Veľká Epocha - Čas rozbije všechny zdi

K 9. listopadu 1989

\

"Berlínské Mírové hodiny ". (Maria Zheng/ Velká Epocha)

Psal se rok 1989. Tedy doba studené války, kterou bylo v Berlíně neustále cítit. A to uvádělo mnohé lidi doslova v zoufalství. Na Západě vzpomínky na 17. červen 1953 a potlačení lidového povstání, na Východě zeď, pás smrti, koridory pro cesty z Berlína na Západ, výhružná gesta z Moskvy, hnutí za občanská práva a skrytá beznaděj mísící se se strachem, že východní mocipáni udeří nebo že by Sověti mohli shrábnout celý Berlín. Ale s realitou se člověk musel nějak vyrovnat. A ta realita se nazývala: zeď.

Někteří to ale nevzdávali a nosili ve svém srdci naději, dívali se zpět do historie a objevili, že žádný mocenský systém ani žádná zeď nikdy nevydržely věčně. Jeden berlínský občan se rozhodl s pomocí symbolů a slov předat toto zjištění jako poselství naděje. Jeho vize dostala svou podobu právě při dědictví v páté generaci berlínského klenotnictví Lorenz. Jens

Lorenz nechal pro tuto příležitost vyrobit hodiny podle svých představ. K jejich slavnostnímu odhalení v otcově obchodě v ulici Rheinstraße v Berlíně mělo dojít na slavnostním předání obchodu z otce na syna.

Onoho 9. listopadu roku 1989 bylo pozváno 250 hostů. A jaká náhoda! Tenkrát směly být obchody déle otevřeny jenom ve čtvrtek, takže zde byla dobrá příležitost k tomu zůstat déle a slavit. Stalo se však něco neuvěřitelného, co začalo právě v onen čtvrtek, v den Jupitera, v den štěstí.

Projevy už byly řečeny, blahopřání vyslovena, hodiny, které dosud ještě nikdo neviděl, mohly konečně spatřit světlo světa. Téměř tři metry vysoký a dvě tuny vážící stroj přesto působil neobyčejně lehce. Hodinový stroj pochází ze staré benediktinské kaple, na architrávu nese nápis: „Čas rozbije všechny zdi".

V západní části města odhaluje v 18.35 hodin Jens Lorenz nyní už ve „svém" obchodě své nové hodiny. Ve východní části města v 18.57 hodin odpovídá člen politbyra Schabowski na otázku, od kdy by měla platit nová pravidla pro vycestování, suše a stroze: „Co já vím, tak okamžitě, neodkladně."

U Lorenze je na hodinách 18.57 a hosté obdivují toto nevšední umělecké dílo. Potom se stane něco neuvěřitelného. Krátce nato dorazí zpráva o otevření hranic a oslavách. Zprávy se hrnou jedna za druhou, tečou slzy radosti, ale je tu i úžas nad předvídavou schopností uměleckého výtvoru, o tom, že toto prolomení zdi překonalo všechny dosavadní představy.
Jeden z hostů najednou zvolal: „Ale vždyť jsou to Mírové hodiny!" Opravdu výstižně řečeno. Mírumilovnějším způsobem nemohla žádná jiná zeď padnout ani se zhroutit žádný systém.

A tyto hodiny dodnes tikají v prostorném obchodě klenotnictví Lorenz v Rheinstraße, v městské části Friedenau, což znamená něco jako „Hurá pro mír". Tato čtvrť byla založena 9. listopadu 1874. V tom samém roce tam otevřel svůj obchod i klenotník Lorenz. A Frieden'au má ve svém znaku anděla míru. Tak se křižují časové osy s událostmi. Lidé je sice uskutečňují, ale nikdo neví, kdo je řídí.

Ale čas se nezastavil. Brzy se objevily asi 30 cm vysoké vzácné napodobeniny hodin. Nejdříve za tím byla jen soukromá iniciativa, ale později se toho chopil výbor berlínského UNESCO a na jeho popud byly předány strážcům míru, k nimž patřil Gorbačov, Reagan a Kohl, ale i matka Tereza a papež Jan Pavel a další.

Podle přání tvůrce, který už jednou tak vizionářsky ztvárnil budoucnost, mají být tyto Mírové hodiny pro každého Berlíňana symbolem naděje pro budoucí čas: čas, ve kterém už nebudou existovat zdi z hanebných činů a ze závisti, zdi v hlavách a v srdcích, zdi nelidskosti a zdi nenávisti, neboť „Čas rozbije všechny zdi".

Artikel auf Deutsch

Copyright © Epoch Times Europe GmbH