Cestování: Egyptská oáza Siwa – místo, které inspirovalo dějiny

Sobota, 11. február 2012, meniny má Dezider

Cestování: Egyptská oáza Siwa – místo, které inspirovalo dějiny
Anna Skibinsky \| 01.12.09

Súvisiace témy:

Siwa je oázou v Libyjské poušti, uprostřed Velkého pískového jezera – jedné z nejrozsáhlejších oblastí písečných dun na planetě. Kromě svých jedinečných geologických vlastností je také místem mimořádné historické hodnoty. (Anna Skibinsky/Velká Epocha)

Pod stíny palem v oáze Siwa se ukrývá důležitá část historie, kterou jistě ocení každý dobrodruh, který se na náročnou cestu vyprahlou pouští vydá.

Tato vůbec nejobtížněji dosažitelná egyptská oáza, obklopená ze všech stran písečnými dunami Velkého pískového jezera a vápencovou plošinou z dob středního miocénu, se rozprostírá uprostřed Západní pouště, asi 50 km od hranic s Lybií.

Siwa tak stále zůstává místem, obestřeným mnoha krásami i záhadami. Když tento pouštní ráj zahalí závoj noci, můžete snadno uvěřit, že každičký z příběhů pohádek tisíce a jedné noci se zde skutečně mohl stát.

Město a okolní vesnice skýtají domov zhruba dvaceti tisícům místních, které z velké části tvoří Berbeři. Místním jazykem je Tasiwit (nebo také Siwi, jak mu zde často říkají). Veškerá populace spadá do jednoho z devíti kmenů, z nichž každý má svého vůdce. Jakýkoliv zločin, který Siwané spáchají, je vyřízen na lokální úrovni v rámci kmene, což podle místních pomáhá udržet si egyptskou vládu od těla a zajistit, aby do místních věcí nezasahovala. Jako příklad trestu lze uvést třeba měsíc půstu navíc – nad rámec tradičního postního měsíce Ramadánu, který se drží po celém Egyptě.

Siwa je též domovem mnoha vypravěčů, kterým se v arabštině říká „hakawati“. Jejich hlasy skýtají nekonečné množství tajemných příběhů, plných dobrodružství, kouzel a džinů. Tyto příběhy kromě zábavy mnohdy nesou i mravní poselství a poučení. Stejně jako u Šeherezády může vyprávění jednoho takového příběhu trvat i řadu dní či týdnů.

V duchu starých kmenových tradic je v Siwě například běžné, že mladé dívky jsou provdávány již ve čtrnácti letech. Po uzavření sňatku je takřka nemožné vidět místní ženu mimo obydlí bez toho, aniž by měla přes hlavu plný závoj z černého šifónu, který zakrývá celou její hlavu a obličej. I když většinu turistů a několik přistěhovalců je možné spatřit v tradičním západním oblečení, místní komunita zůstává v tomto směru i nadále velice konzervativní.

Ačkoliv pouhým okem vidět není, je magická aura, obklopující toto místo, všudypřítomná. Svůj díl na tom jistě nese i fakt, že Siwa je zeleným ostrovem, překypujícím životem, poskytujícím životodárnou, pramenitou vodu, a přitom se nachází uprostřed vyprahlé, spalující pouště, táhnoucí se do šíře několika stovek kilometrů. Proto snad ani není divu, že tato nádherná oáza, na míle vzdálená od okolního světa, byla též domovem jedné z nejmocnějších antických věštkyň.

TROSKY: Je to již několik tisíc let, kdy Alexandr Veliký věřil, že je synem egyptského boha. A právě v Amunově chrámu mu vědma potvrdila, že dokáže vítězně dobýt Asii. (Anna Skibinsky/Velká Epocha)

Její chrám, známý jako Chrám Amunův, byl zasvěcen egyptskému božstvu a stále ještě stojí, i když kromě stěn hlavních komor z něj zbyly převážně trosky. Podle lidí, kteří jej navštívili, stačí jediný krok dovnitř a obklopí vás atmosféra, která se s ničím jiným, co zde bylo postaveno Berbery (a co je dnes již také v troskách) absolutně nedá srovnat. Místní obyvatelé si dokonce šuškají, že někteří turisté nedokázali kvůli nezvykle silným energiím, vycházejícím zevnitř, do chrámu ani vstoupit.

Na základě archeologických důkazů se má za to, že Amunův chrám byl založen v 7. století př. n. l. a hostil mnoho králů a velkých mužů své doby, kteří podstoupili nebezpečnou cestu pouští jen proto, aby si na jejím konci vyslechli z úst moudré vědmy proroctví.

Věštkyně ze Siwy se stala tak mocnou a uznávanou, že na ni roku 525 př. n. l. král Kambýsés, první perský vládce Egypta, poslal armádu padesáti tisíc mužů s cílem obsadit území a svrhnout ji, protože předpověděla jeho smrt. Celá armáda však uprostřed Západní pouště beze stopy zmizela. Odpověď na to, co se tehdy stalo, není známa doposud. Jediným vodítkem je tak řecký historik Hérodotos, v jehož zápiscích je psáno, že za zmizením stojí písečná bouře, která pohltila každého muže i každičký kus výzbroje a vybavení, který na sobě měli.

Nelze se tedy divit, že roku 331 př. n. l. se u věštkyně zastavil požádat o radu i tehdy ještě mladý Alexandr Veliký. Přijel si potvrdit to, co už stejně dlouhou dobu tušil – tedy že je přímým potomkem a synem boha Amuna, známého spíš pod jménem Zeus, případně v řecké mytologii pod jménem Jupiter. Alexandr byl bezpochyby nejslavnějším člověkem, který se tudy procházel a nebýt jeho, zůstala by oáza navěky ukryta historii. Alexandr opustil Siwu jako vítěz. Ať už mu vědma zašeptala do ucha cokoliv, podpořilo to jeho víru, a urychlilo jeho dobyvačné tažení Asií.

Article in English