Veľká Epocha - Trnitá cesta demokracie v post-mubarakovském Egyptě

Situace v Egyptě se upokojuje, 7. února 2011. (AP/SITA)

Situace v Egyptě se upokojuje, 7. února 2011. (AP/SITA)

WASHINGTON - S utichávajícím jásotem nad odstoupením egyptského prezidenta Husního Mubaraka není zdaleka jasné, co čeká Egypt do budoucna. Prohlášení amerického prezidenta Obamy, které následovalo po Mubarakově rezignaci - že egyptský lid promluvil a že „Egypt už nebude, jaký býval" - si vynucuje otázku, v jakou společnost a vládu se Egypt promění.

Možnost, že se Egypt připojí ke klubu liberálních demokracií, byla žhavým tématem již předtím, než se Mubarak vzdal svého postavení. Podobné diskuze se zaměřují na dvě věci: za prvé - armáda, v Egyptě vysoce respektovaná instituce; zadruhé - pravděpodobnost, že největší a nejlépe organizovaná opozice Egypta, Muslimské bratrstvo, nabude moci a eventuálně zlomí šanci Egypta stát se pluralistickou sekulární demokracií.

První překážkou na cestě ke svobodnému a demokratickému Egyptu mohou být ozbrojené síly, které převzaly moc při Mubarakově rezignaci dne 11. února.

Těsně předtím, než Mubarak oznámil své odstoupení, svrchovaná vojenská rada vydala úřední sdělení, v němž slibovala prosazení konstitucionálních reforem nutných k přechodu k demokracii se „svobodnými a spravedlivými" volbami, jež by ukončila třicetiletou vládu výjimečného stavu - jakmile se události zklidní.

Výjimečný stav byl v Egyptě vyhlášen v době vraždy prezidenta Anwara Sadata v roce 1981 a nikdy nebyl anulován. Umožňuje zatčení bez doložení důkazů a držení občanů ve vazbě na neurčitou dobu bez pověření. Demonstranti opovrhovali nařízením permanentního stanného práva, které se využívalo k potírání disentu.

V neděli svrchovaná vojenská rada oznámila rozpuštění parlamentu, přerušení platnosti ústavy a záměr spravovat zemi po příštích šest měsíců nebo dokud nebudou vyhlášeny volby. Vojenské síly také sestaví komisi pro navržení změn v ústavě, o nichž bude moci egyptský národ hlasovat.

Armáda Egypta měla respekt obyvatel již od svržení monarchy v roce 1952. Na rozdíl od bezpečnostních složek, které Mubarakův režim používal k vyprovokování násilí a rozbíjení demonstrací, nevyvolává v lidech strach. Tento respekt je něco, co egyptská armáda nechce ztratit.

Ve finálním prohlášení z 11. února vojenské síly „vzdaly poctu" mučedníkům, kteří položili své životy, aby zemi zbavili autokratické vlády, jedná se zhruba o tři sta lidí. Během 17 dní protestů armáda na demonstranty nezaútočila.

Americký ministr obrany Robert Gates v době, kdy protesty probíhaly, řekl, že egyptská armáda se zachovala „exemplárně" a jednala s „velkým sebeovládáním".

Na druhou stranu, armáda si během Mubarakovy vlády užívala značných ekonomických a sociálních výhod, čehož se možná nebude chtít vzdát. V současné době ozbrojené složky tvrdí, že převzetí vlády je dočasné. Přirozeně ale vyvstávají obavy, že by armáda mohla do čela země dosadit figurku Mubarakova ražení. Sám exprezident byl velitelem leteckých sil, než se dostal k moci. Jakmile zavedl výjimečný stav, nikdy ho za téměř třicet let v úřadu nezrušil.

Neznamená to, že armáda musí mít nutně špatné úmysly, ale mohl by se v této oblasti objevit jistý tlak, jak řekl washingtonský vedoucí odboru pro televizi Al-Arabiya Hisham Melhem stanici PBS Newshour v den Mubarakovy rezignace. „Pokud mluvíte o skutečných reformách, pokud mluvíte o opravdové občanské kontrole armády, pokud mluvíte o vládě práva, pokud mluvíte o všech těchto věcech, vsadím se, že některé ze starších důstojnických sborů v Egyptě ... budou těmto změnám odolávat."

Pokračování na další stránce...