Veľká Epocha - Amnesty International si bere slovo k olympijským hrám v Pekingu

predolympijske kampan za lidska prava v Cine, Amnesty International, Eva Dobrovolna, rozhovor s ceskou mluvci AI, olympiada 2008, olympijske hry v Cine, Peking 2008

Plakát předolympijské kampaně Amnesty International. (www.Amnesty.cz)

V posledních dnech jsou často skloňovanou otázkou lidskoprávní poměry v zemi, pořádající letní olympijské hry (LOH) - v Číně.  Jako každá země také Čína považuje za čest, že se může pyšnit organizováním této prestižní sportovní události. Zřejmě ale nedohlédla za vidinu ekonomického zisku, který s sebou hry spolu s davy turistů přinášejí, a tak dala velkou příležitost lidskoprávním organizacím poukázat na poměry, které v zemi panují - poukázat na vězně svědomí, mediální embargo, mučení a další v našem světě jen těžko představitelné zrůdnosti, jež se za tou krásou dálného východu skrývají.
    
Mezinárodní organizace Amnesty International (AI), která se lidskými právy zabývá desítky let, má svou českou pobočku od roku 1991. V letošním roce pod její záštitou proběhlo šest veřejných akcí věnovaných tématice Číny. Dalším jejím přispěním měla být i akce související s českými sportovci, ze které však AI odstoupila. Důvodem je zásadní změna oproti původní dohodě, kterou Český olympijský výbor (ČOV) učinil.

Navštívili jsme proto české sídlo hnutí Amnesty International, abychom se o lidskoprávních poměrech v Číně a postupech AI dozvěděli více. Čas si na nás udělala mluvčí Eva Dobrovolná, která nám ochotně odpovídala na následující otázky:

Roku 2001 Mezinárodní olympijský výbor (MOV) ustanovil Čínu hostící zemí letošních letních olympijských her s podmínkou zlepšení lidskoprávních otázek. AI byla ze strany MOV vyzvána ke sledování vývoje lidských práv v Číně. Jak se k dané otázce MOV staví dnes?

MOV tvrdí, že komunikuje s čínskými úřady diplomatickou cestou. My v tuto chvíli jasně vidíme, že tento způsob není  efektivní. V řadě ohledů se podmínky, v jakých obyčejní lidé v zemi žijí, zhoršují, a proto jsme přesvědčeni, že je na místě, aby MOV hlasitě zhodnotil tuto situaci a přiznal, že problémy v zemi zůstávají. Zatím tomu však nic nenasvědčuje. Přestože je v zájmu MOV, aby olympiáda zanechala pozitivní odkaz v oblasti lidských práv, mrzí nás, že postoj MOV zatím na toto příliš nereflektuje.

Jaký je současný postoj AI k LOH v Pekingu?

Ve chvíli, kdy bylo Číně uděleno pořadatelství LOH, tak jsme samozřejmě velmi přemýšleli nad  postojem, který zaujmeme, protože od samého počátku byly na místě obavy, že olympijské klání bude zastíněno bezprávím. Nicméně sliby, které v danou chvíli zaznívaly, sliby lidských práv jsme skutečně brali vážně. Dnes to vypadá, že jsme spolu s dalšími nevládními organizacemi byli jediní, kdo je vážně bral. Rozhodli jsme se, že nebudeme požadovat bojkot olympiády, ale že budeme požadovat dodržení toho, co bylo v roce 2001 uvedeno. Myslím, že jsme se snažili velmi otevřeně povzbuzovat čínské úřady k tomu, aby jejich reformy byly učiněny, a vítali jsme jakýkoli dílčí pokrok. Ať už se to týkalo reformy trestu smrti nebo nových pravidel pro práci zahraničních novinářů, která jim od ledna loňského roku umožnila větší svobodu v práci. To všechno jsme skutečně vítali. Ale nyní máme několik dní do zahájení OH a velmi se obáváme, že slib nebyl naplněn a že olympijská myšlenka a odkaz olympiády v Pekingu je ohrožen. Řada organizací a sdružení se rozhodla pro bojkot. Mají na to nepochybně nárok a my zcela chápeme jejich důvody. Za AI se ale domníváme, že efektivnější cestou je být tím hlasem, který podporuje změnu a který nekompromisně kritizuje to, pokud ke změně nedochází.

