Veľká Epocha - Prastaré tajemství krásy

Ženy ve staré Číně měly sice také klást důraz na vnější krásu, ale ta je pomíjející. Mnohem důležitější bylo pečovat o svou vnitřní krásu. (Cuiying Zhang)

Ženy ve staré Číně měly sice také klást důraz na vnější krásu, ale ta je pomíjející. Mnohem důležitější bylo pečovat o svou vnitřní krásu. (Cuiying Zhang)

V čínské kultuře je rodina považována za základ společnosti, protože vytváří esenciální hodnoty a ty jsou opět považovány za základ pro harmonické sociální soužití, čímž se udržuje stav spravedlnosti a rovnováhy ve vesmíru.

Základní pilíře tradiční čínské rodinné morálky byly postaveny na konfucianismu a lid věřil, že manželství je kombinace morálky i povinnosti a obsahuje hodnoty, jako povinnost, náklonnost, eleganci a lásku. V tomto posvátném svazku přebírá žena značnou a ústřední úlohu. Mezi nejdůležitější povinnosti ženy patřilo, aby byla uctivá, něžná, přátelská a příjemná, což je její pravá esence a jsou to vlastnosti připisované jinu.

V orientálním myšlení jsou jin a jang součástí přirozeného uspořádání našeho vesmíru. Tak jako nebe a země, slunce a měsíc, světlo a tma, tak mají muž a žena splňovat stejně hodnotné poslání a žít v souznění s vesmírným uspořádáním.

Ben Zhao (Pen Čao) byl historik východní dynastie Han (202 př.n.l. - 220 n.l.) a věnoval svou první knihu „Nu Jie" (přeloženo „Ženské principy") a celoživotní dílo principům pro ženské pohlaví. V této knize objasňuje rozdílnost charakterů jinu a jangu, takže následkem toho musí být odlišné i způsoby chování muže a ženy. Jang má charakter síly a spravedlnosti, zatímco jin charakterizuje jemnocit a přívětivost. Tak bývá muž obdivován pro svou sílu a vznešenost, zatímco ženy mají svůj půvab ve své mírnosti a počestnosti.

O kráse

Mluví-li se dnes v moderní době o kráse, všeobecně si lidé představují štíhlé, hezké ženy s pěknou postavou. Avšak díky tomu se omezují pouze na povrchní aspekty ženské krásy. Vytrácí se přitom totiž z očí to, že pravá krása pochází z krásné duše.

Slavný čínský spisovatel, Cai Yong (Cchaj Jung 132-192) ve svém díle «Lekce pro ženy » napsal k výchově své dcery, že nemá žádné námitky proti tomu, aby se jeho dcera elegantně oblékala a používala líčidla. Ve skutečnosti byl toho názoru, že se ženy mají slabě líčit a také své vlasy mají udržovat v čistotě a pečovat o ně, aby se mohly ukazovat ve společnosti. Na druhou stranu kladl důraz na to, že je důležitější kultivovat svou vnitřní krásu, než si vylepšovat krásu vnější. V „Lekcích pro ženy" se říká: „Ke kráse patří nejen hlava a obličej, ale i srdce. Neumyješ-li si jednou obličej, nahromadí se na něm špína. Avšak nekultivuješ-li jeden den dobrosrdečnost, najdou si cestu do tvého srdce špatné myšlenky. Každý ví, jak si může zkrásnit obličej, ale už ne každý ví, jak si vykultivovat dobrosrdečnost."

„Právě proto, díváš-li se do zrcadla, pomysli si, že tvé srdce je čisté. Voníš-li se parfémem, mysli na to, že máš ve svém srdci soulad a ochotu. Při líčení mysli na to, že máš čistou mysl. Při mytí hlavy mysli na to, že máš klidné svědomí. Když si češeš vlasy, pomysli si, že tvůj rozum je soudný. Vytváříš-li účes, mysli na to, že tvé srdce je tak upřímné a krásné jako tvůj účes. A když je tvůj účes docela hotový, pomysli si, že tak krásně vypadá i tvé srdce."

