Rozhovory s herci filmu Baader Meinhof Komplex

Sobota, 11. február 2012, meniny má Dezider

Rozhovory s herci filmu Baader Meinhof Komplex
Velká Epocha \| 03.04.09

Súvisiace témy:

Producent a scénárista Bernd Eichinger se rozhodl natočit film, který by mapoval aktivity někdejšího německého teroristického hnutí RAF (Red Army Faction-Klika rudé armády) a dramatické události, které v letech 1967 až 1977 zasáhly poválečné Německo. Režie se ujal Uli Edel, který dostal za úkol takříkajíc dostat námět stejnojmenné knihy Stefana Austa, která přiblížila boj Rudé odbojové armády proti německému státu na plátna kin.

Níže naleznete rozhovory s herci hlavních postav: Martinou Gedeck, která ztvárnila postavu Ulrike Meinhofové, Moritzem Bleibreuem, který se ve filmu ukázal jako Andreas Baader a Johankou Wokalekovou hrající třetí členku hnutí RAF Gudrun Ensslinovou.

Martina Gedecková

Martina Gedeck, která ztvárnila postavu Ulrike Meinhofové. (bontonfilm.cz)

Pozornost německé i světové veřejnosti si Martina Gedeck získala hlavní rolí v oscarovém dramatu Životy těch druhých a stejně tak ve špionážním thrilleru Roberta de Nira Causa CIA. Jejím nejnovějším filmem je historický film Clara, ve kterém hraje Claru Schumannovou. Hereckou kariéru začala na divadelní škole, hrála v televizním dramatu Die Beute a komedii Tiger, Loewe, Panther. Za hlavní roli v televizním filmu Hoelleisengretl získala cenu bavorské televize. Za titulní roli v komedii Recept na lásku získala několik cen.

Rozhovor:

Jaké to bylo hrát Ulrike Meinhofovou?

Byla to role, o které jsem vždy snila. Ta žena mě dlouhá léta fascinovala. Nedokážu si vysvětlit, jak čestná, vzdělaná žena s vysokými ideály, jež dokázala svými články zasáhnout tolik lidí a která měla takový politický vliv, dokázala opustit děti, vzdát se kariéry i celé své existence kvůli tomu, aby změnila svět s kalašnikovem v ruce.

Jak jste se na roli připravovala?

Přečetla jsem o ní všechno, co se mi dostalo do ruky. Mluvila jsem s lidmi, kteří ji znali, sledovala její rozhovory i filmy a studovala její rozhlasovou i televizní práci. Kromě toho jsem se snažila pochytit její způsob mluvení, i to, jak se její hlas během let měnil.

Jaký je Váš osobní názor na Ulrike Meinhofovou a na ozbrojenou válku, kterou vedla RAF?

Na samozvané povinnosti RAF, že musí zachránit svět a bojovat za spravedlnost, je něco nenormálního. Přesvědčení, že jejich mise je povinnost, odhodlání “bojovat do poslední kapky krve” hraničilo s fanatismem a hysterií. RAF se vydalo na křižáckou výpravu proti křehké demokracii, která se zoufale bránila. Ozbrojená válka RAF měla přijít o čtyřicet let dříve, když Hitler chystal válku. Tehdy se měli lidé vzbouřit a volat do boje. Ale v 70. letech nejenže bylo všechno to krveprolití a smrt nevinných lidí kruté a nelidské, ale bylo i politicky špatné.

Dokázala jste sama pro sebe “tajemství Ulrike Meinhofové” rozlušit?

Stále mám mnoho otázek, na které neznám odpovědi. Kdyby byla dnes naživu, zeptala bych se jí, co si o RAF myslí teď, jestli RAF docílila něčeho dalšího, kromě smrti a zranění nevinných lidí, které vedly k zpřísnění policejní kontroly. Chtěla bych vědět, jak se vyrovnala se skutečností, že byla zodpovědná za smrt nevinných lidí, přesto, že podle sebe bojovala proti nespravedlnosti a “nukleárnímu holokaustu”.

Jakou roli podle Vás může tento film hrát v pochopení činnosti RAF?

Hlavně pro Německo je to příležitost přehodnotit některé mýty a omyly, které okolo RAF panují. Je to šance vidět RAF realističtěji. Výsledkem může být, že naši národní minulost uvidíme nebezpečněji, na druhou stranu ale přesněji.

Jaké bylo natáčet ve vězení ve Stammheimu?

Herec se vždycky pohybuje na tenké hranici mezi fikcí a realitou. Během tohoto natáčení byla hranice tak rozmazaná, že se někdy ani nedala rozeznat. Prostě jsme přestali “předstírat”. Pro lidi, které ztvárňujeme, to byla otázka života a smrti, my jako herci jsme se k tomuto přístupu snažili maximálně přiblížit. Natáčení ve vězení mi bralo dech – minulost byla cítit příliš blízko.

Archiv: Rozhovor s Ulrike Meinhofovou.

Moritz Bleibtreu

Moritz Bleibreu se ve filmu ukázal jako Andreas Baader. (bontonfilm.cz)

Moritz Bleibtreu se na herectví připravoval v Římě, Paříži a New Yorku a svoji hereckou kariéru začal na divadelním jevišti v Hamburgu. Brzy se však přeorientoval na celovečerní filmy například: Lola běží o život, Experiment a Klepání na nebeskou bránu a za roli v thrilleru Causa CIA získal na berlínském festivale Stříbrného medvěda. V posledních letech hrál v několika mezinárodních filmech, včetně filmu Mnichov od Stevena Speilbera. V současné době pracuje na dětském filmu Lippels traum a na adaptaci dramatu Henry IV.

Rozhovor:

Kdo podle Vás byl Andreas Baader?

