Veľká Epocha - Valčík s Bašírem/ Waltz With Bashir – tanec uprostřed rozbombardovaného Bejrútu

Animovaný Ari Folman ve filmu Valčík s Bašírem, hovoří o vzpomínkách z války se svým přítelem. (aerofilms.cz)

Animovaný Ari Folman ve filmu Valčík s Bašírem, hovoří o vzpomínkách z války se svým přítelem. (aerofilms.cz)

Žánr: animované drama
Hudba: Max Richter
Scénář a režie: Ari Folman
Původní název: Waltz im Bashir
Animace: Bridgit Folman Film Gang

Valčík s Bašírem je dílo v němž Ari Folman vyzval k tanci mimo jiné také svoji zapomenutou minulost.

Když začaly obrazy filmu pozvolna dopadat na promítací plátno, měl jsem pocit, že sleduji začátek opravdu kultovního komiksového hitu. Tísnivá a fantaskní atmosféra, hutná basem tvrzená hudba ve mně vyvolaly vzpomínky na potemnělé komiksové příběhy, které jsem v mládí zaujatě studoval. Opět jsem po dlouhé době pocítil ducha poctivého kreslířského umění, naplněného něčím jedinečným. Nevěděl jsem, co bych mohl od filmu čekat, ani jsem příliš netušil, o čem film vlastně bude, ale měl jsem pocit, že jsem konečně narazil na něco nevšedního a výjimečného.

Vstupme do příběhu

V roce 1982 provedl Izrael invazi do sousedního Libanonu, aby zněj vyhnal islámské fundamentalisty. Po smrti libanonského křesťanského prezidenta Bašíra Džamáíla, nejvyššího velitele takzvaných falangistů, což byly křesťanské ozbrojené složky, izraelské vojsko dovolilo rozzuřeným křesťanským milicím pod záminkou nutnosti „vyčistit“ uprchlické tábory od palestinských bojovníků vstoupit do bejrútských uprchlických táborů Sabra a Šatíla.

Celý příběh od začátku vyvolává neodbytnou otázku: „Co se v ten den v Bejrútu vlastně stalo a jakou roli při těch událostech sehrál Ari Folman?“

Režisér Folman ve filmu i ve skutečnosti pátrá ve své mysli po vzpomínkách na válku v Bejrútu, ale naráží na zásadní problém – není si schopen vybavit některé zásadní události. Jedinou mlhavou vzpomínkou je neustále se vracející sen. Ráno v den masakru v uprchlických táborech Sabra a Šatíla se Ari Folman vznáší společně se dvěma vojáky jednotky izraelské armády na vodní hladině mořského pobřeží Bejrútu. Všichni tři se společně zvedají a pomalu vystoupí na břeh, obléknou si uniformy, vezmou si zbraně a jdou společně ulicemi rozbombardovaného města směrem do uprchlického tábora. Sen vždy skončí ve chvíli, když Ari vstoupí do ulice, ze které proti němu vyběhne dav naříkajících bejrútských žen...

Tehdy dvacetiletý Ari Folman byl jako voják izraelské armády jedním ze svědků tehdejších hrůzných událostí odvety falangistů v uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Po dlouhých pětadvaceti letech se režisér Folman opět vrací ke svým zážitkům z války a pokouší se vyrovnat se svou minulostí a ukázat světu poutavým, přijatelným a místy odlehčeným způsobem hrůzy války a jejich devastující a fatální dopad na životní prostředí, lidi a jejich psychiku.

Výsledkem je silný materiál, který získal nominaci na Zlatou palmu v Cannes 2008, Izraelskou nominaci na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, šest ocenění Izraelskou filmovou akademií za nejlepší snímek, režii, střih, scénář, zvuk, výpravu a další ocenění a nominace.

„Natočil jsem Valčík s Bašírem z pohledu obyčejného vojáka a dospěl jsem proto k jednomu zásadnímu přesvědčení: Válka je neuvěřitelně zbytečná věc. Vůbec není taková, jak to znáte z amerických filmů. Žádná sláva, žádné hrdinství. Ve skutečnosti probíhá tak, že nějaký mladíček ani neví, kam jde, střílí, ani neví, na koho, je zastřelen nebo postřelen, ani neví, kým, a pak se vrací domů a snaží se na všechno zapomenout. Někdy se jim to podaří, ale většinou ne,“ říká Ari Folman.

Ari Floman po příletu do Bejrútu. (aerofilms.cz)

Po příletu do Bejrútu. (aerofilms.cz)

Ztráta paměti

Folmana čelí ztrátě paměti v důsledku posttraumatické stresové poruchy. Existují případy, kdy při velké psychické zátěži nastane u člověka změna ve stavu jeho vědomí; to se na určitou dobu odkloní od normálu. Poté, co se opět vrátí zpět, zůstanou tyto vzpomínky nepřístupné, dokud je něco nepomůže opět vynést na povrch.