Letošního předávání výstroje se měli spolu s organizátory Českého olympijského výboru (ČOV) účastnit i vaši dobrovolní členové. Ti měli české sportovce informovat pomocí letáku „Fandíme svobodě a lidským právům v Číně“ Co byste z něj vyzdvihla?

Oblast lidských práv je poměrně dost široká a v Číně bohužel i dost široká ta paleta bezpráví, které jsou Číňané vystaveni. V souvislosti s olympiádou jsme se rozhodli zdůrazňovat čtyři témata, která podle nás opravdu souvisí s Olympijskou chartou a s olympijskými myšlenkami. Je to oblast trestu smrti, oblast perzekuce obránců lidských práv, dále věznění bez soudu a na čtvrtém místě problém cenzury médií.

Na vašich internetových odkazech se zmiňujete o „vězních svědomí“. Jak tuto věc řešíte konkrétně v Číně?

Vězni svědomí, tedy lidé, kteří jsou vězněni pro svoje názory, přesvědčení, pro víru nebo třeba pro svůj etnický původ, jsou jedni z těch klíčových lidí, na jejichž podporu směřujeme naši činnost. V Číně, kde nemůžeme nezávisle monitorovat situaci, je poněkud problematické získávat informace. Přesto disponujeme velkým množstvím zpráv o lidech, kteří jsou uvězněni a často i na dlouhé roky jenom proto, že se snažili vyjádřit svůj protest nebo že s něčím nesouhlasili a stali se tak nepohodlní úřadům. Takto je v Číně možné zbavit člověka osobní svobody až na dobu čtyř let. Často se jedná o lidi různých duchovních vyznání, kteří jsou zbaveni osobní svobody bez rozhodnutí soudu. Mohou až čtyři roky strávit v tzv. nápravných pracovních táborech. K tomu se přidává další problém, a to je problém mučení a špatného zacházení. V období předolympijské Číny dochází k trendu, že v těchto pracovních táborech končí i takoví lidé, jako jsou například uživatelé drog, prostitutky, drobní kriminálníci. Tedy lidé, které by asi nebylo možno odsoudit ve standardních soudních procesech. Čínské úřady se je tak snaží odstranit, vyčistit ulice. V řádech tisíců pak tito nepohodlní lidé končí v nápravních pracovních táborech. V tomto ohledu je velmi smutné, jak v roce 2001 všichni hovořili o tom, jak olympiáda Číně pomůže v reformách lidských práv. Olympiáda se nestala žádným urychlovačem, ale naopak situaci zhoršuje. Peking se za každou cenu snaží vytvořit obraz harmonické a stabilní společnosti a cenu za to platí obyčejní Číňané.

Kde můžeme nalézt konkrétní situace a studie, kterými již zmíněné body dokládáte?

Na webových stránkách www.amnesty.org pro ty, kteří vládnou cizími jazyky, jsou dostupné poměrně detailní studie o porušování lidských práv v Číně, především však také jednotlivých obětí bezpráví. Považujeme za velmi důležité věnovat pozornost právě mužům a ženám, kteří se snaží o změnu, kteří jsou ochotni brát se za svá práva nebo za práva druhých a jsou vystaveni pronásledování. Protože ve chvíli, kdy se o jejich osudy zajímá veřejnost v zahraničí, tak věříme, že podporujeme jejich práci a přispíváme také k jejich bezpečí. Pro českou verzi www.amnesty.cz jsme připravili speciální rubriku, kde jsou shrnuty a vysvětleny hlavní oblasti bezpráví v Číně. Ale samozřejmě na prvním místě se snažíme ukazovat i to, k čemu se mohou připojit lidé tady v Čechách. Že mohou podepsat dopis proti bezpráví. Že mohou podpořit konkrétního vězně svědomí, který byl třeba ke dvanácti letům vězení odsouzen pouze za své články. Že mohou přijít na demonstraci před čínskou ambasádu. Snažíme se tedy podpořit veřejnost k tomu, aby proti bezpráví v Číně aktivně vystupovala.

