Veľká Epocha - Česká právní poradna: Manželství z hlediska práva

Recept na šťastné manželství se snaží spisovatelé zachytit v bezpočtu knižních publikací. To, že šťastné manželství kromě jiného vyžaduje mnoho trpělivosti a porozumění druhého partnera, není ani třeba nijak zvlášť připomínat. Avšak jak je nahlíženo na manželství z hlediska práva?

Jak je nahlíženo na manželství z hlediska práva? (Kat Hobza/lovingyou.com)

Jak je nahlíženo na manželství z hlediska práva? (Kat Hobza/lovingyou.com)

Manželství můžeme nahlédnout ze dvou úhlů. První se týká vztahů a ten druhý je majetkový. Oba dva jsou upraveny právem, ale různými zákony. V tomto článku se budu zabývat pouze vztahy mezi manžely, majetkové vztahy mezi nimi popřípadě ponechám napříště.

Samotným uzavřením manželství vznikne ze zákona mezi manžely rozsáhlý okruh práv a povinností, které se týkají nejen samotných manželů, ale projevují se i vůči třetím osobám. Vztahy mezi manžely upravuje ustanovení § 18 (a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rodině). Tato práva a povinnosti existují po celou dobu trvání manželství, nelze je tedy jednoduše popřít tvrzením, že manželé spolu nežijí, že se nestýkají apod. Tato tvrzení nic nemění na skutečnosti, že práva a povinnosti nabytá vznikem manželství trvají až do jeho zániku. Zákon používá pojem manželství, takže z toho tedy vyplývá, že ustanovení o takových právech a povinnostech nelze použít na vztahy obdobné. Mám na mysli např. soužití druha a družky, přestože spolu žijí dlouhou dobu.

Základní práva a povinnosti

Zákon v první řadě stanoví, že oba manželé mají stejná práva a povinnosti. § 18 zákona o rodině podává výčet základních vzájemných práv a povinností, mezi něž např. patří povinnost žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat, respektovat svoji důstojnost atd. Z hlediska práva tato norma je nevynutitelná a slouží jako tzv. „morální norma“. Většinou však dlouhodobé porušování některých zásad v ní stanovených vede k rozpadu rodiny či rozvodu. Norma tak stanovuje jakési morální zásady slušného chování mezi manžely. V soudní praxi jsou ojedinělé případy vymáhání výše uvedených práv a povinností.

Další práva a povinnosti

Následující § 19 se zabývá některými dalšími právy a povinnostmi, jež se týkají uspokojování potřeb rodiny. Tam se již neuplatňuje zásada stejných práv a povinností, jelikož zákon stanoví, že o uspokojování potřeb rodiny manželé musí pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.

Další odstavec stanoví, že poskytování prostředků na náklady společné domácnosti může být vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti. To jinými slovy znamená, že z hlediska zákona je osobní péče o domácnost a poskytování prostředků na náklady společné domácnosti rovnocenné. Takto je v podstatě chráněna žena, která nechodí do práce, avšak pečuje o domácnost a děti. V případě, že si jeden z manželů neplní svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, druhý z manželů může podat návrh k soudu.

Zastupování druhého manžela při obstarávání záležitostí rodiny

Zákon o rodině rozlišuje dvě různé situace týkající se vzájemného zastupování manželů. V případě, že se jedná o běžnou záležitost rodiny, jednání jednoho manžela zavazuje oba manžele společně a nerozdílně, tzv. solidárně. Přestože zákon hovoří o společném rozhodování manželů o záležitostech rodiny, neznamená to, že by doslova měli o každé jednotlivé záležitosti takto rozhodovat skutečně. Za tyto běžné záležitosti rodiny se považují např. pravidelné výdaje s chodem domácnosti, úhrada nejrůznějších plateb, nákupy pro společnou domácnost apod.

A naopak, u mimořádných záležitostí je k platnosti právního úkonu nutný souhlas obou manželů, jinak je takto učiněný právní úkon neplatný. Při rozhodování o tom, co ještě je a co už není běžná záležitost, bude třeba vyjít z konkrétních majetkových poměrů manželů, tudíž každý jednotlivý případ je nutno posuzovat samostatně. Za obvyklou správu majetku nelze zásadně považovat právní úkony týkající se převodu nemovitosti, avšak na druhou stranu podle okolností případu nelze vyloučit, že poskytnutí daru ve výši dvacet tisíc korun, by nemohlo v konkrétním případě pojem obvyklosti správy majetku naplňovat vzhledem ke konkrétním majetkovým poměrům manželů.

