Veľká Epocha - MFDF Jihlava: Sira - písně půlměsíce

Sira - písně půlměsíce

filmový dokument švýcarské výroby 2011
režie: Ahmed Abdel Mohsen
Sandra Gysi
scénář: Sandra Gysi

Předávání tradiční kultury v ústním podání

Poté, co jsme prchli ze čtyř projekcí filmového festivalu, když jsme nějaké pětiminutovky i více strávili přebíháním od jednoho zešeřelého kinosálu do jiného, zakotvili jsme konečně v menším sálku kina Dukla, ve kterém nás film přenesl do horkého Egypta. Zcela jiné pojetí života ve filmu.

Zcela odlišné než projekce tzv. Fascinace, kde se promítaly všechny filmové experimenty na "jedno brdo" a všechny spočívaly v těžko snesitelných pazvucích a cukavých záběrech a které byly zřejmě určeny výhradně pro milovníky opravdu supermoderních efektů!

Sira, u které jsme se usadili, na nás svou tahavou arabskou hudbou působila jako balzám.

Nechejte se provést arabským světem

Film Paměť představuje osmdesátiletého Egypťana, jenž je posledním žijícím znalcem arabské epické básně Sira. Negramotný starý vypravěč a zpěvák žije pro příběhy a je dnes jediným, kdo zná nazpaměť miliony veršů, které si lidé předávali po staletí pouze ústní formou. Tento děd by si přál, aby se následovníkem stal jeho vnuk.

Jeho dospělý vnuk má však v dnešní době jiný vkus... Avšak ve filmu to nakonec vypadá, že se snaží dědovi vyhovět. Několik záběrů, jak vnuk uctivě zapisuje arabským písmem dědovy motivy do sešitu, dokazuje, že úcta k rodinné tradici je příliš silná, než aby se věnoval populární hudbě či mýdlovým operám. Vnuk nakonec zaznamenává písemně umění starého pána, aby zůstalo zachováno pro budoucí generace, a navíc nahrává jeho písně na zvukový záznam a zpívá spolu s ním.

Film provázený arabskou hudbou vás unáší pomalými záběry pestrobarevného světa muslimů, jak plyne jejich život. Ulice, jimiž spěchají lidé, rozpadající se taxíky, povozy se zvířaty, oslíci, cyklisté. Jejich mužský oděv, dželabíja, připomínající dlouhou noční košili, nošený bez kalhot, by evropské muže zcela jistě nenadchl.

Zaujala mne scénka, když dědeček navštíví svého holiče. Arabský svět je zcela otevřený, s hygienou, která by Eropana vyděsila, si tito dobří lidé hlavu nelámou. Holič ostříhá strojkem dědovi vlasy, poté ho důkladně namydlí erární štětkou a mýdlem a velmi zručně oholí břitvou, třebaže mýdlo trochu cáká na oděv zákazníka... Poté je nasazena čepička na hlavu a starý pán odchází důstojně upraven.

Pokračování článku..