Amerika! Amerika! Jsme na svobodě! - Těžce zkoušená rodina z Číny začíná nový život

Pondelok, 21. máj 2012, meniny má Zita

Amerika! Amerika! Jsme na svobodě! - Těžce zkoušená rodina z Číny začíná nový život
Matthew Robertson \| 03.05.11

Opět pohromadě: Zhang Lianying se svou rodinou přiletěli do New Yorku ke konci ledna a dva dny strávili telefonováním s příbuznými, přáteli a známými v Číně, aby jim řekli o svých útrapách a útěku (foto: archív Zhang Lianying)

NEW YORK - Byl zachmuřený, deštivý den 14. června 2005. Rodina se právě vrátila domů z nákupu potravin. Najednou někdo chytil Zhang Lianying (čti Čang Lien-jing) pod krkem a hodil jí přes hlavu černý pytel. Vejce, která nesla, se roztříštila na chodníku, jak ji táhli pryč. Její manžel Niu Jinping (Niou Ťin-pching) byl čínskou bezpečností odveden také, zatímco jejich dvouletá dcera zůstala vyděšená plakat na schodišti paneláku, dokud jí nepřišli na pomoc sousedi.

Niua později propustili, ale malá Niu Qingqing (čti Niou Čching-čching) svou matku neviděla dalšího dva a půl roku. Od toho dne v roce 2005 žila Qingqing se svými prarodiči, protože její otec byl s přestávkami pořád v pracovních táborech a mučírnách. Do svých sedmi let Qingqing strávila se svou matkou stěží dva roky.

Tohle bylo poprvé v životě malé holčičky, kdy byli její rodiče uneseni, nicméně jejich martyrium začalo už před dvanácti lety, v roce 1999.

Nyní, po letech pronásledování, je rodina konečně v bezpeční mimo Čínu. V lednu 2011 přistáli na newyorském letišti JFK. Rodina vzpomíná na scénu z letadla, kdy Qingqing poskakovala na sedadle a vykřikovala: „Amerika! Amerika! Jsme na svobodě!“

Zatímco Zhang a Niu vyprávějí svůj příběh v newyorské kanceláři Velké Epochy, děvčátko se plazí mezi židlemi, hihňá se, pobíhá kolem a každou chvilku se nesměle přikrade k rodičům, aby jim uprostřed rozhovoru pošeptala nějaké veledůležité tajemství.

Dnes je šťastnou sedmiletou holčičkou, ale dřív plakávala hodně. V roce 2006, když tehdy tříleté Qingqing ukázali její matku, rozplakala se a řekla: „Kdo jsi, teto?“ Zhang byla právě propuštěna z lágru, kde díky těžké práci a špatnému zacházení ztratila 36 kilogramů váhy. Nebylo divu, že ji její dcerka nepoznala.

Niu a Zhang jsou živými svědky současných čínských dějin. V roce 1997 se začali věnovat Falun Gongu, tělesné a duchovní disciplíně sestávající z pěti cvičení a morálních učení, která jsou založena na principech pravdivosti, soucitu a snášenlivosti.

Oba dva se zúčastnili historického apelu 25. dubna 1999 v Pekingu, kdy se přes deset tisíc praktikujících Falun Gongu shromáždilo před areálem vedení Komunistické strany Číny, aby požádali vládu o zastavení narůstajícího obtěžování. O tři měsíce později byla spuštěna celostátní kampaň propagandy a pronásledování.

Když rodina přijela v lednu do Spojených států, strávili dva dny jen telefonováním svým příbuzným, přátelům a bývalým spolupracovníkům, aby jim řekli, že jsou v bezpečí. Teď tráví většinu svého času tím, že lidem vypráví o tom, jaké to v Číně je pro praktikující Falun Gongu a jaké to bylo pro ně samotné.

Za ta léta Zhang napsala bezpočet článků a natočila v Číně videa, kde popisuje, čím si prošla. Byla podrobena desítkám mučících metod, které komunističtí správci pracovních táborů celé desetiletí vylepšovali ve snaze „přeměnit“ praktikující, to jest vzdát se svého přesvědčení či se dokonce přidat k pronásledovatelům.

Například existuje mučící technika „napínací mučení“ (také zvaná „pět koňů trhá tělo“), kterou často používají v pracovním táboře Masanjia, kam byla roku 2008 poslána. Trýznitelé ji přinutili, aby se ohnula v pase, pak za tělem co nejvíc vzpažila ruce, které jí na zápěstí přivázali k hornímu lůžku patrové postele.

Zatímco v Pekingu probíhaly Olympijské hry, Zhang si tímto mučením prošla celkem desetkrát, pokaždé to trvalo jeden až tři dny. V této poloze ji dozorci pálili elektrickými obušky na citlivých místech. Týden poté nemohla vůbec používat prsty na rukou.

V jednom okamžiku, poté, co ji surově mlátili do hlavy, měla příležitost uvidět svou tvář v zrcadle. „To mě opravdu šokovalo. Barva tváře se mi změnila na tmavě fialovou, opuchly mi obě oči a oční důlky zčernaly … Můj obličej vypadal vyloženě strašidelně. V tom okamžiku jsem se rozhodla: Chci se odtud dostat živá,“ napsala v prohlášení.

„Chci lidem ve světě říci, jak tady komunistická strana provádí perzekuci, jak jsou mučírny prosáklé krví.“

Když do Pekingu v listopadu 2005 přijel zvláštní zpravodaj OSN pro mučení, odvedli Zhang do sklepa, kde ji svázali a připevnili roubík.

Dozorci se jí jednou svěřili, že její zatčení a mučení osobně nařídil primátor Pekingu, Guo Jinlong. Jako dlouholetou a zocelenou stoupenkyni Falun Gongu ji chtěli zlomit, aby si z ní vzali příklad i ostatní. Ale ona tábory přežila bez toho, aniž by se své víry vzdala, a stejně tak i její manžel.

Smutné narozeniny: Qingqing při svých sedmých narozeninách v listopadu 2009. U stolu se svými příbuznými pláče, protože její maminka i tatínek byli tehdy zavřeni v pracovních táborech. (foto se svolením Minghui.net)

Teď žijí ve Flushingu (nová čínská čtvrt, pozn. red.) na předměstí New Yorku, kde je podporují přátelé a kde si hledají práci. Qingqing je v prvním ročníku základní školy. Minulý pátek si domů donesla obrázky květin a domků, které ve škole nakreslila. „Jsme tu tak volní,“ říká Zhang, zatímco usmívající se Qingqing stojí vedle ní.

Article in English