Strana-2 | Manželka Kao Č'-šenga podává svoje svědectví o teroru v domácím vězení v Číně

Štvrtok, 17. máj 2012, meniny má Gizela

Manželka Kao Č'-šenga podává svoje svědectví o teroru v domácím vězení v Číně
Ku Čching-er a I Fan \| 25.03.09

Strana 2 z 2

Dcera a policejní doprovod

Učitelka ze třídy od Ke-ke zakázala dětem v jejich třídě brát do školy mobilní telefony. Bude-li nějaký žák s mobilem přistižen, předají ho policii a škola už by s tím neměla nic společného. Tak zastrašovala škola své žáky. Třída, kam chodila Ke-ke, nesměla chodit do třídy s počítači, protože se čínský režim obával, že by Ke-ke s pomocí internetu mohla eventuálně navázat kontakt s vnějším světem. Ovšem tím, že ta třída nesměla používat žádné mobily ani počítače, byla zcela izolována od ostatních žáků. A tento stav vedl nakonec k tomu, že ani žáci ani učitelka už Ke-ke ve škole nechtěli.

Ta diskriminace a izolace Ke-ke velice tížila. Keng Che vyprávěla, že Ke-ke přišla domů rozhněvaná a deprimovaná. Ztratila zájem o učení. Zamkla se ve svém pokoji a odmítala jídlo i pití. Trpěla velkými depresemi, protože ji do školy doprovázeli nejméně čtyři policisté a sledovali ji až do třídy. Na cestě domů uráželi policisté jejího otce a Chu Ťiu (přítele rodiny a aktivistu za lidská práva). Říkali, že oba jsou zlí a podlí. Pokud Ke-ke na jejich slova zareagovala, následovaly mnohem horší urážky. Jestliže se Ke-ke zdržela ve škole déle a policisté na ni museli čekat, moc se na ni zlobili. A když protestovala, chytli ji a vláčeli ji za sebou.

Jednou končilo vyučování hodně pozdě, protože se ve škole konaly zkoušky. Ke-ke chtěla jít s kamarády ještě někam na jídlo, ale policisté jí to nedovolili. Donutili ji, aby šla s nimi, ale ona se zdráhala. Tak jí zničili jídelní příbor a pak ji ztloukli do bezvědomí. Nakonec ji hodili do auta a ještě v bezvědomí ji vyložili doma. Keng Che říká: „Byl to pro ni strašně traumatizující zážitek. Já i můj muž jsme se cítili úplně hrozně.“

Jednou večer se Ke-ke nevrátila ze školy domů. Bylo už skoro osm hodin a Keng Che si dělala velké starosti. Šla dceru hledat ke škole. Školní budova byla sice zahalena do tmy a působila opuštěně, ale Keng Che neměla žádný strach a šla dovnitř hledat svou dceru. Nakonec ji našla. Seděla sama v parku. Ten den měla Ke-ke výuku hry na flétnu. Policisté seděli vzadu ve třídě a pozorovali děti při hře na flétnu. To už Ke-ke nevydržela a utekla do tmavého parku.

Keng Che pomýšlela na sebevraždu

Renomovaný čínský obhájce lidských práv Kao Č'-šeng a jeho rodina. (The Epoch Times)

15. srpna 2006 byl Kao Č'-šeng potají zatčen. Stalo se to v poledne a právě v době, kdy navštívil svého umírajícího švagra v Tung-jingu, v provincii Šang-tung. Tucet tajných policistů vtrhlo do domu a Kao byl zatčen. Policie prohledala Kaův byt v Pekingu, ale neprozradila nikomu, ani rodině, kam byl Kao odvezen.