Setkali jste se vy či vaši kolegové ze zahraničí při práci na projektech s negativním postojem, či dokonce s nátlakem z řad čínské vlády a čínských ambasád?

My se dlouhodobě snažíme o částečný dialog s čínskými úřady o lidských právech. Čínské úřady ale reagují jen velmi omezeně na jakoukoli kritiku ze strany AI.  Ale i to je pro nás, musím říci, dobrý signál, protože ve chvíli, kdy úřady zareagují, tak je vidět, že situaci berou vážně. Samozřejmě snaží se ji smést ze stolu. Na druhé straně mohu uvést příklad. Když byla zveřejněna zpráva o pohřešování více než jednoho tisíce lidí, kteří v Tibetu projevovali nesouhlas, čínské úřady nejdřív tuto zprávu odmítly s tím, že rozhodně není nestranná. Po několika dnech jsme byli svědkem zveřejnění informací o těchto lidech. Většina z nich byla propuštěna. Takže i když se Čína tváří, že kritiku nevnímá, tak věříme, že má smysl poukazovat na ty chyby, ke kterým v zemi dochází.

Jaké vám bylo sděleno stanovisko ze strany ČOV k otázkám porušování lidských práv?

Do velké míry nás mrzí to, že ČOV se snaží bránit diskusi s tím, že lidská práva jsou politikou. To samozřejmě musíme odmítnout. Když čteme Olympijskou chartu, dozvídáme se o myšlenkách lidské důstojnosti, která je její nezbytnou součástí. Tak si myslíme, že tento jejich argument je lichý.

Budete české sportovce „chytat někde jinde“, jak vám radil Milan Jirásek, předseda ČOV, v rozhovoru pro Lidové noviny?   

Nejspíš se rozhodneme pro nějakou důstojnou formu oslovování, aniž bychom k tomu potřebovali sítě nebo cokoliv jiného. Některé ze sportovců jsme již oslovili prostřednictvím emailu, a to z toho důvodu, že máme internetovou petici, díky které se vlastně každý může postavit na jakýsi virtuální olympijský stadion a stát se fanouškem svobody a lidských práv v Číně. Nicméně neobdrželi jsme žádnou odpověď, ale jak říkám, může to být pochopitelné, protože pro sportovce je určitě olympiáda vyvrcholením jejich dlouholetých příprav a do velké míry chápeme, že jejich myšlenky jsou v tuto chvíli někde jinde. Nicméně pro nás, jako pro obránce lidských práv, je každý hlas, který se vysloví proti bezpráví, velmi důležitý. Víme, že sportovci mají velké renomé u veřejnosti a mohou samozřejmě v myšlence lidské důstojnosti přilákat řadu dalších lidí.

Letními olympijskými hrami se, jak se zdá, situace lidských práv v Číně zcela nevyřeší. Čekají na vás další dlouhodobější projekty?

Nepochybně budeme pokračovat v naší práci až do té doby, než se stav lidských práv v Číně zlepší. Pro nás tedy konec LOH asi nebude žádná velká změna. Je to činnost dlouholetá. Budeme pokračovat v monitorování  situace v podpoře obětí bezpráví, i v našich výzvách Čínským politikům, ale i zahraničním politikům, aby nezapomněli, že při jednání s Čínou nejde jenom o obchod, ale i o otázky týkající se lidské důstojnosti. Tady v Praze se lidé před čínskou ambasádou scházejí řadu let. Scházeli se tady v době, kdy olympiáda v Číně nebyla na pořadu dne, a věřím, že budou vzpomínat třeba na lidská práva Tibeťanů nebo na lidská práva lidí, kteří zemřeli při zásahu na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, že si to budou připomínat i poté, co skončí olympiáda.

Se slovy: „Po olympiádě nezapomeneme na Čínu,“ se s námi česká mluvčí AI rozloučila.