Rozhovor s autorem knihy Baader Meinhof Komplex

Sobota, 11. február 2012, meniny má Dezider

Rozhovor s autorem knihy Baader Meinhof Komplex
Velká Epocha \| 03.04.09

Súvisiace témy:

Autor knihy Baader Meinhof Komplex Stefan Aust. (bontonfilm.cz)

Stefan Aust byl mnoho let šéfredaktorem novin “Der Spiegel” a stal se také zakladatelem televize “Spiegel TV”. V letech 1966-1969 působil jako zástupce šéfredaktora levicového magazínu “Konkret” a v letech 1970-1985 pracoval pro veřejnoprávní televizi NDR, kde vyprodukoval několik pořadů o terorismu. Napsal množství knih, produkoval televizní dokumenty, poslední ve spolupráci s Helmarem Buechelem s názvem The RAF (2007).

V osmdesátých letech napsal scénář k filmu Reinharda Hauffa Stammheim, který vyhrál Zlatého medvěda na berlínském filmovém festivalu. Jeho kniha “The Baader Meinhof Complex” poprvé vyšla v roce 1985, v roce 1997 byla vydána její aktualizovaná verze. Nově revidovaná a rozšířená edice obsahuje nové informace z dříve neveřejných zdrojů a vychází u příležitosti uvedení stejnojmenného filmu do světových kin.

Rozhovor

Jak jste přišel na nápad napsat knihu “The Baader Meinhof Complex”?

V letech 1966-69 jsem pracoval jako zástupce šéfredaktora časopisu “Konkret”, díky čemuž jsem poznal hodně lidí, včetně Ulrike Meinhofové, kteří později měli něco do činění s RAF (Red Army Fraction-Klika rudé armády). Od roku 1970 jsem pracoval pro veřejnoprávní televizi NDR, kde jsem se podepsal pod několik dokumentů o teroristech. Oproti ostatním novinářům jsem měl výhodu, že jsem mnoho zúčastněných znal osobně. Toto téma mě zajímalo několik let, až jsem se rozhodl, že chci dopodrobna informovat o tom, co se tehdy skutečně dělo.

Jak jste reagoval, když přišel Bernd Eichinger s tím, že chce vaši knihu adaptovat pro filmový scénář?

Moje reakce byla: “Je na čase!” Na Bernda Eichingera jsem čekal dvacet let, než za mnou kvůli Baader Meinhof Komplexu přišel.

Vystihuje podle Vás film Vaši knihu?

Mým záměrem nebylo události jakkoliv komentovat. Pouze jsem co možná nejpodrobněji popisoval, co se dělo. I proto knížce předcházel důkladný průzkum dostupných materiálů. Jinými slovy jsem se snažil dostat tak blízko skutečným událostem a zúčastněným lidem, jak to bylo možné. Myslím, že proto je moje kniha nadčasová. Od začátku jsem měl pocit, že Berndovi Eichingerovi a Uli Edelovi šlo o to samé – chtěli vypovědět příběh ve všech souvislostech a zároveň ukázat podstatu problému. Udělali skvělou práci. Eichingerovi se výborně podařilo zhustit události oněch deseti let do scénáře. Podle mne jsou lidé i sled událostí zachyceny přesně. Ten film na mne hodně zapůsobil, jsem nadšený.

Jsou ve filmu scény nebo momenty, které Vás dojaly?

Já nejsem dojímavý typ, ale některé scény na mne zapůsobily silně. Nejvíc mě dostalo sledovat Ulrike Meinhofovou, jak se nedokáže vyprostit z pekla, do kterého se sama dostala, jak se utápí v depresi a zoufalství. Martina Gedeck zachytila podstatu postavy Meinhofové přesně. Film v sobě má hodně autentičnosti, tolik, že chvílemi působí jako časosběrný dokument. Znovu a znovu vidíte záběry, které jste - jako všichni Němci - opakovaně viděl v novinách a v televizi – obrazy, které jsou dnes usazeny v hromadném svědomí německé společnosti. Na druhou stranu film obsahuje scény, které by dokument nikdy nedokázal ukázat, což dodává příběhu novou dimenzi. To mi přišlo zajímavé.

Jaké to bylo vidět se jako postava na filmovém plátně?

Myslím, že v určité fázi života jsem opravdu vypadal takto (směje se). Herec, který mě hraje, mi je hodně podobný, hlavně ve scéně, kde moje postava dělá rozhovor s rodiči Gudrun Ensslinové. Ve skutečnosti ale ten rozhovor dělal někdo jiný. Jelikož to ale nemělo vliv na směřování příběhu, je scéna dramaturgicky obhajitelná. Jsou tam i scény, které jsem na vlastní oči zažil, a které se staly přesně tak, jak jsou popisované. Například demonstrace před nakladatelstvím Axel Springer Group je neuvěřitelně podobná tomu, co jsem viděl.

Někteří lidé stále věří, že Ulrike Meinhofová, Andreas Baader, Gudrun Ensslinová
a Jan-Carl Raspe nespáchali sebevraždu, ale byli zavražděni. Co si o tom myslíte Vy?

Po pádu berlínské zdi vyšlo najevo, že se několik ex-členů RAF ukrylo ve východním Německu, kde přijali novou identitu. Všichni tito ex-členové později vypovídali na policii, což přineslo na světlo nové informace. Jedna z nejzásadnějších byl fakt, že po smrti Hannse Martina Schleyera proběhl mezi členy RAF velmi přímý rozhovor, během kterého bylo jasně řečeno, že výše jmenovaní skutečně spáchali sebevraždy. Na část týkající se jejich smrti jsem se zaměřil obzvlášť pečlivě. Cynicky přiznávám, že pro knihu by bylo lepší, kdyby byli zavražděni. Ale všechny stopy, které by jen naznačovaly vnější zavinění, vedly do ztracena.

Zdroj: bontonfilm.cz