Ari Folman tedy pátrá ve své minulosti a navštěvuje všechny, kteří s ním byli v Bejrútu a na které si dokáže vzpomenout. Filmová metráž je souborem dokumentárních prvků, dramatických zážitků, výpovědí svědků a sondou do psychiky člověka, který je konfrontován s hrůzami války. Poutavé příběhy, ticho střídané výstřely a neustálé balancování na hranici života a smrti udržuje paradoxně klidnou, ale zároveň napjatou atmosféru celého snímku.

V moři lidských vzpomínek

Dojem, že jsou vzpomínky na naši minulost dosti nespolehlivou záležitostí, vzbuzuje film už od začátku a po nějaké době vezme divákovi na několik okamžiků doslova půdu pod nohama, až vážně zapochybujete, jestli se to, co jste ve svém životě prožili, skutečně stalo.

Film prostupuje hypnotizující klid a tajuplné ticho, které střídají hutná basem tvrzená dynamická hudba Maxe Richtera, střelba zbraní a vojenské techniky. Divák je postupně schopen pochopit stav, v jakém asi jsou vojáci v první linii, a rozvláčný děj ho krok po kroku připravuje na odhalení nejkrutějších a nejotřesnějších vzpomínek Ariho Folmana na den masakru v uprchlických táborech.

Když vstoupili falangisté do obklíčených uprchlických táborů, začala se za přítomnosti vojsk, před zraky izraelských vojáků odehrávat nesmyslná a brutální genocida. Trvalo celé tři dny, ve kterých byly z táborů slyšet střelba a výkřiky, než se velení izraelské armády pokusilo masakr zastavit.

Folman nepřevyprávěl všechna historická fakta, ale naopak se snažil diváka motivovat k tomu, aby se sám o tehdejší události zajímal a pokusil se nalézt další informace sám na vlastní pěst.

Při tvorbě filmu začal Folman netradičně jeho hudební složkou. Mnoho kreslených filmů vzniká na základě nějaké hudební předlohy, kreslíři si hudbu při práci stále dokola přehrávají a konkrétní hudební díla se stávají jejich inspirací a do určité míry udávají směr a atmosféru jejich umělecké tvorby. Sám Folman podle jeho slov staví zvukovou stránku filmu na stejnou úroveň, jako vizuální.

Po vytvoření hudební složky se Folman vydal za svými bývalými spolubojovníky a vojáky, kteří prožívali tehdejší události společně s ním, a požádal je, aby pro něj vypovídali o svých zážitcích na kameru. Kromě dvou z nich nakonec všichni souhlasili s natáčením, a nakonec osoně nadabovali svoje animované postavy, čímž celý film získal autentičtější a unikátnější výraz.

Hlavní postavy dramatu

Ženy, starci a děti jsou za střelby ze samopalů vyváděny falangisty z uprchlického tábora. (aerofilms.cz)

Ženy, starci a děti jsou za střelby ze samopalů vyváděni falangisty z uprchlického tábora. (aerofilms.cz)

Do příběhu postupně vstupují skuteční, ikdyž ve filmu pouze animovaní hrdinové, jejichž výpovědi byli následně použity jako základní materiál přo tvorbu samotného filmu.

Boaz Rein Buskila – Ariho kamarád z války, který má noční můry, v nichž ho pronásleduje šestadvacet krvelačných psů

Ori Sivan – nejlepší přítel Ari Folmana, filmař a psychiatr, který mu pomáhá vypořádat se s pamětí a neblahou minulostí

Scéna z filmu Valčík s Bašírem. (aerofilms.cz)

Scéna z filmu Valčík s Bašírem. (aerofilms.cz)

Roni Dayg – nakládač, jinak též „Plavec“, jenž zázračně přežil ostřelování tankové kolony v Bejrútu

Carmi Cnaa’n – Ariho kamarád žijící v Holandsku.

Shmuel Frenkel – odvážný vojenský veterán a milovník pačuli.

Ron Ben Yisahi – neohrožený televizní reportér, který natáčel přímo v místě masakru v uprchlických táborech Sabra a Šatíla.

Dror Harazi – velitel tankových sil v zóně Sabra a Šatila.

Prof. Zahava Salomon – expert na posttraumatickou stresovou poruchu.

Premiéra 22. ledna 2009, Izrael-Německo-Francie 2008, animované drama, hebrejsko-německá verze s českými titulky

Přečtěte si:
Valčík s režisérem Ari Folmanem
Vzpomínka na masakr v uprchlických táborech Sabra a Šatíla

Zdroj: Aerofilms.cz