Je hladovění budoucnost Afriky?

Piatok, 10. február 2012, meniny má Gabriela

Je hladovění budoucnost Afriky?
Beth Tuckey \| 31.08.10

Súvisiace témy:

afrika

Africké ženy jdou pracovat na pole. (sanjoyg/ flickr.com)

V možná nejvýznamnějším zásahu prezidenta Obamy do současných americko-afrických politických vztahů od jeho zvolení v roce 2008 se Spojené státy pouští do nové iniciativy, která má podpořit zemědělskou produkci na jižní polokouli.

Program Feed the Future (FTF) vzešel z loňského summitu zemí G8 v L'Aquila, kde se lídři rozvinutých zemí zavázali jednat tak, aby „dosáhli udržitelného zabezpečení světových zásob jídla". Obama se zavázal pro účely tohoto cíle vyčlenit během tří let 3,5 miliardy dolarů v naději, že další bohaté státy rovněž do zemědělského rozvoje výrazně investují.

Zajištění dostatečných zásob jídla nicméně ještě neznamená soběstačnost v oblasti potravin, ani nezaručuje, že se pomoc dostane přímo ke kořenům problému v nejchudších zemích světa. Feed the Future bude nejspíš dalším z programů, které prospívají velkým společnostem, ale málo se věnují řešení skutečných problémů, jež brání růstu zemědělství v Africe, Latinské Americe a Asii.

Personální koloběh zemědělství

Zpracovávání obilí v Africe. (whiteafrican/ Erik (HASH) Hersman/ flickr.com)

Správce Úřadu Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) Rajiv Shah uspořádal 14. června v Dakaru poradu Ekonomického společenství západoafrických států (ECOWAS) na téma zabezpečení potravin, kde nabídl podporu „státem řízeným strategiím založeným na důkazech", aby růst zemědělství podpořil. Zopakoval zde slib Obamovy vlády navázat spolupráci s africkými národy, aby prolomil koloběh hladu a chudoby, které Afriku sužují.

Zatímco Shah obdivuhodně vyzdvihl roli žen v zemědělství a důležitost zapojení občanské společnosti do projektu FTF, pozapomněl kvitovat nezměrný potenciál k zemědělskému rozvoji, který na kontinentu existuje již dnes. Například v Etiopii probíhá Tigray Project, který se ekologickou cestou snaží rozproudit produkci potravin, a na Madagaskaru funguje systém intenzifikace pěstování rýže (SRI), jenž za použití přirozených a udržitelných metod zvyšuje výtěžek z rýžových polí až sedmkrát. Namísto toho Shah zmínil nové druhy osiva, které byly představeny na Amli, a tržní životaschopnost farem s podporou USAID v Ghaně.

Od Rajiva Shaha, který donedávna pracoval jako ředitel oddělení zemědělského rozvoje v biotechnice nakloněné nadaci Gates Foundation, to ale zdaleka není překvapivá volba témat. Nadace je primárním sponzorem Aliance pro Zelenou revoluci v Africe (AGRA), která skrze svou rétoriku udržitelnosti v Africe zprostředkovává reklamu geneticky modifikovanému osivu. Kolotoč ale nekončí jen u Gates Foundation. Obama si do své administrativy přivedl skupinu úředníků sympatizujících s biotechnikou, do níž patří i bývalý viceprezident společnosti Monsanto Michael Taylor a Islam Siddiqui, který zastával stejnou funkci v lobbystické skupině CropLife.

Špatná řešení a ignorace minulosti

Obilí - foto z Jižní Afriky. (Ida Paul/ licence)

Není proto překvapením, že zástupci programu FTF hovoří o nových typech osiva, které v Africe dokážou skoncovat s hladem, nehledě na potenciální katastrofické následky jejich používání.