Zákon pamatuje i na situaci, kdy jeden z manželů je výslovně proti, aby ho druhý v určité záležitosti zastupoval, zastupovaný manžel tak může účinky společného jednání manželů proti jiné osobě předem vyloučit. Podmínkou pro takové vyloučení následků jednání jednoho z manželů je, že musí být učiněno výslovně, a aby před uskutečněním úkonu bylo známé jak druhému manželovi, tak zejména třetí osobě.

Jak již bylo zmíněno výše, při obstarávání běžných záležitostí jedná druhý manžel jako zástupce ze zákona a nepotřebuje tedy ještě písemnou plnou moc. Avšak v případě, že by některý z manželů překročil svoje oprávnění, je právní úkon takto učiněný neplatný. Avšak pozor, jedná se o tzv. relativní neplatnost, což znamená, že právní úkon je platný do té doby, pokud se jeho neplatnosti druhý z manželů nedovolá. Neplatnosti je možno dovolat se u soudu, a to ve lhůtě do tří let od okamžiku, kdy k takovému právnímu úkonu došlo. Pokud by neplatnost právního úkonu druhý z manželů v uvedené lhůtě nenapadl, nápravy se již dále není možné účinně domáhat.

Zastupování druhého manžela v jeho výlučných záležitostech

Pokud se běžná záležitost týká pouze druhého manžela, je takové jednání považováno za zákonné zastoupení. K takovému zastoupení může dojít např. v situaci, kdy ne všechen majetek, který manželé vlastní, patří do společného jmění manželů. Může se stát, že některé věci jsou ve výlučném vlastnictví pouze jednoho z manželů, jako je např. majetek nabytý v dědictví nebo darem, či majetek nabytý před uzavřením manželství. Druhý manžel má však právo zastupovat jej i v těchto záležitostech, které se týkají výlučně toho druhého. Musí se však jednat o záležitost běžnou a i zde opět platí předpoklad, že zastoupení není platně vyloučeno druhým z manželů, zpětné vyloučení účinků není možné.

Ještě jednou tedy upozorním na skutečnost, že se musí jednat pouze o zastupování v běžných záležitostech jen druhého manžela a nikoliv o běžnou záležitost rodiny, neboť by tak manžel jednal svým jménem a zavazoval oba manžely společně a nerozdílně.

Pojem běžné záležitosti není ani v tomto případě právním řádem definován, avšak podle soudní praxe nelze za ně považovat např. podání žaloby nebo jakéhokoliv návrhu na zahájení řízení za druhého manžela, nebo dokonce zastupování manžela v dědickém řízení. Zastoupit druhého manžela nelze ani při převzetí jeho mzdy, tam bude potřeba písemná plná moc.1

Co se týče poštovního doručování, manžel adresáta zásilky nemá žádné zvláštní postavení oproti jiným osobám. Doručovatel může předat doporučené zásilky fyzické osobě, která se zdržuje v bytě, kanceláři, provozovně označené jménem a příjmením adresáta nebo příjmením shodným s příjmením adresáta a která převzetí poštovní zásilky potvrdí svým podpisem.

Při vyřizování podstatných záležitostí musí jednat každý z manželů sám za sebe. V tomto případě by manžel mohl za druhého manžela jednat pouze na základě písemné plné moci jako kterákoliv jiná osoba.

JUDr. Nina Rydlová provozuje právnickou praxi v advokátní kanceláři paní Silvie Walterové a pro Velko Epochu pracuje jako externí dopisovatelka. Na dotazy čtenářů je ochotna odpovědět na telefoním čísle: 733 756 580 nebo na e-mailové adrese: Táto e-mailová adresa je chránená pred spambotmi. Ak ju chcete vidieť, je potrebné aby ste mali zapnutý JavaScript.

Čtěte také:

Česká právní poradna: Rozvod manželství

Česká právní poradna: Reklamace, výměna zboží a vrácení peněz

Česká právní poradna: Výpověď z nájmu bytu