Bez ohledu na morální hledisko je nepopiratelné, že Andreas Baader je svým způsobem legenda. A jako takový stále působí na myšlení německé společnosti. Lidé do jeho osoby promítají svá přání, nenávisti a obavy. Proto všichni, včetně těch, kteří ho osobně znali, mají svoji představu, kdo ve skutečnosti byl a tuto představu budou bránit, neboť jsou přesvědčeni o její správnosti.

Tak jak jste dokázal Andrease Baadera hrát?

Všechno, co jsem se o něm kdy dozvěděl, jsem ukryl někde vzadu v hlavě a hrál jsem svého “vlastního” Baadera. Podle mne byl hnán neustálou touhou po pozornosti. Nic nenasvědčuje tomu, že byl na začátku motivován rozumem. Samozřejmě věděl, že jde o politiku, ale rozumové důvody u něj nastoupily až později. Když si uvědomil, že dostat se ven z vězení nebude tak jednoduché, formoval se do role intelektuála a konečně se stal politickým vůdcem, tak jak to chtěli příznivci RAF.

Andreas Baader byl zodpovědný za smrt mnoha lidí. Neměl jste obavy, že Vaše ztvárnění jeho osoby může být příliš charismatické nebo řekněme až pozitivní?

Baader musel být mimořádně charismatický a okouzlující muž. Vtip a šarm používal, aby získal lidi na svoji stranu. Hlavně na začátku v sobě musel mít něco jako anti-hrdinskou přitažlivost, která lidí lákala. Tak je to napsané ve scénáři a tak jsem to já chtěl zahrát. Chtěl jsem bez vynášení jakýchkoliv morálních soudů ukázat jeho kouzlo, aby diváci rozuměli, proč ho tolik lidí následovalo. Kdyby neměl charisma, nedokázal by tolika lidem poplést hlavy.

Jak se Vám pracovalo s režisérem Uli Edelem?

Spolupráce s Ulim byla vynikající. Je to režisér, který vás vede, aniž byste měli pocit, že vám něco přikazuje. To je pro herce skvělé, zvlášť když Uli přesně ví, co a kdy potřebujete – kdy potřebujete povzbudit a kdy naopak nechat o samotě. Hodně nám toho o té době a levicovém studentském hnutí vyprávěl, protože to skutečně zažil. Při natáčení vytvořil atmosféru, při které jsme všichni měli pocit, že to, co ztvárňujeme, je pro něj hluboce osobní.

Archiv: zatčení Andrease Baadera

Johanna Wokaleková

Johanka Wokalekova hraje třetí členku hnutí RAF Gudrun Ensslinovou. (bontonfilm.cz)

Johanna Wokaleková vystudovala divadlo ve Vídni a ještě jako studentka debutovala v roce 1998 ve filmu Aimée a Jaguár. Po absolvování školy působila tři roky v divadle v Bonnu a v roce 2000 se stala členkou vídeňského divadla Burgtheater, kde hrála například ve hrách Luca Bondyho “The Seagull”, Petera Zadeka “Totentanz” a dalších. V roce 1999 byla Wokaleková divadelním časopisem “Theater heute” zvolena nejlepší mladou herečkou. Získala několik ocenění za roli ve hře “Hierankl”a v roce 2005 hrála hlavní roli v komedii Naboso. Kromě filmu Baader Meinhof komplex v se objevila také v dramatu North Face a v thrilleru Silent resident a chystá se na hlavní roli ve snímku Pope Joan.

Rozhovor:

Jak jste k roli Gudrun Ensslinové přistoupila?

Stěžejní část pro mne spočívala v její nezlomném přesvědčení o správnosti svých myšlenek. Na to jsem se při hraní soustředila, svým způsobem jsem se stala stejně sebevědomou a neoblomnou. Při natáčení jsem nebyla schopná ji soudit, protože to by mne od ní vzdálilo. Činy, které spáchala a které byly spáchány v jejím jménu, jsou samozřejmě příšerné. Ničím nedokážu omluvit násilí, ale můj úkol jako herečky nespočívá v nalezení odpovědí na všechny otázky týkajících se Gudrun Ensslinové. Doufejme, že diváci sami najdou odpovědi na otázky typu “Kam až můžeme zajít v boji za lepší svět?”.

Co Vás na této roli lákalo?

Pro mne jako herečku bylo fascinující vcítit se do postavy, jejíž chování a činy jsou tak vzdálené. Po přečtení scénáře jsem si říkala: “To není možné, že se něco takového v Německu stalo!” Historie RAF má mnoho stran a film zdůrazní složitost celého tématu.

Jaké pro Vás bylo vlastní natáčení?

Představitelé hlavních rolí před natáčením absolvovali střelecký výcvik. Střílení s kulomety mě děsilo. Fyzický pocit síly, která je ukryta ve zbrani, byl strašný zážitek. Scény ve vězení byly také mimořádně obtížné, s ostatními herci jsme vytvořili skutečný pocit psychologického tlaku, který tam panoval, což nás mimořádně vysilovalo.

Vy i ostatní herci jste během natáčeni museli zhubnout. Proč?

Mnozí z nás drželi “hladovkovou” dietu. Pocit vyčerpání mě zocelil, jednodušeji jsem se vcítila do zatvrzelosti Ensslinové. Kromě toho nezapomínejte, že v té době jídlo pro mladé lidi moc neznamenalo. Bavila jsem se s kostymérkou, která žila ve stejné komunitě jako Andreas Baader a jiní, než vstoupili do RAF. Říkala, že všichni byli extrémně vyhublí a žili jen z cigaret.

Zdroj: bontonfilm.cz

Přečtěte si:

Film: Baader Meinhof Komplex

Rozhovor s autorem knihy Baader Meinhof Komplex

Rozhovor s režisérem filmu Baader Meinhof Komplex