Být laskavá a slušná bylo tedy to, co činilo ženu krásnou. V době dynastie Zhou (1050 až 256 př.n.l.) se od ženy všeobecně očekávalo, že bude mít čtyři ctnosti: slušnost ve způsobu chování, v mluveném slovu, ve vystupování a při práci. Tyto čtyři ctnosti měla v té době každá mimořádná žena.

Další zmínka v této knize: „Žena nepotřebuje vynikající nadání, hovory mezi ženami nemusí být bezpodmínečně poučné, ani nemusí mít formu živé diskuze. K existenci ženy nemusí vůbec patřit krásný obličej nebo perfektní postava, avšak její práce má být efektivní a má být vykonávána se šikovností."

„Obezřetně si chránit svou cudnost, kultivovat rozvážnost a způsob chování. Žena má svými pohyby vyjadřovat skromnost, má rozvážně volit slova a zdaleka se vyhýbat vulgárním slovům. Také nemá mluvit jen z čisté záliby a neunavovat ostatní velkými rozpravami, to vše vyjadřuje ctnost ženy."

„Nenechat se strhnout k pomluvám či bezduchému smíchu a udržovat čistotu a pořádek, to jsou charakteristiky ženské práce. Tyto kvalifikace tvoří nejvyšší ctnost ženy. Bez těchto ctností by neměla být žádná žena."

Esence ženskosti

V dnešní době považujeme dřívější obraz ženy za bláhový i autoritativní a vidíme v něm protiklad k představě o silné a liberální ženě moderní doby. Z pohledu staré Číny se však obraz moderní ženy jeví silně bojovný oproti dřívějšímu obrazu ženy, přičemž se ta původní příznivá ženská povaha nebere v potaz. Z pohledu formy to vypadá tak, jako kdyby byl jin dnes zaměněn s jangem a obráceně. Muži mají nyní v sobě často hodně ženskosti, zatímco mnoho žen má naopak silně zabarvený mužský charakter.

V době rozkvětu staré Číny však nebyly ženy tak pokorné a podřízené autoritě, jak si to dnes představujeme. Byly si vědomy toho, že když člověk ukáže tvrdou ruku, nemusí to bezpodmínečně znamenat, že je silný. Žena musela používat svou moudrost, aby splňovala svou úlohu a udržovala rovnováhu v rodině a ve společnosti, aby zvelebovala svou šlechetnou povahu a chovala se jako milá a půvabná žena. Ve staré Číně se ženám dostávalo uznání, když byly zdvořilé a půvabné, což znamená, že se orientovaly podle tohoto univerzálního principu.

Jakmile začaly ženy zdůrazňovat svou sílu, začala tím nakonec trpět i jejich pozitivní stránka a byla zanedbávána jejich schopnost být oporou rodiny. Současně se začaly čím dál víc projevovat negativní aspekty. Například tím, že žena ztrácí svůj jinový charakter a vyvíjí se u ní charakter jangový, chybí v rodině harmonie. Pro jangově zdůrazněnou ženu bude stále těžší získat si respekt a lásku muže, protože dvě podobné jangové osoby na jednom místě přitahují rozbroje. Jedno staré přísloví praví: Kde se hádají dva tygři, dochází ke zranění. Což je stejný důvod, proč dochází k tolika rozvodům a rozchodům v rodinách. Také dochází ke ztrátě vzájemného pochopení a ke ztrátě rovnováhy mezi nesrovnalostmi muže a ženy, které jsou pevně stanoveny. To vede k tomu, že ve vzájemném soužití nemůže být dosaženo žádných dobrých výsledků.

Muž i žena mají jasně definované role. Tradiční čínská kultura nám předává cestu, abychom se tam dostali. Jen pokud si každé pohlaví udržuje svou esenci, dojde k harmonické rovnováze a k rozvíjení esence u obou partnerů, takže rodina, stát i společnost se rozvíjí v harmonii.

Článek v němčině