Keng Che vypovídá: „V té době bylo na Ke-ke a na mne uvaleno domácí vězení. Policisté prohledali náš byt a nenechali nic na svém místě. Po této akci se policisté v našem bytě střídali ve třech směnách, takže nás hlídali 24 hodin denně. Na každou směnu připadlo asi sedm policistů. Když jsem žádala, aby mi řekli, kde je můj muž a jak se mu daří, jen se mi vysmáli. Poté jsem vstoupila do čtyřdenní hladovky.“

A pokračovala: „Jako nucenou výživu do mne lili vodu. Čtvrtý den jsem souhlasila, že vypiji doušek vody, tak mi konečně sdělili, že můj muž je v Šang-tungu a že bude převezen do Pekingu. V této době i Ke-ke zahájila několikrát hladovku.“

V půlce listopadu šla Keng Che na trh koupit zeleninu. Policisté byli na ni přímo nalepeni. Žádala je, aby udržovali odstup. Oni jí ale do očí tvrdili, že ji nesledují. Keng Che se i pokoušela s nimi promluvit rozumně, ale ten jeden zaklel a druhý ji uhodil do obličeje.

Dva policisté ji sledovali až k autobusu. Při vystupování z autobusu zjistila, že policejní auto jelo těsně za autobusem. Policisté vyskočili z auta a začali ji mlátit. Surově ji bili do obličeje, až jí vyrazili zub. Její obličej byl celý zakrvácený, vlasy se jí rozpustily a ze šatů byly cáry.

Když Ke-ke uviděla svou matku v tomto zuboženém stavu, chytla stojan na noty a chtěla vystoupit z autobusu a začít se s těmi policisty prát.

Keng Che vypráví dále: „Chytila jsem Ke-ke a nedovolila jí vystoupit. V té době jsme byly doma jen ženy a děti. Tchien-jümu byly teprve tři roky. Ještě s námi bydlela moje matka, které bylo už přes sedmdesát. Měla jsem hrozný strach, protože jsem nevěděla, co bude následovat.“

Jak se tam tahaly o ten stojan na noty, rozlomila ho Keng Che na dva kusy. Později řekla, že neměla vůbec tušení, kde se v ní vzala taková síla.

Keng Che pokračovala ve vyprávění: „Při tom tahání o stojan na noty jsem se zranila. Nevěděla jsem vůbec, co bych měla udělat. Nesmělo dojít k tomu, aby Ke-ke na ty policisty zaútočila. Nesměly jsme nic říct ani nic udělat. Byly jsme zmatené a hrozně zoufalé.“

Keng Che pomýšlela na to, ukončit svůj život

„Jednoho dne jsem požádala Ke-ke, aby se postarala o svého bratra Tchien-jü. Chtěla jsem v bytě pustit plyn a nechat ho vyletět do vzduchu. Už jsem nechtěla dál žít. Ke-ke mi řekla: 'Mami nedělej to. Co bych si bez tebe počala?´“

„Chtěla jsem nechat vyletět do vzduchu náš dům, protože jsme neměly klíče, neměly jsme nůžky ani nože. Už jsme neměly vůbec nic. Dokonce i jehlice na pletení nám zkonfiskovali.“

Touha po přátelích a po společnosti

Keng Che vypovídá: „V našem domě a před naším domem byla pořád skupina policistů. Bydleli jsme ve druhém poschodí. Mezi druhým a třetím patrem byla také skupina policistů, jakož i mezi prvním a druhým patrem. V noci bylo slyšet, jak se policisté mezi těmi patry spolu bavili. Slyšely jsme úplně všechno."

Několikrát měla Keng Che hrozný strach. Policisté jí odpojili elektřinu a začali vyhrožovat. Keng Che vypráví: „Měla jsem v tom bytě velký strach. Když někdo zaklepal na dveře, začala jsem se třást strachy a hrůzou.“

Při nakupování zeleniny šla Keng Che na trh i několikrát za sebou a doufala, že potká někoho známého. Také si přála najít nějaký ztracený mobil nebo čekala, že jí někdo vstrčí nějakou zprávu.

„Vyhledávala jsem takové příležitosti, a proto jsem trávila hodně času na tržišti."

Jednoho dne si Keng Che objednala v krámku mobil a prodavači řekla, že si ho vyzvedne za deset minut. Po nákupech se do toho obchodu vrátila, ale prodavač jí sdělil, že ihned po jejím odchodu přišel policista, ukázal svou známku a ten mobil si odnesl.

