Veľká Epocha - Zavádějící údaje na potravinách

U některých potravin se na etiketu dívat nemusíme. (Foto: Jonathan Lundquist)

U některých potravin se na etiketu dívat nemusíme. (Foto: Jonathan Lundquist)

Nedávno jsem měl prezentaci a jedna z rad, kterou jsem lidem dával, bylo vyhnout se konzumaci zpracovávaných potravin včetně těch s okrášleným balením s výroky o zdravotní prospěšnosti.

Pojmy jako „s nízkým obsahem tuku", „s nízkým obsahem cholesterolu" nebo „s vysokým obsahem vláknin" jsou zavádějící, protože tyto vlastnosti mají pochybný, pakliže nějaký zdravotní přínos. Jakékoliv tvrzení tohoto druhu se musí brát v kontextu s touto potravinou jako celkem.

S touhle myšlenkou v hlavě jsem si se zájmem přečetl článek v únorovém vydání Žurnálu americké lékařské asociace rozebírající důležité a trefné otázky související s označováním potravin. Autoři především uvádějí několik případů, kdy může být obal či etiketa potravinového zboží zavádějící:

1) Jen málo, jestli vůbec nějaká, tvrzení se dají ověřit. Aby se mohly prodávat léky, musí být nejdříve pomocí kontrolovaných testů prokázáno, že jsou bezpečné a účinné. Co se týče konkrétních složek stravy, některé mohou být spojeny se zlepšením zdraví, ovšem potravinové produkty s obsahem těchto složek takovýto účinek mít nemusí. Strava složená z neupravovaných a minimálně zpracovaných potravin poskytuje přes čtyřicet nezbytných živin a bezpočet fytochemikálií, které podporují celkový rozvoj dobrého zdraví. Tvrdit například, že necelozrnné cereálie mohou posílit imunitní systém dítěte díky přítomnosti několika antioxidantů, je přinejmenším mlhavé. Žádný nezávislý ústav by neinvestoval prostředky do kvalitních klinických testů, aby takovouto možnost ověřil.

2) Značení založená na jednotlivých nutričních faktorech jsou zavádějící. Zatímco nepříznivé účinky musí být u léků přiloženy, nápisy na balení [potravin] vychvalující jejich zdravotní přínosy mají selektivní zaměření a ignorují přítomnost potencionálně nezdravých aspektů, např. obsah cukru nebo soli ve snídaňových cereáliích.

3) Rovněž značení s nutričními hodnotami mohou být ošidná tím, že prezentují informace vytržené z kontextu. I když 230gramová porce slazeného nápoje má méně kalorií než 30gramová porce ořechů, volba stravy založená na tomto rozdílu by byla velmi pošetilá.

4) Upravované potraviny s nálepkou „zdravější" nemusí být nezbytně zdravé. Výrobci dokáží manipulovat ingredience v jídle tím, že nahradí tuk nebo cukr rafinovaným škrobem, čímž získají lepší skóre do reklamního sloganu, ovšem s mizivým zlepšením v nutričních vlastnostech. Kromě toho „zdravé" nápisy dodávají produktu auru zdravosti, která může povzbudit konzumaci výrobků slabé nutriční kvality.

5) U údajů na baleních dochází ke konfliktu zájmů. Nestanoví-li FDA (americký úřad pro kontrolu potravin a léků, pozn. překladatele) konkrétně, jaké údaje má každá potravina obsahovat (logisticky nerealizovatelný přístup), pak zájem potravinářských firem na prodání co nejvíce výrobků zneváží naučný účel značení.

Autoři daného článku doporučují: „Pokud je na baleních potravin povoleno mít zdravotní údaje, měly by se kontrolovat přísněji podle důsledných národních standardů založených na důkazech. Protože takové standardy jsou nevyhnutelně svévolné a podléhají manipulaci, měl by se zvážit přímý zákaz všech zdravotních nápisů na čele balení. To by pomohlo vzdělávacím snahám a povzbudilo veřejnost jíst nezpracované nebo minimálně zpracované potraviny a číst složení u zpracovávaných potravin.

Myslím si, že cokoliv podpoří jedince jíst minimálně nebo úplně nezpracované potraviny, stojí za to, ale vcelku vzato čtení složení na zpracovaných potravinách by mělo být zbytečné. Jak jsem nedávno upozornil své publikum, pokud někdo do detailů studuje etiketu se složením, patrně má v ruce špatnou potravinu.