Veľká Epocha - DIVADLO: Leoš aneb Tvá nejvěrnější – to je Janáček, jak ho (ne) znáte

Autor: Milan Uhde

Režie: Vladimír Morávek

Hudba: Miloš Štědroň

Scéna: Ladislav Vlna

Hrají: Martin Havelka, Martin Donutil, Jiří Kniha, Ivana Hloužková, Andrea Buršová, Eva Vrbková, Tomáš David, Gabriela Vermehlo, aj.

Vytáhnout tu duši z těla ven!

Představení Leoš aneb Tvá nejvěrnější. (divadlo Husa na provázku/Jakub Jíra)

Představení Leoš aneb Tvá nejvěrnější. (divadlo Husa na provázku/Jakub Jíra)

Leoš aneb Tvá nejvěrnější – tak zní název nejnovější inscenace brněnského Divadla Husa na provázku, jejíž premiéra se uskutečnila 11. listopadu 2011. Život, dílo a hlavně skladatelovy lásky se staly hlavními motivy hry o Leoši Janáčkovi, která si neklade za cíl nějakou životopisnou sondu, spíše se snaží rozluštit autorův emoční vývoj v kontextu událostí jeho života a poodhalit roušku tajemství osudu slavného umělce.

Autorská dvojice Uhde a Štědroň, která proslula díky legendárnímu představení Balada pro banditu, se opětovně spojila, aby odkryla něco z Leoše Janáčka, prostě slovy autorů: „Vytáhnout tu duši z těla ven!" Režisér Vladimír Morávek na otázku, co ho na Janáčkovi vzrušuje a zajímá, svými slovy vystihuje podstatu představení: „Ta zvláštní kombinace geniality a neotesanosti. Ten smutek na dně. Ty dětské oči chlapečka, co hrozně smutným lesem musel jít na nádraží, odjet do Brna..."

Genialita, ženy a nepochopení

Janáčkův život nebyl snadný. Již jako malý chlapec musel opustit rodné Hukvaldy a odjet do pošmourného Brna studovat v klášterní škole. Později se zabýval studiem hudby, hry na varhany a kompozicí. Díky svému talentu, povaze a píli se vypracoval na českou a později i světovou skladatelskou špičku klasické hudby. Kromě hudby však nedílnou součástí Leoše Janáčka byly ženy a vzpomínky na rodné Lašsko, kde vyrůstal a z něhož často čerpal inspiraci.

Hudební tvorba, která se velmi úzce prolíná s bouřlivým skladatelovým osudem, vypovídá o silném vlivu lidové hudby i prudkých emocí, kterými jeho život oplýval. Ve hře zaznívají úryvky oper, náboženských motivů, kombinovaných s lidovou písní. A možná právě proto je dodnes Janáček a jeho hudební tvorba považována za příliš složitou a mnohdy nepochopenou. O vlivu folklóru vypovídá i citát samotného Janáčka: „Hledal jsem toliko písně, ale našel jsem mnohem více."

Janáček podle Provázku

Samotná inscenace se zaměřuje spíše než na životopisné události (i když ty řeší okrajově), na důležité okamžiky a jeho osudové lásky. Postupně se divák seznamuje s Janáčkovými ženami, které v různých intenzitách prošly životem hudebníka a zanechaly v něm stopu.

Děj rozkrývá hudebníkovu složitou a komplikovanou povahu, jakousi vnitřní prostotu, jednoduchost, která ostře kontrastuje s genialitou jemu vlastní. V Leošovi se střetávají světy domova v Hukvaldech, Brna i svět jeho kritiků a obdivovatelů, které vydávají barvitou fresku nadaného umělce.

Herci rozehrávají složitý part, kde Janáček za pohnutých událostí opouští idylický domov a s ním i dětství, setkává se s významnými i méně významnými osobnostmi a postupně ústí do dramatického finále. Zprvu se zmatený běh událostí pokouší roztomile ukočírovat Jiří Kniha se svými Stop! Díky tomu se divák v hektickém a složitém ději alespoň trochu orientuje. Pak už stačí jen přepínat jednotlivé scény a prostředí, které se leckdy prolínají.

Pokračování článku..