Viliam Klimáček - slovenský dramatik, básník, prozaik, režisér, scenárista a herec divadla GUnaGU, autor knih pro děti a mládež. (Ctibor Bachratý/ facebook.com)
Viliam Klimáček - slovenský dramatik, básník, prozaik, režisér, scenárista a herec divadla GUnaGU, autor knih pro děti a mládež. (Ctibor Bachratý/ facebook.com)

Spolek Kašpar uvádí v Divadle v Celené normalizační tragédii Viliama Klimáčka nazvanou Komunismus, která je promyšleným vyvrcholením trilogie Tiso, Husák, Komunismus, napsané pro divadlo Aréna v Bratislavě.

 

Inscenace, kterou se rozhodl producent spolku Kašpar pan Jakub Špalek nazkoušet a odehrát v Divadle v Celetné, byla v ČR představena při scénickém čtení v Divadle v Dlouhé. Špalek tehdy četl hlavní postavu Michala a dospěl k názoru, že stojí za to hru přenést na jeviště.

Autor hry pan Viliam Klimáček poskytl Velké Epoše krátký rozhovor.

Jak vznikala hra Komunismus?

Historie této hry se váže k divadlu Aréna v Bratislavě, které vede Juraj Kukura. Před osmi lety začali dělat volnou trilogii, jejíž první díl se jmenoval Tiso, který jsem nepsal já. Ohledně druhého dílu mě Kukura oslovil, zda bych nenapsal hru o Gustavu Husákovi. Napsal jsem tedy hru Doktor Gustáv Husák: prezident vězňů, vězeň prezidentů, a když přemýšleli, jak trilogii zakončit, oslovili mě před dvěma roky znovu, jestli bych nenapsal hru o rodině, která žila v oněch osmdesátých letech.

Vzhledem k návštěvě čínského prezidenta na Slovensku v červenci 2009 a událostem, které jeho příjezd provázely, myslíte si, že je v této zemi větší pozůstalost totality než v Čechách?

O tom incidentu při návštěvě čínského prezidenta vím. Také já jsem na to reagoval v novinovém článku.

Po rozdělení Československé federativní republiky byly na Slovensku velmi zlé roky při vládách Mečiara, kdy byla situace skutečně velmi vážná. Dalo se hovořit, i když ne o totalitě, tak určitě o nějaké zlé formě nacionalismu, v níž se velmi mnoho lidí cítilo špatně. Od té doby se ale vlády několikrát změnily a dnes je Slovensko v podobné situaci jako Česká republika.

Obě země jsou ve stejné kvalitě nebo nekvalitě demokracie (smích), protože různých podvodníků, skandálů a soudních procesů, které nakonec nikdy neproběhly a měly proběhnout s lidmi, kteří rozkradli obrovské veřejné prostředky, myslím že toho máte hodně vy i my.

Před volbami se snaží české osobnosti varovat před nebezpečím totality a připomínat historii komunismu. Snažíte se o něco podobného také ve své tvorbě?

Ve svém divadle GUnaGU se snažím dělat hry přístupné mladým divákům, které se zabývají československou totalitou nebo historií. Měl jsem hru Java nostalgická s podtitulem The best of ČSSR a byla to v podstatě koláž dobových novinových článků od roku 1969 až po listopad 1989 v Bratislavě. Tahle koláž měla velkou odezvu mezi mladým i starším publikem v Bratislavě a tím to vlastně začalo.

Další je hra o návštěvě amerického básníka Allena Ginsberga[1] v Bratislavě, kterou jsem sepsal díky vstřícnému přístupu pražského archivu bezpečnostních sil, kde se mi po půl roce podařilo vypátrat originální spis státní bezpečnosti na Allena Ginsberga. Dovolili mi ho vydat jako „fotoreprint", který jsem zadarmo rozdal v nákladu 500 kusů před premiérou představení v Bratislavě.

Co tady vlastně Ginsberg tehdy dělal?

Podle toho, co jsem o tom zjistil, byl tehdy údajně vyhoštěný z Kuby, kde musel nasednout na první letadlo, a jediné, co právě letělo, bylo letadlo do Prahy. V Československu ho s rozpaky přivítali, protože to byl Američan, kterého bylo nutné se obávat, ale zároveň to byl levicový básník. Nechali ho tady tedy opatrně existovat a hovořit se studenty, protože to je přece levičák, který kritizuje Ameriku. Ale on zároveň kritizoval i tehdejší Československo a komunisty, což vyústilo v jeho vyhoštění o několik měsíců později.

Mezitím se ještě stihl zúčastnit slavnosti Majálesu, kde byl zvolen králem Majálesu, což komunisty také rozhněvalo.

Proč se vlastně věnujete hrám s tématem totality bývalého Československa?

Dělám to, protože mě to baví, protože mě dějiny fascinují a na druhé straně proto, aby i moje děti věděly, jak to bylo, protože za deset dvacet let nebude nikdo z mojí generace, kdo bude schopný to napsat. Jak odcházejí přímí svědkové holocaustu, perzekucí v padesátých letech, tak i my jsme ještě ti, kdo zažili ten „šťavnatý socialismus" v plné zuřivosti.

Jakou hodnotu spatřujete ve hře Komunismus pro dnešního diváka?

Poprvé jsem viděl hru Komunismus jako scénické čtení v Divadle v Dlouhé, kde četl hlavní roli právě Jakub Špalek, kde byla většina publika složená z mladých lidí. První dějství je formou komedie - je to vtipné, je to zábavné a přijde jeden moment, kdy to zamrazí. Druhé je výslech na stanici státní bezpečnosti a třetí je rozklad rodiny, kdy se o sobě lidé dozvídají hrozné věci a jejich vztahy se rozpadají.

V prvním dějství si mladí lidé povídali „hele, to bylo blbé, podívej, nebyly pomeranče"... to je humor, který já nemusím, ale je ve výborném kontrastu k druhému a třetímu dějství. Potom tam bylo ticho. Měl jsem reakce od lidí, co tam měli nějaké kamarády, které to velmi silně zasáhlo.

Není to hra dělaná pro efekt, není to komedie, která by měla pobavit a přivést velké davy. Je to hra problémová, vážná, je to tragédie. Při premiéře v Praze v listopadu 1989 měla velmi dobrou odezvu publika a kritiků.

Jak se říká „rodina je základ státu", čemuž se už dnešní mladí lidé spíše usmívají. Jak z různých zkušeností víme, bylo jedním z cílů komunismu zaútočit na mezilidské vztahy a rozvrátit je.

Ano. Moje hra je v podstatě o tomto.

Děkujeme za rozhovor


 

Související články:

Recenze: Komunismus - završení totalitní trilogie s mrazením v zádech

Spolek Kašpar uvede v říjnu normalizační tragédii Viliama Klimáčka - Komunismus

[1] Irwin Allen Ginsberg (3. června 1926 - 5. dubna 1997) byl americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace. Jeho matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou, což Ginsberga velmi ovlivnilo. Zdroj: wikipedie