Na historii geneticky modifikovaných potravin a Zelené revoluci v Asii můžeme vidět, že podobný přístup slouží jen k tomu, aby rozšířil zisky společností typu Monsanto Company (nadnárodní americká společnost podnikající v agrárním sektoru), zatímco malé farmáře vžene do náruče dluhů. Ačkoliv asijská Zelená revoluce zvýšila výtěžek z polí, studie za studií o africkém zemědělství dokazují, že organické potraviny bez genetické manipulace jsou „pro zabezpečení přísunu jídla lepší než většina konvenčních systémů a spíše se stanou udržitelným řešením v dlouhodobém měřítku". Využívání geneticky modifikovaných plodin a hnojiv je velmi riziková metoda, která nesměřuje ke skutečným příčinám hladu, nýbrž přistupuje k nejistým podmínkám zabezpečení potravin jako příležitosti k výdělku.

Mnoho z kořenů hladu v Africe bylo zasazeno v 80. letech Mezinárodním měnovým fondem a programy strukturální regulace Světové banky, které na kontinentě zlikvidovaly různorodost plodin a tradiční pěstitelské metody ve prospěch rozsáhlé tržní produkce. Ve skutečnosti, v době, kdy Spojené státy začaly mohutně dotovat své velké průmyslové farmy, Mezinárodní měnový fond zakázal africkým zemím dotovat jejich vlastní zemědělské systémy.

Výsledkem bylo vyvážení přebytečných zásob jako rýže a pšenice z USA do africké ekonomiky. Lokální farmáři nemohli čelit cenám těchto plodin, a tudíž ani prodávat své produkty, dokonce ani v místních komunitách. Aby se celé věci ještě přitížilo, mnoho rolníků přešlo k pěstování rostlin žádaných pro vývoz a naopak se odvrátilo od tradičních plodin, čímž se z nasycení vlastní rodiny stal ještě obtížnější úkol.

Zajistit odpovědnost za pozitivní vývoj

Program Feed the Future vskutku má několik rozumných bodů, například pracuje s rozšířením zemědělských služeb v jednotlivých zemích, zahrnuje asistenci při rekonstrukci silnic, aby farmáři dostali své produkty na trh, a zasazuje se o zavedení zavlažovacích systémů v suchých regionech světa. Stejně tak si jeho autoři uvědomují závažnost státem řízeného rozvoje a nezbytnost zapojení žen do zemědělských projektů, což jsou nezbytné základy pro jakoukoliv rozvojovou iniciativu.

Aby tyto návrhy dosáhly úspěchu, musí ale FTF zavést striktní mechanismy transparentnosti a odpovědnosti, obzvlášť v zemích, jejichž vlády jsou pověstné svou netečností k potřebám a tužbám svých obyvatel.

Globální hnutí za soběstačnost v produkci potravin je na vzestupu. Komunity a farmáři na celém světě získávají větší pravomoci nad svou půdou a výrobky. „Soběstačnost přísunu potravin je právo lidí na zdravé a kulturně vhodné jídlo, vyprodukované ekologicky spolehlivými a udržitelnými metodami, a právo sami si určovat podobu potravinářského a zemědělského systému," které rovněž nabízí „strategii k odmítnutí a zbavení se současného korporátního režimu obchodu s potravinami."

Namísto toho, aby americká vláda podporovala prvky programu FTF, ze kterých plynou velkým společnostem výhody, mohla by se snažit nabídnout pomocnou ruku v zemědělském rozvoji států jižní polokoule tím, že se zaměří na kořeny problému. Zavedením spravedlivých obchodních zákonů, zastavením dotací velkým agrospolečnostem ve Spojených státech, vypořádáním se s příčinami a následky klimatických změn a podporou lokálně řízených pokusů o organické a udržitelné pěstování potravin by Obama mohl začít pozitivně přispívat americko-africkým vztahům. Ve svém současném stádiu je program Feed the Future spíše přínosem pro společnosti typu Monsanto, než aby přispíval situaci Afričanů, bojujících s hladem a chudobou.

Article in English