Veľká Epocha - Empire State Building zazářil barvami komunistické Číny

Empire State Building v New Yorku zazářil večer 30. září v červené a žluté barvě na počest 60. výročí vzniku Čínské lidové republiky. (Foto: AP/SITA)

Empire State Building v New Yorku zazářil večer 30. září v červené a žluté barvě na počest 60. výročí vzniku Čínské lidové republiky. (Foto: AP/SITA)

Empire State Building v New Yorku je symbolem svobody a podnikatelského ducha, ale jeho odpovědní pracovníci nelenili, aby slavnostním osvětlením v rudé a žluté barvě dali jednoznačně najevo své sympatie Číně a oslavám 60. výročí založení Čínské lidové republiky.

Kolik překotné poslušnosti budeme této přicházející velmoci ještě projevovat? Evropa oslavuje 20 let osvobození od rudé diktatury, a v New Yorku jakoby se vědomí pro historickou realitu někam vytratilo.

Proč třeba na tom mrakodrapu nepromítnout rovnou hákový kříž či symboly Ku-klux-klanu, Al-Káidy nebo jiných teroristických skupin? Ona se ta současná komunistická vládní garnitura v Číně totiž od nich nijak neliší.

Co jsou lidská práva a právní stát?

60. výročí uchvácení moci Komunistickou stranou Číny dalo podnět Mezinárodní společnosti pro lidská práva, aby provedla střízlivou a především kritickou bilanci těchto šedesáti let:

„Navzdory hospodářskému rozmachu a navzdory olympijskému úsměvu: Čínská lidová republika je diktaturou jedné strany bez jakéhokoliv omezení. Na denním pořádku je cenzura a nejtěžší zločiny, týkající se lidských práv v podobě systematického mučení obětí. Lidová republika odpírá svým vlastním občanům základní lidská práva a ohrožuje své demokratické sousedy. Veřejnost to však nějak nevnímá a nevnímá ani to, že jsou v takzvaných převýchovných táborech vězněny miliony pracovních otroků.

Média totálně podléhají státní cenzuře. Čína také provozuje největší cenzurní aparát internetu na světě a projev svobodného mínění přivedl mnohé novináře a bloggery do pracovních a převýchovných táborů. Etnické menšiny jsou utlačovány a jakákoliv snaha o větší autonomii je rozmetána vojenskou mocí, tak jako v loňském roce v Tibetu či v letošním létě v provincii Xinjiang, kde jsou usedlí Ujguři. V současné době je Čína na míle daleko od toho, aby se stala právním státem."

Čestný host ve Frankfurtu - za co ta čest?

Nikde také nepadla zmínka o počtu zhruba 80 milionů mrtvých, tedy obětí komunistických kampaní v Číně. A v Německu se mohou lidé ptát, kdo zodpovídá za to, že na Frankfurtském knižním veletrhu byla Čína „čestným hostem"? Dlužno se ptát, za jaký ten zmíněný čin jí byla ta „čest" prokázána?

Citujme tedy Mezinárodní společnost pro lidská práva, za co:

Obsazení a povstání v Tibetu (7. října 1950 a 10-21 března 1959)

7. října 1950 vpochodovala Lidová osvobozenecká armáda do Tibetu a postupně do roku 1959 zrušila jeho suverenitu. Nakonec v březnu 1959 tato Lidová osvobozenecká armáda krvavě potlačila povstání Tibeťanů, když tito demonstrovali proti čínské krutovládě a proti ztrátě suverenity. Po skončení této vojenské akce bylo na tibetské straně odhadem 80 000 mrtvých. Následovala další desetiletí teroru, který trvá dodnes. Během kulturní revoluce trpěl Tibet obzvlášť těžce. Bylo zničeno až 90 procent všech náboženských zařízení a mnichové byli šikanováni, týráni a popravováni.

Velký skok vpřed (1958-1961)

V lednu 1958 vyhlásil Mao Ce-tung „velký skok vpřed", aby radikálně „zmodernizoval" společnost a aby mimo jiné pozdvihl výrobu oceli na úroveň vyspělých západních zemí. Bilance: největší hladomor v historii lidstva, při kterém přišlo o život zhruba 30 milionů lidí. Důvod: násilná kolektivizace zemědělství a sporné, státem nařízené metody pěstování zapříčinily dramatický pokles výnosů sklizně. Nadto musely ještě miliony rolníků opustit svá pole a byly nakomandovány do hutí, aby kalily často nepotřebnou ocel.

Kulturní revoluce (1966-1976)

16. května 1966 vyhlásil Mao Ce-tung kulturní revoluci. Následovalo zatýkání a vyvražďování lidí rudými gardisty. Navždy byly zničeny nesčetné kulturní památky nevyčíslitelných hodnot. Byly zavírány školy a univerzity a odborníci z měst byli posíláni pracovat na venkov, zatímco jejich pracovní místa byla obsazována neodborníky nebo zůstala neobsazena. Ale ani tato bolestná bilance pro čínský lid zřejmě nic neznamená a tak zůstává kulturní revoluce v Číně nadále tabuizovaným tématem.

Masakr na náměstí Nebeského klidu (4. června 1989)

4. června 1989 vydalo komunistické vedení rozkaz ke krvavému potlačení studentských protestů za demokracii v srdci Pekingu. Zemřelo kolem 3 000 civilistů. Příznivci reformačního hnutí byli pozatýkáni nebo vyhnáni do exilu. A tak po nepatrné liberalizaci ke konci osmdesátých let opět následovala léta zostřené cenzury médií a veškeré politické reformy byly uloženy k ledu.

Zákaz buddhistické meditační školy Falun Gong (20. července 1999)

20. července 1999 bylo v Číně zakázáno meditační hnutí Falun Gong poté, když praktikující pokojně a v tichosti v počtu asi 10 000 demonstrovali před vládním sídlem komunistické strany, v blízkosti náměstí Nebeského klidu. Toto hnutí mělo v Číně zhruba 60 až 100 milionů příznivců. Od zákazu jsou praktikující Falun Gongu obzvlášť masivně pronásledováni a tvrdě trestáni. V posledních deseti letech byly do pracovních táborů a věznic odvlečeny desetitisíce praktikujících Falun Gongu, kde jsou vystaveni brutálnímu mučení, které končí často smrtí."

Bylo by možné všechny ty „odpovědné činitele" ještě více informovat, aby příště lépe rozmýšleli, koho poctít a oslavovat? Dojde někdy k tomu, že už nebude třeba hovořit o této smutné bilanci nebo o diktatuře v Číně?

Článek v němčině