. (foto: www.bu.edu)

V britském muzeu vystavená londýnská křišťálová lebka je velmi podobná lebce Mitchell-Hedgese, nemá však snímatelnou dolní čelist. Tým expertů muzea zjistil na křišťálovém povrchu pomocí analýz s elektronickým mikroskopem stopy po broušení a tak došel k závěru, že se zde může jednat pouze o podvrh, protože americké kultury Májů nebo Aztéků neměly moderní  brousicí kotouče.

Lebka byla vyrobena v 19. století v Německu a byla vydávána jako údajný nález aztécké kultury. Mnoho náhrobků těchto bývalých amerických vysokých kultur však zobrazuje božstva, která drží v rukách předměty, které vypadají jako moderní nástroje. Autoři jako von Däniken nebo Sitchin ve svých knihách popisují celé scenárie o "božstvech" s vrtačkami, zbraněmi nebo v kosmických lodích. 

Podle učebnic dějepisu byla křišťálová lebka Mitchell-Hedgese, také nazývaná lebka osudu, nalezena v roce 1927 anglickým badatelem Fredrikem Mitchell-Hedgesem v ruinách Májů v Lubaantunu ve Střední Americe. Jiné prameny říkají, že Mitchell ji koupil na aukci v Londýně v roce 1943 a že se jedná o  padělek.

Ať tak či tak, tato křišťálová lebka je dopodrobna vypracovaná, leštěná a je uměleckým předmětem nevyčíslitelné hodnoty. Kdyby lebka skutečně pocházela z dob Májů, stáli bychom nevyhnutelně před několika naléhavými otázkami.

Lebka osudu je z několika hledisek technickou nemožností. S hmotností zhruba pěti kilogramů a s věrnou přesností zobrazení ženské lebky, se zdá být nemožné, aby byl takovýto předmět vyroben bez moderní techniky. Není ale známo, že by Májové takovéto nástroje vlastnili. 
Lebka se stala předmětem různých analýz. Jednou nedořešenou hádankou je opracování. Křemenný krystal má, podle Mohsovy stupnice tvrdosti, hustotu sedm. Mohsova stupnice tvrdosti jde od 1 pro mastek do 10 pro diamant. Křemenný krystal může být tedy opracován pouze tvrdším materiálem jako je například rubín nebo diamant.

Studie konzervátora Franka Dorlanda z laboratoří Hewlett-Packard v Santa Clara v 70tých letech minulého století došla k závěru, že k vytvoření lebky s manuální politurou pomocí diamantu a písku, by Májové potřebovali 300 let.  Dorland zkoumal lebku šest let a zjistil u ní podivuhodné vlastnosti. Lebka má luminiscenční vlastnosti a mohla tedy vytvářet své vlastní světelné pole. Kromě toho má snímatelnou dolní čelist. Ten nejpodivnější objev učinil Dorland zcela náhodně, když si večer lebku prohlížel u krbu. Plameny krbového ohně se odrážely v očních důlkách lebky. Tímto objevem inspirovaná sledování ukázala, že křišťálové lebce byly dány různé optické vlastnosti díky způsobu broušení. V dutině ústní  se nachází  hranol, který  dopadající světlo ze spodku lebky přímo vyzařuje očními důlky. Nebo ze strany dopadající světelný paprsek opět vyzařuje středem čela ven, místem, které se také nazývá "třetí oko" nebo nebeské oko.

Plánovali snad Májové skutečně vědomě to, že budou po tak dlouhý čas, po několik století pracovat na jednom předmětu? Křišťálová lebka Mitchell-Hedgese ale není jediná svého druhu. Několik lebek bylo nalezeno na různých světadílech, jsou vyrobeny nejen z křišťálu, ale i z jiných materiálů. Jedna kompletní kostra z jadeitu byla nalezena v Mongolsku a datována byla na rok  2.200 až 3.500 před Kristem. 

Pravost křišťálové lebky se zpochybňuje, protože není možné zjistit stáří křemenného materiálu. Avšak fenomén křišťálové lebky a jiné nálezy tohoto druhu zůstanou pro badatele nadále zajímavými. Především pro ty, kteří se zabývají možností prehistorických kultur, tedy vysoce vyvinutými civilizacemi před naší civilizací. A toto se člověku přímo vnucuje, uvážíme-li, že Dorlandův objev se týká lomu světla a dá se vycházet z toho, že se jedná o rituální předmět a o možnost bývalé pokrokové kultury, která měla odpovídající duchovní znalosti a technické možnosti k vyrobení takového uměleckého předmětu.

Související články:

Poklad Hernana Corteze: Tajemství křišťálové lebky

Záhady: Mohly se na hliněné vázy zachytit zvuky z dávných věků?

Za hranice vědy: Záhadné vodní stavby I - Osireion