Veľká Epocha - Indie šlape v Africe Číně na paty

Africké státy napříč kontinentem se v posledním desetiletí těší z pokračujícího a silného ekonomického růstu. Expandující trhy lákají nejenom tradiční partnery z Evropy a USA, ale i Čínu a také Indii, která se svému asijskému sousedovi snaží šlapat na paty.

Čína za poslední dva roky půjčila Africe více peněz než Světová banka. Většina těchto peněz se profinancuje za projekty na rozvoj infrastruktury. Tyto projekty ovšem neprovádí nikdo jiný, než právě sama Čína, respektive stovky tisíc jejích pracovníků, které si obří státní čínské podniky s sebou přivezou. Peníze, které si africké země od čínských bank půjčí, tedy končí opět v zemi svého původu.

Nové silnice, stadiony, letiště a další velké projekty najdete po celém kontinentu, který je zároveň zaplaven levným čínských zbožím a výrobky. Potenciál afrického trhu si dobře uvědomuje i Indie, která se tu začala organizovaně a systematicky angažovat až se začátkem nového tisíciletí. Navzdory velkému počtu Afričanů indického původu a Indů, kteří v Africe žijí, zůstávaly tyto konexe dlouho nevyužité. Bývalý indický velvyslanec v Keni, Radžív Bhatíja, proto nazval období 90. let „ztracenou dekádou".

O to víc se snaží Indie posilovat své postavení nyní. Od roku 2001 se zvýšil vzájemný obchod mezi Indií a Afrikou padesátkrát na odhadovaných 50 miliard dolarů v roce 2010. V porovnání se 110 miliardami USD, které investovala v roce 2008/2009 Čína, to samozřejmě není až tolik. Indie od roku 2005 pořádá pravidelná indicko-africká setkání a summity, kterých se účastní stále více politických i obchodních zástupců z Afriky. Cílem Indie je do roku 2015 zvýšit vzájemnou obchodní bilanci na 75 miliard USD, poskytnout úvěry ve výši pěti miliard USD na rozvojové projekty či poskytnout stipendia 22 tisícům afrických studentů.

Indie, na rozdíl od vyspělých států Evropy a Severní Ameriky, má kromě kulturních pout s Afrikou tu výhodu, že může Číně cenově konkurovat. Výrobky asijských zemí nejsou přirozeně tak kvalitní a prestižní jako ty evropské, ale pro průměrného Afričana je důležitá právě ta cena. „Čína toho dělá více, ale my to děláme lépe," píše se v letošní analýze indického sdružení poradců Observer Research Foundation v narážce na rostoucí kritiku čínských firem, které si dováží vlastní pracovní síly anebo vykořisťují zaměstnance místní.

Vhodným příkladem vzájemné konkurence asijských gigantů může být například trh motocyklů, který zažívá napříč kontinentem obrovský boom. Zatímco v některých zemích se setkáte ve většině případů jen s čínskými motorkami, v jiných je vidět výrazná konkurence obou zemí. Ve východoafrickém Dar-es-Salaamu se má stavět továrna automobilky Bajaj, která má na místním trhu silné zastoupení jak v podobě motocyklů, tak i stále oblíbenějších tříkolek.

Není náhoda, že v Tanzánii najdete tolik indických výrobků. Indové, kteří se sem dostali před generacemi a za tu dobu se zde dobře zabydleli, patří k nejdůležitějším podnikatelům v zemi a vlastní ty největší firmy. Jejich vazby na rodný subkontinent přirozeně vedou k rychlému rozvoji vzájemného obchodu. Navíc vytvářejí spoustu pracovních příležitostí pro místní obyvatele a celkově jsou do společnosti lépe integrovány, než jejich čínští konkurenti. Silné indické komunity lze najít i v Jihoafrické republice, Mauriciu, Keni či Ugandě.

Někteří experti popírají, že by Indie a Čína spolu na africkém trhu bojovali. „Nejsme konkurenti. My můžeme nabídnout jisté věci, Čína může nabídnout jisté věci...doplňujeme se," uvedl podle tanzánijského deníku The Guardian Dr. Džadžíd Singh z managementové školy IMM v Dillí.

V některých případech to tak skutečně je. V Africe, a nejenom tam, platí, že nejlepší lékaře najdete v Indii, a kdo má peníze a vážnější zdravotní problém, letí na operaci právě sem. Rovněž mnohé léky prodávané v Africe pocházejí právě z Indie, kde je vyrobí za zlomek ceny, kterou zaplatíme farmaceutickým gigantům v našich krajinách.

Na druhou stranu bude v Africe v budoucnu s největší pravděpodobností ještě větší horko, kdy už nepůjde jen o nevinné „doplňování se", ale o souboj o nové trhy a zdroje. Indická spotřeba ropy, steně jako v případě Číny, neustále stoupá, stejně jako její investice v zemích jako Súdán, Gabon a Libérie.

Následně po druhém Indicko-africkém fóru, které letos proběhlo 25. května, chce Indie rozšířit rámec vzájemných vztahů v oblasti ekonomiky, politiky a utvořit partnerství na poli technologie, veřejné správy a médií. Čína, která se už v Africe dobře zabydlela, se může těmito snahami cítit ohrožena. Největší prospěch ze vzájemné řevnivosti dvou asijských sousedů tak budou mít bezesporu Afričané.

Podle Dr. J. Petera Phama z Afrického centra Michaela S. Ansariho přinese konkurence obou zemí na africké půdě „další důvod pro třenice v už tak dost křehkém vztahu mezi Indií a Čínou".

To, co Africe nabízí čínský režim a Indie, se liší, protože zájmem Indie jsou stabilní vlády a fungující tržní ekonomika, zatímco Peking se neváhá angažovat v problematických státech, jako jsou Zimbabwe, Libye, či Súdán, aniž by prosazoval demokratické změny, neboť sám má represivní vládu, ve které místo pro demokracii není.

Několik let stará zpráva CIA uvádí: „Peking v posledních dvou desetiletích rozvíjí vztahy s některými z problematičtějších režimů světa, aby usiloval o komerční a vojensko-průmyslové zájmy."

Tyto režimy pak Čína podporuje v OSN, kde se snaží zablokovat rezoluce Spojených národů. Naposled jsme to viděli v Libyi a Sýrii, kdy se komunistická vláda Číny proti navrhovaným sankcím postavila.

Silná kritika se na vládce z Pekingu snesla i v souvislosti s dodávkami zbraní do Súdánu, který je použil na genocidu vlastních lidí. „Roli, kterou Čína sehrála v konfliktu v Dárfúru tím, že režimu v Chartúmu prodala výzbroj, byla devastující," domnívá se Pham.

Takovýto přístup je v případě Indie nepravděpodobný, už kvůli jejím úzkým vazbám na Spojené státy či jejím demokratickým hodnotám, díky kterým se jí podařilo zabránit větším náboženským a etnickým konfliktům v zemi.