Veľká Epocha - Duše stromů a hloubka ruční dřevěné výroby

Konfereční stolek z tasmanské akácie od Simona Wonga. Dřevo dál dýchá a má svůj život, říká Wong. (Simon Wong)

Konfereční stolek z tasmanské akácie od Simona Wonga. Dřevo dál dýchá a má svůj život, říká Wong. (Simon Wong)

Když se řekne japonská kultura, jako první přijde na mysl poklidná zenová zahrada, čajové obřady se svými úspornými pohyby, přísná samurajská pravidla o cti a introvertní společenská etiketa, která proniká všemi stupni japonské společnosti.

Na mysli možná vytane jistá neměnitelnost a ztuhlost, ale možná právě díky ní si Japonci zachovali tak mnoho ze svého starobylého umění a kultury.

Je proto ironií, že všechno tohle se nachází v zemi, která je doslova bez přestání v pohybu. Největší japonský ostrov Honšú leží v místě, kde se stýkají čtyři hlavní tektonické desky, jež ročně způsobí přibližně 1 500 zemětřesení. Přesto jsou tu stavby, které všechen ten nápor v průběhu staletí přežily a mnozí to přičítají právě vlivu východních kultur, jejich vztahu ke stromům a vnitřnímu chápání dřeva.

Japonská úcta ke stromům

V JAPONSKU PATŘÍ STROMY, KROMĚ DALŠÍCH POKLADŮ, MEZI NEJUCTÍVANĚJŠÍ. V PUBLIKACI UMĚNÍ JAPONSKÉHO TRUHLÁŘSTVÍ OD PROFESORA ACHITEKTURY KIJOSI SEIKEHO SE PÍŠE, ŽE KAŽDÝ V JAPONSKU ZNÁ SLOVO KODAMA, COŽ ZNAMENÁ „DUŠE STROMU".

„Myslím si, že to byla raná víra v kodamu, co způsobilo, že Japonci stromy uctívají, starají se o ně a aktivně prosazují zalesňování. Není pochyb, že stejná úcta má zčásti za následek to, že po celém Japonsku existují stromy, které se považují za posvátné," uvádí kniha.

POKUD MÁTE DOJEM, ŽE UDRŽITELNÝ ROZVOJ JE MODERNÍ POJEM, PROFESOR SEIKE JAKO PŘÍKLAD CITUJE VYSOCE CENĚNÉ CEDRY Z PREFEKTURY AKITA V SEVERNÍM JAPONSKU, KTERÉ DALI NA PODPORU ZNOVUZALESŇOVÁNÍ ZASADIT HISTORIČTÍ VŮDCI BĚHEM OBDOBÍ EDO (1603–1867).

Krása dřevěných staveb

Kinkakudži neboli Chrám zlatého pavilonu stojící v japonském Kjótu. Postaven byl roku 1397 jako „výminek" pro šóguna Ašikagu Jošimicua. (wikimedia commons)

Profesor Seike také říká, že obliba dřeva coby stavebního materiálu není způsobena jen jeho přebytkem. „Díky nízké hmotnosti jsou dřevěné stavby schopny lépe odolat zemětřesení, než budovy kamenné nebo cihlové. Během zemětřesení i místa spojů, která jsou v dřevěných konstrukcích nezbytná, jakéhosi pohlcovače otřesů dovolují stavbě jisté množství pohybu."

Profesor Seike se také zmiňuje, že dřevo je přirozeně odolné vůči bakteriím, plísním a hmyzu. Ačkoliv na ostrovech žijí termiti, dřevěnou budovu poničit nedokáží. Zato v jižním Pacifiku tento hmyz zničil prakticky všechny starší budovy. „V porovnání s umělým materiálem a nedávno vyvinutými vysoce molekulárními stavebními materiály vyžaduje dřevo od lidí, kteří s ním pracují, téměř animistickou víru," vysvětluje profesor.

„Když se podívám na krásnou ukázku dřevěné stavby, nemohu nepomyslet, že krása té architektury nepochází jen z designu a stavebních technik, ale také z duše dřeva samotného. Zároveň se zdá, že krásné dřevěné stavby promlouvají srdcem mistrů truhlářů, kteří je zkonstruovali s očividnou úctou k duši dřeva."

Japonské chápání dřeva poskytuje základ pro dechberoucí architekturu, která trvá až do současnosti. Odporuje tak těm, kteří trvají na tom, že dřevo je náchylné k rozkladu, a proto není vhodným stavebním materiálem. Profesor Seike poukazuje na budovy císařské pokladnice Šósoin, která vydržela více než 1 200 let, a Zlatou síň Kinkaku-dži, která se dochovala téměř 1 300 let. Obě budovy jsou stále ve vynikajícím stavu. „Je zřejmé, že dobře navržené a zkonstruované budovy ze dřeva, o které se dobře pečuje, mohou vydržet neomezeně, " píše Seike.

Hodnota ručně vyráběného nábytku

Australský výrobce nábytku Simon Wong se s touto vnímavostí, kterou řemeslníci pracující s dřevem prokazovali, plně ztotožňuje, i když jeho oblíbenou volbou je tvrdé dřevo z Austrálie – tasmánská myrta, tasmánská akácie a tasmánský dub. V jeho práci je láska ke dřevu očividná.

Simon Wong pro Velkou Epochu uvedl: „Mám ho (dřevo) rád na omak, strukturu i vzhled. I přesto, že sám strom je mrtvý, dřevo stále dýchá a tak nějak samo žije. Dřevo k vám bude promlouvat a řekne vám, co z něj vyrobit."

Pokračování článku