|
[Poznámka editora: Výroky popsané níže byly vybrány z emailové korespondence s Johnnym Ryanem ohledně problematiky internetu a změn, kterým bude možná brzy muset čelit.]
Johnny Ryan - A History of the Internet and the Digital Future (Historie Internetu a digitální budoucnosti). (amazon.com)
Johnny Ryan - A History of the Internet and the Digital Future (Historie Internetu a digitální budoucnosti). (amazon.com)
Konkurence v tvořivosti
Státy, které neměly to štěstí využít výhod průmyslového věku, mohou mít větší štěstí v digitální éře. V minulosti byly pro národy a jejich rozkvět klíčové aspekty, jako nerostné bohatství, geografické umístění, silná armáda a podobně.
Nicméně aby země dosáhly rozkvětu, jejich vlády musí lidem vštěpit základní digitální pudy skrze prozíravou, vzdělávací reformu, ve které musí podpořit lidský talent od raného dětství. Tím si vychová novou generaci, která bude schopná soupeřit s ostatními vrstevníky z celého světa. Tyto pudy jsou základem pro digitální znalosti všech mladých lidí, které jim umožní se jednoduše adaptovat na nové technologie hned, jak se objeví.
Zábrany k překonání jsou tak nízké - cloud computing, levné zařízení, nové služby - že stále více a více malých podnikatelů, kteří se spoléhají na méně zdrojů a začínají podnikat v relativně nízkém věku, bude uvádět na trh životaschopné inovační návrhy. Tento stav už dávno není jen výsadou bohatých zemích.
Změny v médiích
Média se mezitím přesunula z tlačení (např. televizní vysílání) na tažení (stahování z YouTube, Netflixu a iTunes). To umožňuje divákům vidět přesně to, co chtějí, odkud chtějí a kdy chtějí. Následkem toho bude sledovanost televize klesat a diváci se rozdělí do podskupin.
Zatím je vše v pořádku. Jenže média budou těmito různými proudy ovlivňována natolik, že se ještě více začnou vzdalovat od mainstreamu a jejich obsahoví tvůrci budou vydáni na milost všem jejich cílovým spotřebitelům. Tito cíloví zákazníci budou velmi pravděpodobně díky svým vyhraněným chutím znalí a nároční diváci.
Nejdůležitější je fakt, že ekonomika tohoto nového modelu médií znamená, že čím specifikovanější bude obsah médií, tím nižší bude příjem z této oblasti a tím víc budou muset jeho tvůrci poslouchat své diváky. Já sám tomu říkám „vytlačovaná média," protože diváci budou nejen „tahat", ale i ovlivňovat média podle svých osobních preferencí.
To všechno znamená, že budeme v příštím desetiletí svědky velké změny. Bude výsledkem populistická pantomima nebo kulturní renesance? Nebo obojí?
Záchrana hudebního průmyslu
Pirátství zabíjí hudební průmysl a nezdá se, že by sláblo. Nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu IRMA-UPC je toho důkazem. V roce 2010 jsem v BusinessWeek napsal, že internet představuje záchranu hudebního průmyslu, nicméně jen tehdy, pokud je ochoten podstoupit absolutní změny a spojit se s prvky v průmyslu počítačových her.
Zatímco hudebnímu průmyslu kolabují příjmy, průmysl počítačových her se stal obchodem s multimiliardovými částkami. Zatímco hudba se dá zkopírovat, nejpopulárnější počítačové hry mají předplacený model, který je vůči pirátství imunní.
Kdyby lidé, kteří stahují hudbu, měli možnost spolupracovat - a myslím tím něco víc, než jen "Guitar Hero" - hudební průmysl by mohl využít obrovskou hodnotu svých nahrávek způsobem, který nelze zkopírovat. To by bylo krokem ke kulturnímu prospěchu.
iVálky
Útoky na webové služby budou stále závažnějšího charakteru, jakmile přijmeme nternet jako spojku našeho soukromí a služeb, jako prostředníka ke komunikaci s přáteli a rodinou nebo jako odrazový můstek různých skupin. Tato „iVálka" se rychle rozšíří a bude ji moci vést kdokoli s připojením na internet, kdo je schopen následovat jasně dané, jednoduché instrukce.
Tento trend narůstající zranitelnosti, společně s pohodlností a popíratelností útoku, většinou vede k vzplanutí iVálky, která je vedena jednotlivci, komunitami, korporacemi, národy a aliancemi.
Zatímco se internet stále více podobá možnostem otevřeného moře 19. století, místem světového dění komunikace i obchodu, stále více je náchylný k pirátství a státem podporovaného korzárství. Tohle je největší hrozbou pro budoucnost tohoto média.
Obchod
Internet také začíná stavět na hlavu pravidla obchodu. Tato pravidla byla ustanovena Frederickem Taylorem, mužem, který začátkem minulého století přišel s něčím, čemu se dnes říká management consulting.
Taylor se snažil zavést systém a standardy toho, jak by se jednotlivé úkoly měly plnit. Problém však byl, že v té době byla pracovní síla orientovaná na řemeslo, učilo se ústně spíše než pomocí standardizovaných výcvikových programů. Každý dělník měl pak svůj způsob, jak provádět své řemeslo.
Taylor si uvědomoval, že nové továrny postavené po průmyslové revoluci potřebovaly sjednotit styl, jakým se jednotlivé, konkrétní úkoly prováděly. To udělalo z dělníků virtuální stroje a posílilo vrstvu managementu o znalosti a kontrolu nad tím, aby se v továrnách pracovalo co nejefektivněji. Tato doba dala za vznik pojmům jako „nejlepší je praxe".
V následující éře se však pravidla opět vracejí k před-průmyslovému systému. Rozštěpené a rozmanité vědomosti zaměstnanců již nebyly pro management žádnou hrozbou. Nejmenším funkčním článkem efektivního fungování společnosti se stal individuální zaměstnanec, ne svaz či oddělení.
Společnosti prosperují či tratí podle toho, jak efektivní jejich zaměstnanci jsou a jak nadřízení umí předat zkušenosti svým zaměstnancům. I to je součástí pravidla 70:20:10 společnosti Google, které dovoluje zaměstnancům využít třetinu svého pracovního času na jiné projekty podle svého uvážení.
Tento systém je částečně návratem k době, kdy byl pracující člověk odkázaný na své chování a schopnosti při splňování úkolu. Ne na období, kdy denním chlebem byla hromadná práce v továrnách. Dělníci v chytrých společnostech se zase stávají řemeslníky, jen těmi digitálními.
Johnny Ryan je poradce a autor z irského Dublinu. Jeho kniha "A History of the Internet and the Digital Future" (Historie Internetu a digitální budoucnosti") je k dostání na Amazon.com. Jeho práci můžete sledovat na jeho blogu a na Twitteru na @johnnyryan.

|