Keng Che vypráví: „Něco takového jako soukromí vůbec neexistovalo. Byli pořád těsně za mnou. vypadalo to, jako kdyby se mnou počítali i ty peníze, které jsem platila za zeleninu.“

Keng Che pokračuje: „Jednoho dne se mi podařilo těch policistů zbavit. Ale zjistila jsem, že u sebe nemám peníze, neměla jsem ani mince. Skoro jsem se zbláznila. Od té doby jsem si vždycky dávala pozor, abych měla ve všech kapsách nějaké mince. Přála jsem si zbavit se těch policistů a potom si zatelefonovat. Chtěla jsem se od přátel dozvědět nějaké nové zprávy."

Úřady zneužily Kaovu rodinu jako rukojmí

Režim použil Kaovu rodinu jako rukojmí, aby ho měl v hrsti.

Keng Che vypovídá: „27. září 2008 byl můj muž opět zatčen. Policisté mě obvinili ze selhání, protože jsem ho dost nekontrolovala. Od té doby mě pronásledovali mnohem intenzivněji. Řekli mi, že kdybych nezásobila informacemi cizince, vypadalo by to s mým mužem lépe. A pokud se o jeho situaci dozví cizina, bude to pro mého muže i pro nás mnohem horší. Nedovolili Ke-ke chodit do školy. Vyhrožovali i tím, že vezmou Tchien-jüa ze školky, pokud to ještě jednou zkusím.“

V září 2008 udělala policie domovní prohlídku a Keng Che zbylo již jen 300 jüanů (asi 30 €). Potom onemocněly obě děti. Neměli už ale dost peněz na lékaře a Keng Che byla zoufalá.

Keng Che vypráví: „Poprosila jsem je o naši bankovní kartu, abych mohla v bance vyzvednout peníze. Oni mi sdělili, že mi ji vydají, až nebudu mít žádné peníze nebo změním své špatné chování. Dokonce šli za námi až do nemocnice. Peníze jsem si nakonec musela vypůjčit od policistů a potom jim je vrátit. Nezbyly mi už ale žádné peníze na zaplacení školky pro mého syna.“

A s povzdechem pokračuje: „Žila jsem v moderním městě Pekingu, ale nesměla jsem použít žádný prostředek komunikace, abych kontaktovala své známé. Musela jsem jít několik hodin pěšky, abych získala nějaké informace. Bylo pro mě těžké tam žít. Někdy, když Ke-ke musela jít ven, měla jsem obrovský strach o její bezpečí."

Příběh Kao Č'-šenga

Známý čínský obhájce lidských práv Kao Č'-šeng (The Epoch Times)

Dlouhý čas obhajoval Kao Č'-šeng lidi u soudu. Byli to lidé, co zažili nějaké bezpráví nebo byli bez prostředků. Kao napsal tři otevřené dopisy vůdcům Číny, aby podal odvolání ve věci praktikujících Falun Gongu, kteří byli režimem pronásledováni. Následkem toho nechal čínský komunistický režim Kaa sledovat a špehovat. V prosinci 2006 ho čínské úřady zažalovaly za podvratnou činnost a odsoudily ho na tři roky vězení s podmínkou na pět let. Od té doby byl Kao i jeho rodina opakovaně týrán a šikanován, špehován a dokonce unesen a mučen.

V únoru 2009 zveřejnil Kao Č'-šeng článek na internetu s názvem: „Černá noc čínského právníka Kao Č'-šenga. Černá noc, černá kapuce a únos černou mafií v Číně“, což je zpráva o jeho více než padesátidenním mučení v roce 2007. V této zprávě Kao popisuje hrůzné mučení, kterému byl vystaven během svého únosu a uvěznění.

Když byl září 2007 Kao unesen čínskou policií, po dobu padesáti dnů byl nepředstavitelně mučen. Dostával elektrošoky elektrickými obušky, nevyjímaje ani genitálie. Čínský režim tak potrestal a mučil právníka Kao Č'-šenga jen proto, že si dovolil napsat otevřený dopis Kongresu Spojených států amerických, ve kterém píše o znásilnění lidských práv v Číně. 4. února 2009 byl Kao Č'-šeng opět policií odvezen neznámo kam. Dodnes je místo jeho pobytu neznámé.

Článek v němčině

Copyright © Epoch Times Europe GmbH