Veľká Epocha - Pražský orloj dočasně opustí jeho dřevěné plastiky

Plastiky, které přijdou na řadu první - Marnivec, Lakomec, Smrtka a Rozkoš-Turek. (wikimedia/Maros M r a z)

Plastiky, které přijdou na řadu první - Marnivec, Lakomec, Smrtka a Rozkoš-Turek. (wikimedia/Maros M r a z)

Od pátku 13. ledna 2012 začnou přípravy na restaurátorských pracech, na které poputují dřevěné plastiky zdobící Staroměstský orloj v Praze. Prvním krokem bude sejmutí čtyř z osmi plastik, které představují lidské neřesti.

Pracovníci firmy Hainz, která spravuje chod orloje, nejprve odvezou do restaurátorské dílny akad. malíře Jiřího Matějíčka první čtyři plastiky, které jsou nazývány Marnivec, Lakomec, Smrtka a Rozkoš-Turek.

Jak naplánoval Magistrát hl. města Prahy, pravidelná údržba plastik bude probíhat během dvou měsíců, a to ve dvou etapách. Práce na každé čtveřici soch bude trvat přibližně jeden měsíc, potom všech osm zrestaurovaných plastik má být na svém místě nejpozději do 15. března 2012.

"Převážně se jedná o opravy prasklin dřeva, barevných retuší, zlacení a obnovu lakových vrstev. Po dokončení oprav budou tyto sochy vráceny na svá místa a budou sejmuty zbylé čtyři dolní sochy (Filosof, Anděl, Hvězdář a Kronikář) a postup se bude opakovat," sděluje magistrát a dodává:

"Firma L. Hainz prováděla generální opravu Staroměstského orloje v letech 1860, 1945, 1994 a 2005. A v loňském roce v dubnu probíhaly opravy v interiéru, během nichž bylo nutné provoz orloje zastavit. Nadcházející údržba soch vlastní chod orloje neovlivní. Samotné plastiky prošly v roce 1999 v Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT Praha generální opravou, která byla nutná vzhledem ke značnému poškození vlivem extrémních podmínek, jimž jsou vystaveny (exteriér, jižní kamenná fasáda). Od té doby jsou pravidelně kontrolovány a opravovány v restaurátorských dílnách.

Horní čtyři sochy na fasádě Staroměstského orloje jsou oživovány zároveň s pohybem apoštolů: Smrtka - kostlivec tahá za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů. Kývá na Turka, který kroucením hlavy jeho výzvy odmítá. Lakomec pokyvuje hlavou, potřásá měšcem v ruce a hrozí holí, vedlejší Marnivec se zálibně shlíží v zrcadle. Všechny plastiky jsou dnes kopiemi, resp. replikami kopií vytvořených řezbářem a loutkářem Vojtěchem Suchardou, sochy Marnivce a Lakomce pocházejí z dílny J. Čecha a Duchka z roku 1947, autory zbývajících šesti soch vytvořených mezi lety 1976-8 jsou akad. sochaři Miloslav Smrkovský a Aleš Grim."

Staroměstský orloj

Nejstarší částí orloje je mechanický hodinový stroj a astronomický číselník, které vytvořil roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně, pravděpodobně podle návrhu Mistra Jana Šindela, profesora filosofie, matematiky, astronomie a rektora pražské univerzity. Inspirací pro pražský orloj mohl být starší orloj,

postavený v Padově roku 1344, případně i další evropské orloje. Sochařská výzdoba bezprostředně kolem ciferníku orloje pochází z dílen kamenické huti Petra Parléře, která stavěla i sousední kapli a v Čechách působila až do husitských válek. Okolní bohatá sochařská výzdoba pochází až z doby Vladislava II. koncem 15. století.

Dlouho se mylně mělo za to, že orloj vytvořil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem. Podle pověsti byl Hanuš nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny.Tento omyl je důsledkem nesprávné interpretace záznamů z doby, kdy jej spravoval Jan Táborský z Klokotské Hory. Omyl později vyvrátil až Zdeněk Horský.

Roku 1962 se totiž objevila orlojnická kniha s opisem německé listiny z roku 1410, v níž radnice děkuje Mikulášovi z Kadaně za dobrou práci (na rozdíl od jeho předchůdce), orloj stručně ale přesně popisuje a za odměnu dává hodináři dům a velký roční plat. Předpoklad o autorství mistra Hanuše patrně souvisí s přestavbou Staroměstské radnice v letech 1470 až 1473, úpravami a změnami, které mistr Hanuš na orloji provedl.

Nejvíce poškozen byl orloj během Pražského povstání v posledních dnech druhé světové války. Událo se to 8. května 1945 při požáru staroměstské radnice, zasažené dělostřeleckým granátem. Naštěstí cihelná obezdívka ochránila stroj před větším poškozením, shořela však dřevěná konstrukce, na níž stál, i mechanismus s apoštoly.

Škoda se tak zdála nenapravitelná a uvažovalo se o náhradě orloje moderním strojem. Po velkém úsilí, zejména bratří Veseckých, byl opravený orloj uveden do chodu v roce 1948.