Gungdo: Tajemství korejské lukostřelby

Štvrtok, 24. máj 2012, meniny má Ela

Gungdo: Tajemství korejské lukostřelby
Emma Doddrell a Jarrod Hall \| 07.02.10

Prastarý bojový sport: Lukostřelci cvičí s tradičními korejskými luky, vyráběnými z ohebného bambusu. (Jarrod Hall / Velká Epocha)

Lukostřelba se na Korejském poloostrově vyučuje již tisíce let. Až do 16. století byli lukostřelci jednou z nejnebezpečnějších zbraní korejské armády a jejich pověst se šířila celou Asií. Během posledních dvou tisíciletí často uhájil hranice národa právě déšť korejských šípů.

Cho Donghyung je vojenský důstojník a tajemník Gyeryongského lukostřeleckého klubu (Gyeryong Archery Club). Luk držel poprvé v rukou už v devíti letech. Nedaleko jeho domu totiž stála historická, přes dvě stě let stará lukostřelnice. Už jako dítě sledoval, jak lučištníci posílají do terčů své šípy, a snil o tom, že jednou bude umět to samé. Proto si v lese, jen kousek od svého domu, vyrobil svůj první luk z bambusové větve a gumiček.

„Ten pocit, když z luku vylétne šíp, byl úžasný, obzvlášť když doletěl daleko, nebo dokonce zasáhl cíl. Nedá se to popsat slovy. Ale zbytečně jsem nevyváděl, při střelbě je třeba zachovat klid,“ říká.

Hrával si na to, že je vojákem ve starověku. Kdykoliv zasáhl terč, představoval si, že úspěšně zranil nepřítele a přispěl tak k ochraně království.

Střelivo: Toulec plný šípů v Gyeryongském lukostřeleckém klubu v Jižní Koreji (Jarrod Hall / Velká Epocha)

V současnosti má v Jižní Koreji lukostřelba status bojového sportu, stejně jako třeba bojové umění Taekwondo. Lučištníci jsou seřazeni v tabulkách podle úrovně svých dovedností. Na rozdíl od řady bojových sportů, které k označení úrovně sportovce používají barevné pásky, poznáte dovednost tradičních korejských lukostřelců z květin ibišku nebo mugunghwa, vyšitých na pouzdře jejich luku. Čím víc květů zdobí lukostřelcovo pouzdro, tím větší je jeho dovednost a zkušenosti.

Mezi tradiční korejskou lukostřelbou a mezinárodní lukostřelbou na cíl existuje mnoho odlišností.

V tradiční korejské lukostřelbě jsou od sebe střelec a cíl mnohem dál. V mezinárodní lukostřelbě činí maximální vzdálenost lukostřelce do cíle přibližně 90 m (98 yardů), u tradiční korejské lukostřelby je to však 145 m (158 yardů).

Zatímco v mezinárodní lukostřelbě se střílí na barevný terč se středem a různě bodovanými výsečemi směrem od jeho středu, v tradiční korejské lukostřelbě se počítá pouze zásah nebo střela mimo.

Vybroušené schopnosti: Vojenský důstojník Cho Donghyung zdokonaluje svoji mušku. (Jarrod Hall / Velká Epocha)

Lukostřelba zůstala důležitou součástí výcviku korejských vojáků ještě řadu let po zavedení střelných zbraní. Dokonce i dnes, ve věku digitálních technologií, je lukostřelba mezi vojáky jihokorejské armády považována za ideální rozptýlení. Vyžaduje duševní disciplínu, vytrvalost, trpělivost a koncentraci pod tlakem.

Rozhodně však není jen pro vojáky. Mnozí lukostřelci tvrdí, že střelba zlepšila jejich vztahy, snížila napětí v jejich životech nebo zlepšila jejich zdraví způsobem, který rozhodně neočekávali – dokázala třeba snížit krevní tlak nebo zmírnit bolesti zad. Filozofie typu „Pokud se nedaří, řešení najdete v nitru“ nebo „Se silnou vůlí se pojí silné tělo“ pomáhá lukostřelcům v duševním i emocionálním vývoji.

„Když se připravuji k výstřelu, musím se uklidnit a zkrotit svůj dech,“ říká Cho. „Kvalitní lukostřelba není jen o střílení šípů – je o koncentraci mysli. Úspěšná akce vždy vychází z vnitřní pohody.“

Cho si splnil svůj sen, stal se vojákem a většinu života strávil ve službách jihokorejské armády. Teď je však již v důchodu, a tak se před šesti lety rozhodl ke sportovní lukostřelbě vrátit.

„Byl jsem vážně šťastný, že zase mohu vzít do rukou luk. Teď teprve cítím v rukou moc,“ říká se smíchem. „Mám skutečný luk a šípy, tak jako vojáci z dob dávno minulých.“

S ochotným přispěním Kima Jintae.

Article in English