Veľká Epocha - Má Pákistán své jaderné zbraně pod kontrolou?

WASHINGTON – Pákistán je zemí s nejrychleji rostoucím jaderným arzenálem na světě. Zásoby zbraní jsou dobře chráněné a ukryté na mnoha místech. Pákistánská armáda vynakládá veškerou snahu k popření informací o údajných umístěních zbraní ze strachu, že by byť jen zlomek z nich padl do rukou nepřítele, zejména amerického nepřítele. Armáda je připravena atomové bomby použít při obraně země, využívá je jako zastrašovací prostředky proti jakémukoliv zahraničnímu ohrožení.

Mezinárodní společnost ale zpochybňuje pákistánskou kontrolu těchto zbraní: jsou v bezpečí před domácími opozičními silami? Vražda Salmana Taseera – guvernéra největší provincie státu, Pandžábu - kterou spáchal jeho vlastní bodyguard, vyvolává nové závažné otázky o procesu lustrování klíčových zaměstnanců pákistánské bezpečnostní infrastruktury. A existují nepopiratelné důkazy o tom, že je Pákistán připraven podělit se o své zbraně se svým nejbližším spojencem, Saudskou Arábií, pokud by se Rijád cítil ohrožen ze strany Íránu.

Pomyslnou odpalovací spoušť má pod kontrolou vedení vojenských sil státu. Demokraticky zvolení představitelé země nad nimi mají jen nepatrnou autoritu. Pokud by Pákistán padl do špatných rukou, tedy těch patřících militantním islamistickým džihádistům a Al-Kaidě, spolu s ním by putoval i jaderný arzenál. Spojené státy i zbytek světa by čelily nejhorší bezpečnostní hrozbě od dob studené války.

Pákistán je mezi státy disponující jadernými zbraněmi jedinečný. Přijímal transfery technologie rozšiřující jaderný potenciál, ať už krádeží (Nizozemí) či od jiných zemí (Čína), a také hrál roli dodavatele (do Severní Koreje, Íránu či Libye). Pákistán rovněž poskytuje státní podporu rozšiřování jaderného arzenálu a toleruje soukromé aktivity v této oblasti. Angažoval se ve vysoce provokativním chování vůči svému sousedu Indii, v roce 1999 dokonce proti ní inicioval krátkou válku, a pákistánská výzvědná služba ISI sponzorovala teroristické skupiny, které se podílely na masovém teroru v indických městech, nejznámější incident se odehrál v Bombaji v listopadu roku 2008.

Čtvrtý pákistánský vojenský diktátor, Pervez Musharraf, v armádě vytvořil divize strategických plánů (SPD), aby jaderným zbraním zajistil zabezpečení. Šéf divize, generálporučík Khalid Kidwai, po celém světě vedl přednášky o rozsáhlých bezpečnostních úrovních vyvinutých SPD, které zařízením a osádce pomáhají předcházet neautorizovaným aktivitám osob, jež dohlížejí na ochranu zbraní. Spojené státy poskytly SPD svou expertízu, aby pomohly bezpečnost upevnit, zůstávají ale v pečlivě střežené vzdálenosti od příslušenství i zaměstnanců. Pákistánci záměrům Washingtonu nedůvěřují.

Bývalý zástupce SPD, brigádní generál Feroz Khan, poznamenal, že Pákistán držel až 120 jaderných hlavic, jak informoval deník Washington Post v prosinci roku 2007. Od té doby ve státě roste počet reaktorů a stát nepochybně produkuje ještě více zbraní. Zaútočit by s nimi mohl jak pomocí raket středního doletu, tak i tryskovými letouny včetně amerických F-16. Atomové bomby a útočná zařízení jsou rozptýlena po celé zemi, která má dvakrát větší rozlohu než Kalifornie, často zahrabána hluboko pod zemí.

Proces vyšetřování zaměstnanců SPD je pro outsidery do velké míry zahalen rouškou tajemství. ISI, která monitoruje loajalitu vojáků, provádí většinu šetření. Proto atentát na Taseera jeho vlastním bodyguardem z řad elitních sil vyvolává pochybnosti o vyšetřovacích procesech. Bodyguarda totiž rozzuřila Taseerova podpora snah zmírnit pákistánské zákony proti rouhání, které jakékoliv protiislamistické vyjádření trestají smrtí.

Podle pákistánského tisku byla u vraha zaznamenaná sympatie s extrémním islámem, přesto ale střežil prezidenta či premiéra v posledních letech celkem osmnáctkrát a byl přidělen k ochraně dvou zahraničních hodnostářů, jejichž jména nejsou známá, než guvernéra provincie Pandžáb zastřelil, uvádí agentura The Associated Press.

Pokud není patřičně vyšetřována osobní ochranka vedení země, jakou ochranu má jaderný arzenál? To jednoduše nevíme.

Samozřejmě, pokud se Pákistán stane džihádistickým státem, pak atomové zbraně zdědí extrémisti. Džihádistické převzetí země není ani bezprostřední, ani neodvratitelnou hrozbou, je však reálnou možností. Koneckonců, jeden ze čtyř předchozích vojenských diktátorů, Zia ul Haq, byl zastáncem hnutí džihád a zemi radikálně obrátil směrem k extremistickému islámu.

V takovém případě by mezinárodní společenství mohlo vydat výzvu k „zajištění“ jaderných zbraní Pákistánu, jelikož ale žádná nezasvěcená strana neví, kde se většina z nich nachází, podobné výzvy by byly planou výhružkou. I kdyby byla část zbraní převzata silou, Pákistán by stále držel velké množství arzenálu a postupů k výrobě dalších zbraní. Nakonec by Pákistán jaderné zbraně použil v sebeobraně.

Asijský stát také může dále přispívat k rozšiřování nukleární technologie. Existují přesvědčivé, ač nepodložené zprávy o dohodě mezi Pákistánem a Saudskou Arábií, že Islamabád zajistí zbraně Rijádu, budou-li se saudští Arabové cítit ohroženi třetí stranou, která rovněž vládne jaderným arzenálem.

Saudský ministr obrany a nyní také Korunní princ a sultán Ibn Abdul Aziz Al Saud mimo jiné koncem 90. let navštívil pákistánské laboratoře, o čemž se hojně hovořilo v médiích. Některé senzacechtivé články uváděly, že Saudská Arábie si v Pákistánu nepřetržitě udržuje válečné letectvo, aby mohla na nepřítele shodit atomovou bombu či dvě, bude-li zapotřebí.

Jak Pákistán, tak Saudská Arábie jakoukoliv tajnou smlouvu popírají, jak se ale Írán přibližuje výrobě vlastní jaderné zbraně, na povrch stále vyplouvají další nepodložené zprávy.